Letní souhvězdí

Teplé letní noci, čas prázdnin a dovolených přímo vybízí k pozorování hvězdné oblohy. Noci jsou ovšem krátké. V plné kráse se nám představuje pás mléčné dráhy. Může být spolehlivým vodítkem při vyhledávání některých souhvězdí na letní obloze. Nejvýraznějším orientačním obrazcem letního hvězdného nebe je letní trojúhelník. Je tvořený trojicí jasných hvězd Vega ( Alfa Lyry ), Deneb ( Alfa Labutě ) a Altair ( Alfa Orla ). Je sice pozorovatelný až do začátku ledna, ale za letních nocí jej máme vysoko nad hlavou. Letní trojúhelník je dobře pozorovatelný i na podzim v první polovině noci, kdy bývá noční obloha tmavší než v létě. Tehdy lépe vynikne krása mléčné dráhy. Vega je druhou nejjasnější stálicí severní oblohy, je jen o chlup slabší než Arcturus ( Alfa Pastýře ). Tyto dvě hvězdy budou první, kterých se dočkáte za letních soumraků. Vega září modrobíle, Arcturus má naoranžovělý odstín. Vega je dominantní stálicí malého souhvězdí Lyry, které představuje starověký strunný nástroj. Sousedí se souhvězdím Labutě ležícím v mléčné dráze, jehož nejjasnější hvězda Deneb září bílým světlem na konci ocasu tohoto velkého ptáka. Labuť letí mléčnou dráhou směrem k centru Galaxie. Střed Labutě tvoří asterismus Severní kříž. Pod východním křídlem Labutě se rozprostírá nevýrazné souhvězdí Lištičky, složené jen ze slabých hvězd. Západně od jasné Vegy se prezentuje rozsáhlé souhvězdí Herkules, jehož základní obrazec tvoří středně jasné hvězdy. Nejlépe ho identifikujeme pomocí asterismu zvaného "květináč", který vytváří čtveřice stálic 3. a 4. hvězdné velikosti. Také Orel, další opeřenec na letním hvězdném nebi, leží v mléčné dráze ve směru letu Labutě. Jeho nejjasnější hvězda Altair je 1. hvězdné velikosti. Severně od této hvězdy letí Šíp, malé, ale výrazné souhvězdí, jehož základní obrazec tvoří čtveřice stálic 3. a 4. hvězdné velikosti. Šíp letí směrem na Lištičku. Severovýchodně od Altairu jistě nepřehlédnete malé, ale výrazné souhvězdí Delfín, připomínající delfína vyskakujícího z vody. Jižně od Herkula najdeme rozsáhlé souhvězdí Hadonoše a Hada, kterého drží Hadonoš v rukou. Had je jediným souhvězdím, které je rozděleno na 2 části - Hlava Hada a Ocas Hada. Mezi nimi se rozkládá Hadonoš. Pod Orlem a ocasem Hada je malé a nenápadné souhvězdí Štít. Dobře jej však můžeme identifikovat pomocí jasného oblaku v mléčné dráze. Ještě dále na jihu je výrazné souhvězdí Střelce. U nás vystupuje jen poměrně nevysoko nad obzor, což je škoda, protože jde o jednu z nejzajímavějších oblastí mléčné dráhy. Tímto směrem se díváme k centrálním oblastem Galaxie. Západně od Střelce, pod Hadonošem, najdeme hvězdy patřící k souhvězdí Štíra. Jižní část tohoto souhvězdí u nás nevystupuje nad obzor vůbec. Dominantní hvězda Antares má nápadně oranžovočervený odstín. K letním souhvězdím můžeme přiřadit i Váhy, které se rozprostírají mezi Štírem a Pannou.

