Zajíc

Zajíc ( latinsky Lepus, zkratka Lep ) je malé, ale poměrně výrazné souhvězdí jižní oblohy. Najdeme ho hned pod Orionem. Podle legendy Orion rád lovil zajíce, a proto ho aspoň jeden musí symbolicky provázet oblohou. V hvězdném obrazci si lze toto zvíře celkem dobře představit. Je dobře pozorovatelné v zimních měsících, jeho střed vrcholí o půlnoci v polovině prosince. S rozlohou 290 stupňů čtverečních zaujímá 51. místo v pořadí velikosti. Zajíc hraničí se souhvězdím Oriona, Jednorožce, Velkého psa, Holubice, Rydla a Eridana. Souhvězdí obsahuje 2 hvězdy jasnější 3. magnitudy, celkem 8 hvězd jasnějších 4. magnitudy a asi 15 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Nejjasnější stálice souhvězdí nese jméno Arneb ( Alfa Zajíce ). Nachází se zhruba uprostřed souhvězdí. Dosahuje 2,6. magnitudy. Jde o žlutobílou veleobří hvězdu spektrálního zařazení F0, ve značné vzdálenosti, kterou odhadujeme na 2000 až 2400 světelných roků. Povrchová teplota dosahuje asi 6800 Kelvinů. Její průměr by se mohl pohybovat mezi 100 a 150 násobkem průměru Slunce. Odhadujeme, že hvězda vznikla před 10 až 15 miliony lety. Domníváme se, že má dostatečnou hmotnost k tomu, aby jednou vzplanula ve formě supernovy.

Nihal ( Beta Zajíce ) je druhým nejjasnějším světelným bodem v souhvězdí. Leží asi 3 stupně jihojihozápadně od hvězdy Arneb ( Alfa Zajíce ). Dosahuje 2,8. magnitudy a jde o žlutého obra spektrálního zařazení G5, ve vzdálenosti zhruba 160 světelných roků od nás. Jeho průměr je přibližně 16 krát větší než průměr Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 5200 Kelvinů. Má slabšího hvězdného společníka.

Přední nohu Zajíce tvoří Epsilon Zajíce, v jihozápadní části souhvězdí. Dosahuje 3,2. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K5, ve vzdálenosti zhruba 213 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má přibližně 41 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4100 Kelvinů. Epsilon Zajíce je třetí nejjasnější v souhvězdí.

Mí Zajíce je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti zhruba 185 světelných roků. Patří k proměnným hvězdám typu Alfa Honících psů. Její jasnost nepravidelně či polopravidelně kolísá mezi 3,0. a 3,4. magnitudy. Tyto světelné změny je možné zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Odhadujeme, že hvězda má přibližně 3,4 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje asi 12 800 Kelvinů. Mí Zajíce svítí 5 stupňů severozápadně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Arneb ( Alfa Zajíce ). Tvoří hlavu Zajíce.

Dzéta Zajíce na nás svítí jako stálice 3,6. magnitudy. Jde o poměrně mladou bílou hvězdu spektrálního zařazení A2, u které byl v infračerveném oboru objeven rozsáhlý prachový disk, sahající do vzdálenosti zhruba 6 astronomických jednotek od hvězdy, který pravděpodobně vytvořily kolize asteroidů. Odhadujeme, že Dzéta Zajíce má zhruba 1,6 krát větší průměr než naše Slunce, přibližně 1,5 až dvojnásobnou hmotnost a asi 15 krát větší zářivý výkon. Poměrně svižně však rotuje okolo vlastní osy, takže se dá očekávat, že bude nápadně zploštělá. Od nás ji dělí asi 70 světelných roků. Její stáří činí několik stovek milionů roků.

Gama Zajíce dosahuje 3,5. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F6. Má téměř o tři hvězdné třídy slabšího průvodce, který je oranžovou hvězdou spektrálního zařazení K2. Obíhají kolem společného těžiště a v prostoru je od sebe dělí nejméně 870 astronomických jednotek. Oběžná doba tedy musí být značně dlouhá, velmi hrubě ji odhadujeme na asi 20 000 roků. Hlavní složka má asi 2,3 krát větší zářivý výkon než naše Slunce a asi 1,2 násobek jeho průměru. Průvodce má asi 0,3 zářivého výkonu Slunce a přibližně 0,8 jeho průměru. Dvojice se nachází ve vzdálenosti okolo 29 světelných roků od Země.

Éta Zajíce svítí v severovýchodní části souhvězdí. Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti okolo 49 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 1,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 6900 Kelvinů. Přebytek infračerveného záření naznačuje přítomnost prachového disku v okolí této hvězdy.

