Andromeda

Andromeda ( latinsky Andromeda, zkratka And ) je podzimním souhvězdím. Princezna Andromeda byla dcerou královských manželů Cefea a Kasiopeje. Měla být obětována mořské obludě. Byl to trest bohů za urážku, které se dopustila královská matka Kasiopeja vychloubáním, že princezna je krásnější než mořské nymfy, dcery Neptuna. Krásnou princeznu, kterou si však ve hvězdném obrazci těžko představíte, nakonec zachránil udatný Perseus. Souhvězdí vybíhá ze severovýchodního rohu Pegasova čtyřúhelníku směrem k Perseovi. Nejjasnější hvězdy Andromedy Pegasův čtyřúhelník doplňují a vytváří s ním tak obrazec podobný Velkému vozu. S rozlohou 722 stupňů čtverečních jde o 19. největší souhvězdí. Andromeda vrcholí o půlnoci počátkem října. Sousedí se souhvězdími Persea, Kasiopeje, Ještěrky, Pegasa, Ryb a Trojúhelníku. Souhvězdí obsahuje 3 hvězdy jasnější 3. magnitudy, 8 hvězd jasnějších 4. magnitudy a asi 3 desítky hvězd jasnějších 5. magnitudy. Největší atrakcí souhvězdí, a to i při pohledu prostýma očima je takzvaná Velká galaxie v Andromedě ( M 31 ).

Základní pilíř souhvězdí tvoří 3 hvězdy podobné jasnosti - Sirrah, Mirach a Alamak seskupené téměř na jedné přímce. Nejjasnější z nich je Sirrah ( Alfa Andromedy ), někdy se též můžete setkat s pojmenováním Alpheratz. Vzdálenost této stálice odhadujeme na 97 světelných roků, dosahuje 2,1. magnitudy a jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B8. Její průměr je přibližně 2,7 krát větší než průměr Slunce. Má průvodce, který ji obíhá s periodou 96,7 dne. Patří do spektrální třídy A. Odhadujeme, že má asi 1,7 krát větší průměr než Slunce. Sirrah tvoří levou horní hvězdu Pegasova čtverce, do souhvězdí Pegasa ji však nezahrnujeme. V dávné minulosti ovšem k němu patřila, kde představovala pupek koně.

Druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí, jen o chlup slabší než Sirrah, je Mirach ( Beta Andromedy ). Rozdíl jasností těchto dvou hvězd je tak malý, že ho pouhým okem v žádném případě nepostřehneme. K tomu je zapotřebí citlivých měřících přístrojů. Při pozorném pohledu pouhým okem, si však určitě všimnete rozdílu barev těchto dvou stálic. Sirrah se vám bude jevit jako modrobílá, Mirach bude mít oranžový odstín. Beta Andromedy je červeným obrem spektrálního zařazení M0. Povrchová teplota hvězdy činí zhruba 3800 Kelvinů. Od Země leží asi 2 krát dále než Sirrah-ve vzdálenosti zhruba 200 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 85 krát větší průměr než Slunce.

Alamak ( Gama Andromedy ) dosahuje 2,2. magnitudy. Svítí na nás ze vzdálenosti asi 350 světelných roků. Jde o vícenásobný systém-hlavní složka je oranžovým obrem patřícím do spektrální třídy K. Odhadujeme, že má zhruba 80 krát větší průměr než Slunce. Oranžového odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Má nejméně 3 hvězdné průvodce, kteří patří do spektrálních tříd B a A.

Zmínil jsem tři nejjasnější hvězdy souhvězdí, nyní se dostaneme ke slabším stálicím a budeme postupovat Andromedou od východu na západ.

V severovýchodním výběžku souhvězdí, v blízkosti hranice s Perseem, najdeme jednu hvězdu jasnější 5. magnitudy. Nese označení 65 Andromedy. Dosahuje 4,7. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4. Nachází se ve vzdálenosti okolo 370 světelných roků. V její těsné blízkosti-asi 1/3 stupně jihozápadně leží slabší stálice 5,2. magnitudy s označením 64 Andromedy. V tomto případě se jedná o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 400 světelných let. Obě hvězdy jsou na tmavé obloze viditelné prostýma očima.

Světelný bod s označením 60 Andromedy najdeme o něco jižněji, asi 2,5 stupně severovýchodně od Alamaku ( Gama Andromedy ). Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti zhruba 530 světelných let.