Lyra

Putování letní hvězdnou oblohou začneme souhvězdím Lyry, jelikož hostí jednu z nejasnějších hvězd na obloze - Vegu. Základní obrazec souhvězdí tvoří Vega a další čtyři hvězdy ve tvaru kosodélníku. Lyra představuje strunný nástroj, na který hrával bájný hrdina řeckých mýtů Orfeus. Prý na ni hrál tak nádherně, že pohnul skalami a utišil dravou zvěř... Lyra se nachází mezi Herkulem a Labutí, na okraji mléčné dráhy. Arabští astronomové si toto souhvězdí představovali jako orla nebo supa. Vega ( Alfa Lyry ) je s hodnotou 0,0. magnitudy druhou nejjasnější hvězdou severní oblohy a nejjasnější hvězdou letního trojúhelníku. Jde o poměrně mladou modrobílou stálici ve vzdálenosti okolo 25 světelných roků. Její namodralý odstín je patrný i při pohledu prostýma očima. Vega velmi rychle rotuje okolo vlastní osy a díky tomu má výrazně zploštělý tvar. Víme také, že je obklopena prachovým diskem, uvnitř něj pravděpodobně obíhá jedna nebo více planet. Sulafat ( Gama Lyry ) je s hodnotou 3,2. magnitudy druhou nejjasnější v souhvězdí. Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 620 světelných let. Sheliak ( Beta Lyry ) je jednou z nejslavnějších zákrytových dvojhvězd. Její jas kolísá mezi 3,4. a 4,3. magnitudy v periodě 12,9 dne. Jako test kvality vašeho zraku může posloužit Epsilon Lyry. Dvojici téměř stejně jasných hvězd ( 4,5. magnitudy ) dělí na obloze 3,5 úhlové minuty. Najdete je nedaleko Vegy. Zajímavou proměnnou hvězdou je i R Lyry, označována také jako 13 Lyry. Jas kolísá mezi 4. a 5. hvězdnou velikostí v periodě 46 dnů. Najdete ji v severní části souhvězdí.

Labuť

Typickým letním souhvězdím je také Labuť. Svým tvarem skutečně dobře připomíná labuť letící mléčnou dráhou, při pohledu ze spodu. Patří ke starobylým souhvězdím. Jeho severní část je u nás cirkumpolární. Nejjasnější stálice souhvězdí se jmenuje Deneb ( Alfa Labutě ) a tvoří ocas Labutě. Hlavu Labutě vyznačuje hvězda Albireo ( Beta Labutě ). Střed těla tvoří hvězda Sadr ( Gama Labutě ). Nejjasnější stálice východního křídla Labutě nese jméno Gienah ( Epsilon Labutě ). V západním křídle je nejjasnější hvězdou Delta Labutě. Všech těchto 5 hvězd vytváří na obloze asterismus "Severní kříž". Severní proto, jelikož na jižní obloze již jeden kříž máme. Při východu souhvězdí leží kříž na své levé straně, při pohybu k západu se postupně napřimuje a později se zlověstně tyčí nad západním obzorem. Deneb ( Alfa Labutě ) je s hodnotou 1,2. magnitudy v Labuti dominantní, ostatní stálice jsou již slabší 2. hvězdné velikosti. Tvoří jeden z vrcholů letního trojúhelníku. Je bílou veleobří hvězdou ve vzdálenosti, kterou příliš dobře neumíme určit. Bude však v řádu tisíců světelných roků. Deneb je suverénně nejvzdálenější z trojice tvořící letní trojúhelník. Sadr ( Gama Labutě ) dosahuje 2,2. magnitudy. Jde o žlutého veleobra, jehož barevný odstín je viditelný i prostýma očima. Patří také k velmi vzdáleným hvězdám, v řádu tisíců světelných roků. Je po Denebu druhou nejjasnější v souhvězdí. Albireo ( Beta Labutě ) se nachází poblíž "těžiště" letního trojúhelníku. Dosahuje 2,9. magnitudy. Hlavní složkou tohoto vícenásobného hvězdného systému je oranžová obří hvězda. Systém leží ve vzdálenosti okolo 400 světelných let od nás. Gienah ( Epsilon Labutě ) dosahuje 2,5. magnitudy. Tato oranžová obří hvězda na nás svítí ze vzdálenosti okolo 73 světelných roků. Delta Labutě dosahuje 2,9. magnitudy. Tuto modrobílou hvězdu od nás dělí zhruba 170 světelných let. V krku Labutě se nachází zajímavá proměnná hvězda Chí Labutě. Jde o proměnnou typu Mira Ceti. V obdobích kolem maxima jasnosti je dobře viditelná i prostýma očima. 61 Labutě je jednou z nejbližších hvězd pozorovatelných bez dalekohledu a nejbližší hvězdou pozorovatelnou prostýma očima v souhvězdí Labutě. Otevřená hvězdokupa M 39 je na temné obloze pozorovatelná jako mlhavá skvrna v pásu mléčné dráhy i prostýma očima. V Labuti se nachází jedna z nejkrásnějších částí mléčné dráhy. Komplex temných prachových oblaků ji zde rozděluje do dvou proudů. Tímto směrem se díváme podél místního galaktického ramena, které jsme pojmenovali Rameno Oriona.