Delta Zajíce je hvězdou 3,8. magnitudy. Jde o žlutooranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 115 světelných let. Odhadujeme, že má přibližně 10 krát větší průměr než Slunce.

Uši Zajíce tvoří několik stálic jasnějších 5. magnitudy. Nejjasnější z nich je Lambda Zajíce. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B0. Její průměr by mohl dosahovat 5 Slunečních průměrů. Povrchová teplota se pohybuje okolo 29 000 Kelvinů. Odhadujeme, že hvězdu od nás dělí více než 800 světelných roků.

Kappa Zajíce je také součástí uší Zajíce. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B7, ve vzdálenosti někde okolo 700 světelných roků. Má o necelé tři magnitudy slabšího průvodce, který patří do spektrální třídy F.

Jota Zajíce je třetí nejjasnější v jeho uších. Dosahuje 4,5. magnitudy. Je také modrou hvězdou, tentokrát spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti okolo 230 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 2,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se blíží 13 000 Kelvinů. Má hvězdného průvodce - žlutého trpaslíka 11. magnitudy na velmi vzdálené orbitě. Součástí systému je ještě možná třetí hvězda.

V zadní části Zajíce, v severovýchodní části souhvězdí, svítí také Théta Zajíce. Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 170 světelných let.

Stálice s označením 17 Zajíce ( též SS Zajíce ) se prezentuje 1,5 stupně jižně od výše zmíněné Théta Zajíce. Dosahuje 4,9. magnitudy, ale mírně kolísá kolem této hodnoty. Jde o dvojhvězdný systém. Skládá se z bílé hvězdy patřící do spektrální třídy A a červeného obra. Oběžná doba systému činí 260 dnů. Mezi složkami dochází k přenosu hmoty. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 900 světelných roků.

HIP 24 927 je katalogové označení hvězdy, která leží asi 2 stupně jihozápadně od druhé nejjasnější hvězdy souhvězdí - Nihal ( Beta Zajíce ). Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0. Nachází se ve vzdálenosti okolo 415 světelných roků od Země.

Pokud chceme zmínit všechny stálice v souhvězdí jasnější 5. magnitudy, nesmíme zapomenout na HIP 23 362. Prezentuje se v západní části souhvězdí, 2,5 stupně severozápadně od hvězdy Epsilon Zajíce. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 200 světelných let.

RX Zajíce leží v severní části souhvězdí, na špičce ucha Zajíce, jen asi ¼ stupně západně od hvězdy Jota Zajíce. Patří k polopravidelným proměnným hvězdám. Její jasnost kolísá mezi 5. až 7. hvězdnou velikostí. Jde o červenou obří hvězdu patřící do spektrální třídy M. Příčinou světelných změn jsou pulsace hvězdy. V období vyšší jasnosti ji můžete na temné obloze spatřit i prostýma očima, v období okolo minima se může v závislosti na pozorovacích podmínkách a kvalitě vašeho zraku ztratit z dohledu. Její nápadně načervenalý odstín však ukáže až dalekohled. Od nás ji dělí zhruba 450 až 500 světelných roků.

Nestálou stálici s označením R Zajíce najdeme v severozápadní části souhvězdí, asi 3,5 stupně severozápadně od hvězdy Mí Zajíce, v blízkosti hranice s Eridanem. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou. Jasnost hvězdy kolísá v rozmezí 5,5. až 11,7. magnitudy, což jsou však extrémní případy. Obvykle se mění mezi 6. a 10. hvězdnou velikostí, v periodě okolo 430 dní. Kromě této byla vysledována další perioda dlouhá několik desetiletí. V maximu se tedy nachází poblíž hranice viditelnosti prostýma očima na temné obloze, v období kolem minima je na její spatření nutný dalekohled. R Zajíce patří k nejčervenějším hvězdám na obloze. Řadíme ji k takzvaným uhlíkovým hvězdám. Produkuje velké množství uhlíkatých sazí, které se hromadí ve vnějších částech atmosféry, pohlcují krátkovlnné ( modré ) záření a jsou tak příčinou její červené barvy. Na počest svého objevitele, anglického astronoma J. R. Hinda, bývá také někdy nazývána Hindova karmínová hvězda. Při pohledu prostýma očima ovšem nemáte šanci její barevný odstín spatřit, na to je příliš slabá. Budete rádi, pokud ji vůbec zahlédnete. Od nás ji dělí zhruba 1000 světelných roků. Průměr tohoto červeného veleobra odhadujeme na 4 až 5 astronomických jednotek.