Jasnější 5. hvězdné velikosti je také 58 Andromedy. Najdete ji v blízkosti hranice s Trojúhelníkem, asi 4,5 stupně jižně od Alamaku ( Gama Andromedy ). Dosahuje 4,8. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků.

Asi 2,5 stupně západně od 58 Andromedy leží o něco málo slabší stálice 5,0. magnitudy. Nese označení 56 Andromedy. Prostýma očima ji uvidíte pravděpodobně jen jako jeden světelný bod, ve skutečnosti jde o dvojici podobně jasných stálic 5,7. a 5,9. magnitudy v odstupu 201 úhlových vteřin. Jde však pouze o optickou dvojhvězdu, skládající se ze žlutého obra a oranžového veleobra.

V místech s hodně temnou oblohou si můžete v blízkosti stálice 56 Andromedy ( asi 0,5 stupně severovýchodně ) všimnout větší kulaté mlhavé skvrny o velikosti asi ¾ stupně. Pomoci s jejím vyhledáním může i Alamak ( Gama Andromedy ), najdete ji asi 5 stupňů jižně od této jasné hvězdy. Jedná se o otevřenou hvězdokupu NGC 752. Celkově hvězdokupa dosahuje 5,5. magnitudy, její spatření prostýma očima může být tedy problematické. Jde o poměrně blízkou hvězdokupu - její vzdálenost odhadujeme na 1300 světelných roků. Její skutečný průměr činí zhruba 20 světelných let. Kupa obsahuje nejméně 70 hvězd, z nichž nejjasnější se pohybují okolo 9. magnitudy. Zajímavé je, že leží poměrně daleko od pásu mléčné dráhy, což není pro otevřené hvězdokupy příliš typické. Nachází se asi 600 světelných let nad rovinou Galaxie a nejspíš díky tomu se mohla dožít vysokého, opět pro otevřené hvězdokupy netypického stáří, asi 1 miliardy let. Díky své poloze totiž úspěšně uniká rušivým gravitačním vlivům Galaxie, které většinou otevřené hvězdokupy v rovině Mléčné dráhy během několika desítek až stovek milionů roků úplně rozruší, takže obvykle nepřežijí jako celek ani jeden oběh kolem jejího středu. NGC 752 jich přežila již několik.

K jasnějším stálicím v souhvězdí patří 51 Andromedy. Leží v severovýchodní části souhvězdí, zhruba 8 stupňů severozápadně od Alamaku ( Gama Andromedy ). Dosahuje 3,6. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 175 světelných roků. Odhadujeme, že má nejméně 20 krát větší průměr než Slunce.

Ypsilon Andromedy leží 5 stupňů západně od Alamaku. Dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o relativně blízkou, nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F8, ve vzdálenosti okolo 45 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda má asi 1,3 násobek hmoty našeho Slunce a asi 1,5 násobek jeho průměru. Povrchová teplota dosahuje zhruba 6000 Kelvinů. Domníváme se, že její stáří činí přibližně 3 miliardy roků. Má hvězdného průvodce-červeného trpaslíka na velmi vzdálené orbitě. Dnes víme, že hlavní složku obklopuje planetární soustava.

Jen 1 stupeň jihovýchodně od Ypsilon Andromedy leží Tau Andromedy. Ta je již o 1 hvězdnou třídu slabší-dosahuje 5,0. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti okolo 700 světelných roků.

Stálicí 5. hvězdné velikosti je i HIP 7918. Leží jen 1,5 stupně severovýchodně od Ypsilon Andromedy. Hvězda se nachází ještě o něco blíže Zemi než Ypsilon Andromedy, leží ve vzdálenosti asi 41 světelných roků. Je velmi podobná našemu Slunci, má podobný průměr, hmotnost i stejné spektrální zařazení - G2. HIP 7918 tvoří dvojici s červeným trpaslíkem-jeho oběžná doba činí necelých 20 let.

Ještě o něco více severněji najdete další stálici 5. hvězdné velikosti. Nese označení Chí Andromedy. Leží 3 stupně severně od Ypsilon Andromedy a také necelých 5 stupňů severozápadně od Alamaku ( Gama Andromedy ). Chí Andromedy je žlutým obrem spektrálního zařazení G8. Nachází se ve vzdálenosti přibližně 250 světelných roků.