Lištička

Lištičku najdeme v mléčné dráze, uvnitř letního trojúhelníku, pod východním křídlem Labutě. Je novodobým souhvězdím, bylo zavedeno až v 17. století J. Haveliem. Původně se jmenovalo "Liška s husou", byla zobrazována s husou v tlamě. Později byl název zkrácen. Lištička je velmi nezřetelné souhvězdí skládající se z hvězd slabších 4. magnitudy. Těžko si zde tuto malou šelmu představíte. Pro začínající pozorovatele je těžké se zde zorientovat. Nejjasnější stálici souhvězdí najdete nedaleko hvězdy Albireo ze souhvězdí Labutě. Nese jméno Anser ( Alfa Lištičky ). Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu ve vzdálenosti okolo 300 světelných roků. Má slabého, pouze optického průvodce 5,8. magnitudy, který může být na temné obloze viditelný i prostýma očima. Nachází se v odstupu asi 7 úhlových minut. Souhvězdí Lištičky nejsnáze identifikujeme pomocí hvězdného sdružení Collinder 399, které má mezi pozorovateli hvězdné oblohy zažitý název "Ramínko". Nachází se na spojnici jasných hvězd Vega ( Alfa Lyry ) a Altair ( Alfa Orla ), blíže k druhé jmenované. V místech s dobrými pozorovacími podmínkami se jeví jako nápadná mlhavá skvrna, za velmi dobrých podmínek již zjistíte, že jsou v ní slabé hvězdy a možná i vytušíte tvar tohoto hvězdného sdružení, díky kterému dostalo svůj neoficiální název. Jde pouze o náhodné seskupení hvězd v různých vzdálenostech od Země. Ramínko je s celkovou jasností asi 3,6. magnitudy dominantním objektem v souhvězdí Lištičky. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek se můžete pokusit o spatření otevřené hvězdokupy NGC 6940, s celkovou jasností 6,3. magnitudy. Prezentuje se jako mlhavá skvrnka.

Šíp

Šíp je dalším souhvězdím uvnitř letního trojúhelníku. Míří na Lištičku. Jde sice o souhvězdí malé, ale výrazné. Patří k nejmenším souhvězdím na obloze. Najdete jej severně od jasné hvězdy Altair ( Alfa Orla ). Bylo známo již ve starověku. Podle staré řecké báje zasáhl tímto šípem Herkules orla, útočícího na Prométhea. Podle jiné báje šlo o šíp boha Apollona. Rozložení nejjasnějších hvězd skutečně věrně napodobuje tvar opeřeného šípu. Nejvýraznější z nich je Gama Šípu s hodnotou 3,5. magnitudy. Tvoří hrot Šípu. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 260 světelných let. Delta Šípu tvoří tělo Šípu. Dosahuje 3,7. magnitudy. Je červenou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 580 světelných let. Dvě hvězdy tvořící opeření Šípu jsou prakticky stejně jasné, dosahují 4,4. magnitudy. Severní z dvojice nese jméno Sham ( Alfa Šípu ). Je jedinou hvězdou v souhvězdí, která má vlastní jméno. Jde o žlutého obra ve vzdálenosti okolo 425 světelných let. Beta Šípu je také žlutým obrem, ve vzdálenosti okolo 440 světelných let. Souhvězdím prochází mléčná dráha.

Delfín

Delfín je malé, ale výrazné souhvězdí letní oblohy. Najdete jej severovýchodně od hvězdy Altair ( Alfa Orla ), při východním okraji mléčné dráhy. Bylo známo již ve starověku, ve svém seznamu souhvězdí jej uvádí již Ptolemaios. Velmi dobře připomíná delfína vyskakujícího z vody. Podle staré řecké báje zachránil Delfín pěvce a hráče na lyru Ariona před utonutím. Podle jiné báje jde o jednoho z delfínů, které vyslal Poseidon, aby mu přinesli mořskou nymfu Amfitrite, se kterou se chtěl oženit. Charakteristický obrazec Delfína vytváří jen 6 stupňů dlouhé rozložení stálic 4. hvězdné velikosti. Skupinku hvězd ve tvaru kosočtverce doplňuje dolů vybíhající "ocásek". V anglické jazykové oblasti se pro tento kosočtvercový obrazec vžil název "Jobova truhla". Rotanev ( Beta Delfína ) je nejjasnější v souhvězdí. Dosahuje 3,6. magnitudy. Jde o dvojici nažloutlých hvězd ve vzdálenosti okolo 100 světelných let. Při pohledu prostýma očima se ovšem jeví pouze jako jeden světelný bod. Sualocin ( Alfa Delfína ) dosahuje 3,8. magnitudy. Hlavní složka systému je modrobílou hvězdou. Nachází se ve vzdálenosti okolo 240 světelných let. Gama Delfína dosahuje 3,9. magnitudy. Tvoří ji dvojice skládající se ze žlutooranžové a nažloutlé hvězdy, které obíhají kolem společného těžiště. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků. Deneb Dulfim ( Epsilon Delfína ) svítí na konci ocasu Delfína. Dosahuje 4,0. magnitudy. Je modrou hvězdou ve vzdálenosti okolo 330 světelných let.

Orel

Výrazným letním souhvězdím je Orel. Ve hvězdném obrazci si můžete dobře představit střemhlav letícího orla. Souhvězdí bylo známo již ve starověku. Prochází jím mléčná dráha a také nebeský rovník. Spodní třetina souhvězdí leží jižně od nebeského rovníku. Jeho dominantní hvězda Altair ( Alfa Orla ) je jedním z vrcholů letního orientačního trojúhelníku. S hodnotou 0,8. magnitudy patří mezi 15 nejjasnějších hvězd na obloze. Ostatní stálice v souhvězdí jsou již 3. hvězdné velikosti a slabší. Altair je bílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 17 světelných let. Má výrazně zploštělý tvar v důsledku velmi rychlé rotace okolo vlastní osy. Patří k poměrně mladým hvězdám, její stáří se pohybuje v řádu stovek milionů roků. V blízkosti Altair leží dvě jasnější hvězdy, nacházející se s ní v téměř jedné řádce a tvořící na pohled zajímavé trio. Ta severní nese jméno Tarazed ( Gama Orla ). Dosahuje 2,7. magnitudy a je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 395 světelných let. Její naoranžovělý odstín je patrný i při pohledu prostýma očima. Jižní a nejslabší hvězda z tohoto tria se jmenuje Alshain ( Beta Orla ). Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o žlutého obra ve vzdálenosti okolo 45 světelných let. Mezi nejjasnější stálice tvořící křídla Orla patří Deneb el Okab ( Dzéta Orla ), v jeho západním křídle. Dosahuje 3,0. magnitudy a jde o bílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 83 světelných roků. Théta Orla je součástí východního křídla Orla. Dosahuje 3,2. magnitudy. Hlavní složka systému je modrobílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 290 světelných let. Součástí východního křídla Orla je i jedna z nejznámějších proměnných hvězd - Éta Orla. Patří k proměnným typu Delta Cefea, její jas kolísá mezi 3,5. a 4,3. magnitudy v periodě 7,18 dne. Světelné změny této hvězdy můžete pohodlně sledovat prostýma očima. Uprostřed těla Orla svítí Deneb Okab ( Delta Orla ). Dosahuje 3,4. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 50 světelných roků. K jasnějším hvězdám patří s hodnotou 3,4. magnitudy také Lambda Orla, v jižní části souhvězdí. Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 125 světelných let.

Štít

Štít najdeme v mléčné dráze mezi Orlem, Ocasem Hada a Střelcem, jižně od nebeského rovníku. Zavedl jej v 17. století J. Havelius na počest polského krále Jana III. Sobieského, který ochránil Evropu před vpádem Turků. Dříve se souhvězdí jmenovalo Štít Sobieského. Skutečně rozložení nejjasnějších hvězd připomíná štít. Kříž, který měl vytepaný na svém válečném štítu najdeme v souhvězdí také. Čtyři hvězdy na okraji štítu představují čtyři královy syny. Jde o malé a nevýrazné souhvězdí, složené jen ze slabých hvězd. Žádná z nich zde nemá vlastní jméno. Štít obsahuje jen jedinou stálici jasnější 4. hvězdné velikosti - Alfa Štítu. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o oranžového obra ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. V souhvězdí se nachází jedna z nejvýraznějších partií mléčné dráhy, takzvaný Oblak ve Štítu, podle kterého můžeme Štít snadno identifikovat. Jde o mračno vzdálených hvězd tvořící jedno ze spirálních ramen naší Galaxie. V jeho severní části můžete za velmi dobrých pozorovacích podmínek spatřit otevřenou hvězdokupu M 11, jako drobnou a slabou mlhavou skvrnku. S celkovou jasností okolo 6. magnitudy je v dosahu pozorování i prostýma očima. V severní části souhvězdí se nachází zajímavá proměnná hvězda R Štítu. Polopravidelně mění jasnost mezi 4. a 9. hvězdnou velikostí. V obdobích kolem maxima je dobře viditelná i prostýma očima.