Omega Andromedy leží přes 2 stupně severozápadně od Chí Andromedy. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti okolo 90 světelných roků.

Ksí Andromedy najdeme necelý stupeň západně od Omegy Andromedy. Má prakticky stejnou jasnost - také 4,8. magnitudy. V tomto případě jde však o oranžového obra spektrálního zařazení K0. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 215 světelných roků.

Dostáváme se již do blízkosti hranice s Kasiopejou, kde leží stálice 4. hvězdné velikosti - Fí Andromedy. Dosahuje 4,3. magnitudy. Prostýma očima jeden světelný bod, ve skutečnosti jde o dvojici modrých hvězd, patřících do spektrální třídy B, obíhajících kolem společného těžiště, s periodou okolo půl tisíciletí. Od nás je dělí zhruba 700 světelných roků.

Mí Andromedy leží 4 stupně severozápadně od Mirachu ( Beta Andromedy ). Dosahuje 3,9. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 130 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 2,5 až 3 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 8000 Kelvinů.

3 stupně severozápadně od Mí Andromedy leží stálice s označením Ný Andromedy. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B5. Nachází se ve vzdálenosti okolo 620 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 4,28 dne. Průvodce patří do spektrální třídy F.

Hlavní atrakcí souhvězdí Andromedy je galaxie M 31 ( NGC 224 ), někdy též nazývána jako "Velká mlhovina v Andromedě". Při své jasnosti 3,4. magnitudy je již dobře viditelná prostýma očima, jako protáhlý mlhavý obláček zjasňující se do středu. M 31 bychom mohli přisoudit několik NEJ :

1. Nejvzdálenější objekt viditelný pouhýma očima na obloze ( I když za vynikajících podmínek, daleko od zdrojů rušivého osvětlení, někteří pozorovatelé s výborným zrakem tvrdí, že vidí i vzdálenější galaxie, jde o vyjímečná, extrémní pozorování. Naproti tomu M 31 bývá pohodlně viditelná neozbrojeným okem i z okrajových čtvrtí velkoměst.). Prostýma očima jsou však viditelné jen nejjasnější středové části této spirální galaxie. Její velikost na obloze při pozorování prostýma očima je závislá na pozorovacích podmínkách. Možná si i všimnete, že o něco výraznější je její východní část.

2. Nejbližší velká galaxie - Průměr tohoto obřího hvězdného ostrova se odhaduje na nejméně 250 tisíc světelných roků. Detailním studiem snímků okolí M 31 byly objeveny hvězdy, obíhající okolo jejího centra ve vzdálenosti přibližně 500 000 světelných let. Pak by celkový průměr Velké galaxie v Andromedě mohl přesahovat 1 milion světelných let. Suverénně největší galaxie v okruhu několika milionů světelných roků od nás.

3. Nejbližší spirální galaxie - Vzdálenost M 31 odhadujeme na asi 2,5 milionu světelných roků. Do této vzdálenosti se žádná jiná spirální galaxie nenachází. Druhou v pořadí je M 33 ze souhvězdí Trojúhelníku. ( I když je M 31 nejbližší velkou galaxií, rozhodně dnes nemůžeme říct, že její vzdálenost známe přesně. Berte proto uváděné vzdálenosti galaxií s rezervou...)

4. Nejjasnější galaxie severní oblohy ( Na jižní obloze ji předčí Magellanova mračna-satelitní galaxie Mléčné dráhy.)

5. Největší galaxie Místní skupiny galaxií - M 31 je největším členem gravitačně vázané skupiny několika desítek galaxií, v oblasti o průměru asi 5 milionů světelných roků, nazvané Místní skupina galaxií. Největším členem této skupiny je M 31, následuje naše Galaxie ( průměr asi 100 tisíc světelných let ) a třetí v pořadí je M 33 ze souhvězdí Trojúhelníku. Tyto 3 velké galaxie doplňuje několik desítek malých, převážně eliptických galaxií. Většina těchto galaktických trpaslíků se soustřeďuje kolem výše uvedených obřích spirál.

6. Úhlově největší Messierův objekt - Na obloze úhlově největší objekt v populárním katalogu mlhavých objektů Charlese Messiera z 18. století. Obvykle uváděné rozměry této galaxie jsou 180 krát 63 úhlových minut, ve skutečnosti je M 31 ještě mnohem rozlehlejší.