Herkules

Herkules je rozsáhlým souhvězdím letní oblohy. Představuje asi nejslavnějšího hrdinu řeckých mýtů - Herkula. Již starými civilizacemi byl na obloze zpodobován jako klečící obr. V ruce drží kyj a klečí na hlavě draka. Féničané zde spatřovali svého mořského boha Melkartha. Herkules leží mezi Lyrou a Severní korunou a nejsnadněji ho identifikujeme pomocí výrazného čtyřúhelníku hvězd, který připomíná květináč. Tvoří tělo Herkula. Z každého rohu tohoto "květináče" vybíhají řetězce hvězd. Severní část souhvězdí je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. Nejjasnějšími stálicemi souhvězdí jsou Rutilicus ( Beta Herkula ), někdy také nazývaná Kornephoros a Dzéta Herkula. Obě dosahují 2,8. magnitudy. Rutilicus je žlutou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 140 světelných let. Tvoří paži Herkula. Dzéta Herkula tvoří pravý dolní roh "Herkulova květináče". Je tvořená dvojicí žlutých hvězd obíhajících kolem společného těžiště. Systém se nachází asi 35 světelných roků od nás. Zbylé tři hvězdy tvořící květináč jsou Pí, Éta a Epsilon Herkula. Pí Herkula dosahuje 3,2. magnitudy a je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 375 světelných let. Éta Herkula dosahuje 3,5. magnitudy a je žlutým obrem ve vzdálenosti okolo 110 světelných let. Epsilon Herkula dosahuje 3,9. magnitudy a jde o bílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 155 světelných let. Ras Algethi ( Alfa Herkula ) je zajímavou proměnnou hvězdou. Najdete ji v jižní části souhvězdí. Toto staroarabské jméno značí "hlava klečícího". Na většině vyobrazeních Herkules klečí a je obrácen hlavou dolů, k jihu. Alfa Herkula nepravidelně, či polopravidelně mění jasnost mezi 3. a 4. hvězdnou velikostí. Jde o vícenásobný hvězdný systém. Hlavní složka je červeným veleobrem. Nachází se ve vzdálenosti okolo 360 světelných let. V místech s kvalitními pozorovacími podmínkami se můžete pokusit spatřit nejjasnější kulovou hvězdokupu severní oblohy - má katalogové označení M 13. Nachází se v "Herkulově květináči". Při pohledu prostýma očima ji můžete spatřit jako velmi slabou mlhavou hvězdičku. Její celková jasnost je 5,8. magnitudy. Mnohem těžší výzvou je pro pozorovatele bez dalších optických pomůcek kulová hvězdokupa M 92. Nachází se v severní části souhvězdí a je ještě o asi půl hvězdné třídy slabší než M 13.

Hadonoš

Hadonoš je rozsáhlým rovníkovým souhvězdím. Najdete jej jižně od Herkula. Prochází jím ekliptika, ale neřadíme jej ke zvířetníkovým souhvězdím. Slunce se touto oblastí pohybuje v první polovině prosince. Jde o poměrně nepřehledné souhvězdí. Znázorňuje muže držícího hada. Ve hvězdném obrazci si lze tento výjev představit. Podle starého mýtu jde o Aeskulapa, lékařského mistra. Prý dokázal léčit všechny choroby a dokonce křísit mrtvé. Had mu pomáhal hledat léčivé byliny. Bůh podsvětí Hádes požádal Dia, aby lékaře zabil bleskem. Poté byl zvěčněn na nebi i s jeho hadem. Dnes je ve znaku lékařů a lékárníků jako symbol opatrnosti a moudrosti. Dříve byli Had a Hadonoš součástí jednoho velkého souhvězdí, v roce 1930 byli rozděleni na tři části - Hadonoš, Hlava Hada a Ocas Hada. Střední část Hadova těla tak dnes patří do Hadonoše. Nejjasnější stálicí souhvězdí Hadonoše je Ras Alhaque ( Alfa Hadnoše ). Nachází se v severní části souhvězdí a tvoří jeho hlavu. Dosahuje 2,1. magnitudy. Je bílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 49 světelných roků. Sabik ( Éta Hadonoše ) je jednou z hvězd tvořících Hadovo tělo. S hodnotou 2,4. magnitudy je druhou nejjasnější v souhvězdí. Tvoří ji dvojice bílých hvězd obíhajících kolem společného těžiště. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 87 světelných let. Dzéta Hadonoše dosahuje 2,6. magnitudy. Je třetí nejjasnější v souhvězdí. Jde o mladou modrou hvězdu ve vzdálenosti okolo 370 světelných let. Yed Prior ( Delta Hadonoše ) dosahuje 2,7. magnitudy. Je červenou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 170 světelných let. Její načervenalý odstín je patrný i při pozorném pohledu prostýma očima. Cebalrai ( Beta Hadonoše ) dosahuje 2,8. magnitudy. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 80 světelných let. Ve východní části souhvězdí se nabízí skupinka slabších stálic 4. až 6. hvězdné velikosti, uspořádaná do tvaru písmene V. Dříve se zde nacházelo dnes již zaniklé malé souhvězdí Býk Poniatowski. V blízkosti hvězdy Cebalrai ( Beta Hadonoše ) leží otevřená hvězdokupa IC 4665. Na temné obloze je snadno viditelná jako mlhavá skvrna, s celkovou jasností asi 4,5. magnitudy. Na samotné hranici s Ocasem Hada lze také prostýma očima spatřit otevřenou hvězdokupu NGC 6633. Také dosahuje asi 4,5. magnitudy, je však úhlově menší než IC 4665. V jižním výběžku souhvězdí byla roku 1604 pozorována jasná supernova. Severovýchodní a jižní částí Hadonoše prochází mléčná dráha.

Had

Had je jediným souhvězdím, které je rozdělené na 2 části - Hlavu Hada a Ocas Hada. Mezi nimi se rozprostírá Hadonoš, který Hada drží. Had je tvořený značně dlouhým řetězcem stálic. Trojúhelník jasnějších hvězd tvořící hlavu Hada najdeme pod souhvězdím Severní koruny. Konec ocasu Hada se nachází u souhvězdí Orla. Nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Unuk ( Alfa Hada ). Najdete ji pod hlavou Hada. Dosahuje 2,6. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 75 světelných roků. Její naoranžovělý odstín je patrný i při pohledu prostýma očima. V hlavové části Hada je možné na temné obloze spatřit jednu z nejjasnějších kulových hvězdokup severní oblohy - M 5. S celkovou jasností okolo 5,8. magnitudy je poblíž hranice viditelnosti prostýma očima. Přímo v hlavě nebeského plaza se nachází proměnná hvězda R Hada. V maximu jasnosti se pohybuje až okolo 5. hvězdné velikosti. Patří k proměnným hvězdám typu Mira Ceti. Ocasem Hada prochází mléčná dráha. Nejjasnější je zde Éta Hada s hodnotou 3,2. magnitudy. Je oranžovou hvězdou ve vzdálenosti okolo 60 světelných let. Na samotném konci ocasu Hada je za temných nocí viditelná otevřená hvězdokupa IC 4756, s celkovou jasností okolo 5. magnitudy. V jižní části Ocasu Hada je také možné spatřit otevřenou hvězdokupu s mlhovinou, známou pod katalogovým označením M 16, ovšem jen jako slabou mlhavou skvrnu.

Střelec

Střelec je poměrně výrazným zvířetníkovým souhvězdím jižní oblohy. Nachází se mezi Štírem a Kozorohem. Představuje netvora, napůl člověka, napůl koně. Podle jedné z bájí vynalezl Kentaur lukostřelbu, za to byl zvěčněn na obloze. Sumerové si zde v dávných dobách představovali boha války Nergala. Souhvězdí je bohaté na zajímavé objekty, z nichž ty nejvýraznější jsou viditelné i prostýma očima. Vesmírežel Střelec v našich zeměpisných šířkách nevystupuje vysoko nad obzor a jeho jižní část od nás nespatříte vůbec. Pro jeho studium je vhodné jižnější stanoviště. Celý je vidět ze Středomoří. Jeho nejjasnější hvězdy 2. a 3. hvězdné velikosti jsou rozloženy ve tvaru připomínající čajovou konvici. Kentaura s lukem namířeným na Štíra si zde představíte o něco hůře. Souhvězdím prochází mléčná dráha, je zde široká a bohatá, jelikož se tímto směrem díváme k centrálním oblastem Galaxie. Nejjasnější stálice souhvězdí nese jméno Kaus Australis ( Epsilon Střelce ). Nachází se v jižní části Střelce a u nás vystupuje jen velmi nízko nad obzor. Dosahuje 1,8. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 145 světelných let. Nunki ( Sigma Střelce ) dosahuje 2,0. magnitudy. Jde o modrou hvězdu ve vzdálenosti okolo 230 světelných let. Ascella ( Dzéta Střelce ) dosahuje 2,6. magnitudy. Tvoří ji dvojice bílých hvězd obíhajících kolem společného těžiště. Nachází se ve vzdálenosti okolo 90 světelných roků. Kaus Meridionalis, někdy také nazývaná Kaus Media ( Delta Střelce ) dosahuje 2,7. magnitudy. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 350 světelných let. Kaus Borealis ( Lambda Střelce ) dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o oranžového obra ve vzdálenosti okolo 78 světelných let. Pí Střelce, známá též pod jménem Albaldah, dosahuje 2,9. magnitudy. Je nažloutlou hvězdou ve vzdálenosti okolo 500 světelných roků. Al Nasl ( Gama 2 Střelce ) je žlutooranžovou hvězdou ve vzdálenosti okolo 97 světelných roků. Dosahuje 3,0. magnitudy. Nejzajímavější objekty najdeme v severní a západní části souhvězdí. Dobře viditelná prostýma očima je mlhovina "Laguna" ( M 8 ), jako oválná mlhavá skvrna v mléčné dráze, v západní části souhvězdí. Nápadný je také takzvaný "Malý oblak ve Střelci". Jde o průzor prachovými mračny. Při pohledu prostýma očima se jeví jako protáhlá mlhavá skvrna. Z otevřených hvězdokup jsou k vidění zejména M 25 s celkovou jasností okolo 4,5. magnitudy a M 23 s celkovou jasností okolo 5,5. magnitudy. V severní části souhvězdí lze prostýma očima spatřit mlhovinu M 17, známou také jako Labuť, nebo Omega. V dosahu pozorování prostýma očima je i jedna z nejjasnějších kulových hvězdokup - M 22, s celkovou jasností asi 5,1. magnitudy. Leží u víčka "čajové konvice". V souhvězdí najdeme jedno z nejsvětlejších míst mléčné dráhy. Je známo jako Velký oblak ve Střelci.

Štír

Štír se nachází na ekliptice, mezi souhvězdím Vah a Střelce. Je výrazným a rozsáhlým souhvězdím jižní oblohy. Z našich zeměpisných šířek není viditelné celé, jeho jižní část u nás nevychází nad obzor. Ve hvězdném obrazci si lze Štíra velmi dobře představit. Například v Indonésii však lidé v tomto hvězdném obrazci spatřovali šikmo rostoucí palmu. Podle řecké mytologie usmrtil Štír lovce Oriona svým bodcem. Poslala ho na něj bohyně Artemis, protože se obávala, že Orion vyhubí všechna zvířata. Orion se Štíra obává i na obloze, proto zapadá tehdy, když Štír vychází. Původní Štír měl mohutná klepeta, která sahala až do dnešního souhvězdí Vah. Souhvězdím prochází mléčná dráha a díváme se jím směrem k centrálním oblastem Galaxie. Dominantní hvězdou, dobře viditelnou za letních měsíců nad jižním obzorem i z našich zeměpisných šířek je Antares ( Alfa Štíra ). Nachází se na hrudi Štíra. Dosahuje 1,0. magnitudy. Jde o červenou veleobří hvězdu ve vzdálenosti okolo 550 světelných roků. Nápadný oranžovočervený odstín je dobře patrný i při pohledu prostýma očima. V nepravidelných intervalech vykazuje menší změny jasnosti. Antares patří k největším hvězdám v širším slunečním okolí. Nedaleko Antara svítí Sigma Štíra, známá též pod jménem Al Niyat. Dosahuje 2,9. magnitudy. Jde o vícenásobný hvězdný systém ve vzdálenosti mezi asi 600 až 700 světelných let. Je tvořený horkými hvězdami, patřícími převážně do spektrální třídy B. Dschubba ( Delta Štíra ) dosahuje 2,3. magnitudy. Jde o mladou modrou hvězdu ve vzdálenosti okolo 400 světelných let. Řadíme ji k nepravidelným proměnnám hvězdám. V roce 2003 zjasnila až na 1,5. magnitudy. Beta Štíra nese jméno Acrab nebo také Graffias. Dosahuje 2,4. magnitudy. Jde o složitý vícenásobný hvězdný systém ve vzdálenosti okolo 400 světelných let. V blízkosti Bety Štíra najdete optickou dvojhvězdu Omega 1 a Omega 2 Štíra. Epsilon Štíra se nachází již v jižní polovině souhvězdí. Dosahuje 2,3. magnitudy. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 64 světelných roků. Shaula ( Lambda Štíra ) je s hodnotou 1,6. magnitudy druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Tvoří jedový trn na konci ocasu Štíra. Jde o vícenásobný hvězdný systém ve vzdálenosti okolo 560 světelných roků. Hlavní složky jsou modré stálice patřící do spektrální třídy B. Sargas ( Théta Štíra ) u nás nevychází nad obzor. Svítí v ocasu Štíra. Dosahuje 1,9. magnitudy. Jde o nažloutlou obří hvězdu ve vzdálenosti okolo 270 světelných let. Pěknou optickou dvojhvězdou rozlišitelnou i prostýma očima je Mí 1 a Mí 2 Štíra. Nad jedovým trnem Štíra se nachází dvojice jasných otevřených hvězdokup s katalogovým označením M 7 a M 6. Obě mohou být viditelné i prostýma očima, z našich zeměpisných šířek je však jejich pozorování problematické, pro malou výšku nad obzorem. Výraznější je ta jižní - M 7, která patří k nejjasnějším hvězdokupám na obloze. V jižní části souhvězdí, severně od dvojice hvězd Dzéta 2 a Dzéta 1 Štíra se rozkládá otevřená hvězdokupa NGC 6231, známá též jako "Falešná kometa". Z jižnějších stanovišť je nápadná i při pozorování prostýma očima. V blízkosti hvězdy Antares je v dosahu pozorování prostýma očima kulová hvězdokupa M 4, s celkovou jasností asi 5,6. magnitudy. Patří k nejbližším kulovým hvězdokupám. Množství mladých modrých hvězd v souhvězdí Štíra patří k hvězdné asociaci Scorpius-Centaurus. Její součástí je i Antares.

Váhy

Váhy jsou souhvězdím jižní oblohy. Nachází se na ekliptice, mezi Štírem a Pannou. Najdete je uprostřed spojnice jasných hvězd Spica ( Alfa Panny ) a Antares ( Alfa Štíra ). Původně patřily k souhvězdí Štíra, kde tvořily jeho klepeta. Pozůstatkem jsou jména dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí, v překladu znamenají Jižní klepeto a Severní klepeto. Zavedením souhvězdí Štír o svá klepeta přišel a je tak na obloze neúplný. K oddělení obou souhvězdí došlo už za starověku. Pro některé starověké národy byly váhy velmi důležitým přístrojem. Váhy byly symbolem podzimní rovnodennosti. Když Slunce stálo v tomto souhvězdí, nastávala rovnováha mezi nocí a dnem. Dnes již se den podzimní rovnodennosti nachází v důsledku precese v sousedním souhvězdí Panny. Pro Římany byly váhy symbolem spravedlivého rozhodování. Nejjasnější hvězdy Vah vytváří na obloze nepravidelný čtyřúhelník. Základní obrazec je tvořený stálicemi 3. a 4. hvězdné velikosti. Zubeneschamali ( Beta Vah ) je s hodnotou 2,6. magnitudy nejjasnější hvězdou souhvězdí. Je modrobílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 185 světelných roků. Zubenelgenubi ( Alfa Vah ) je druhým nejjasnějším světelným bodem v souhvězdí. Dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o složitý vícenásobný hvězdný systém. Hlavní složky jsou bílé, patří do spektrální třídy A. Slabého průvodce 5. hvězdné velikosti můžete spatřit i prostýma očima. Pravděpodobně je součástí tohoto hvězdného systému, který se nachází ve vzdálenosti okolo 76 světelných roků. Třetí nejjasnější hvězdou souhvězdí je Sigma Vah. Najdete ji v jižní části souhvězdí. Dosahuje 3,3. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu ve vzdálenosti okolo 290 světelných let.