7. Nejzkoumanější galaxie - M 31 nám nabízí pohled na blízkou spirální galaxii pozorovanou "z vnějšku". Je podobná naší Galaxii, a tak jejím studiem se můžeme dozvědět ledacos zajímavého i o rodné Galaxii - Mléčné dráze. V M 31 najdeme tytéž objekty jako v naší Galaxii- hvězdy, mlhoviny, otevřené a kulové hvězdokupy, hvězdotvorné oblasti, planetární mlhoviny, černé díry a další. V této galaxii se bezpochyby nachází miliardy planet a není jediný důvod se domnívat, že tu nenajdeme planety podobné Zemi- svou velikostí, vzdáleností od mateřské hvězdy, atmosférou a na povrchu s kontinenty a oceány. Jen jestli hostí život ( byť primitivní ) dnes stále ani netušíme.

M 31 najdeme uprostřed souhvězdí, asi 8 stupňů severozápadně od Mirachu ( Beta Andromedy ). Na temné obloze je viditelná bez problémů a na první pohled. Za horších pozorovacích podmínek ( jaké jsou například v okrajových čtvrtích velkoměst ) nám může pomoci k jejímu vyhledání trojice hvězd Mirach ( Beta Andromedy ), Mí a Ný Andromedy, které jsou poskládány téměř v jedné řádce, za jejímž koncem leží M 31. Rovina galaxie je odkloněna od směru našeho pohledu o 13 stupňů, proto se nám jeví jako silně protažená elipsa. První písemné zmínky o jejím pozorování se objevují již v desátém století našeho letopočtu. " Mlhovina" již ale byla jistě známa mnohem dřív. Tato galaxie obsahuje stovky miliard hvězd - možná až okolo jednoho bilionu. Nejjasnější stálice tohoto obřího hvězdného ostrova dosahují však jen asi 16. magnitudy. V roce 1885 jsme v M 31 pozorovali výbuch supernovy, která se v maximu dostala k 6. hvězdné velikosti, tedy do blízkosti hranice pozorování prostýma očima. Jak dnes již víme, díky posuvu spektrálních čar, M 31 se přibližuje k naší Galaxii. Proto se bude v příštích stovkách milionech let úhlový průměr galaxie v Andromedě pozvolna zvětšovat. Za několik miliard let obě galaxie nejspíše splynou v jednu obří soustavu a vytvoří tak pravděpodobně velkou eliptickou galaxii. Celé představení bude doprovázet překotný zrod nových hvězd, v důsledku kolizí mezihvězdných mračen z obou galaxií. Ke srážkám samotných hvězd prakticky nedojde, snad jen vyjímečně, neboť vzdálenosti mezi nimi jsou obrovské. M 31 doprovází několik desítek satelitních galaxií, žádná z nich však není viditelná prostýma očima. Jsou rozesety jak v těsném okolí, tak i v poměrně velké vzdálenosti od své obří kolegyně. Některé najdeme dokonce již mimo souhvězdí Andromedy, roztroušené po okolních souhvězdích. Velká galaxie v Andromedě nabízí i jen při pozorování prostýma očima pokoukání, které nemá na celé severní obloze obdoby.

Za několik miliard let pravděpodobně dojde ke srážce naší Galaxie s galaxií M 31. Podle současných odhadů by se tak mohlo stát za přibližně 4 miliardy roků. Proces slučování obou galaxií bude trvat minimálně stovky milionů roků. Konečným důsledkem bude pravděpodobně obří eliptická galaxie. Jak by takový jev mohl vypadat je znázorněno na sérii obrázků nahoře. V příštích stovkách milionů a miliardách let se úhlový průměr M 31 začne pozvolna zvětšovat, až bude vyplňovat velkou část oblohy. Po prvním těsném přiblížení se začnou obě galaxie vlivem slapových sil deformovat. Dojde k překotnému zrodu hvězd v obou hvězdných ostrovech. Po dlouhém gravitačním tanci v řádu stovek milionů až miliard let nejspíše obě galaxie splynou a vytvoří jednu velkou eliptickou galaxii.

8 stupňů jihozápadně od Mirachu ( Beta Andromedy ) svítí Delta Andromedy. Dosahuje 3,3. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 105 světelných roků. Odhadujeme, že má 13 až 14 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí přibližně 4300 Kelvinů. Je čtvrtou nejjasnější hvězdou souhvězdí.

Pí Andromedy leží necelé 3 stupně severně od Delty Andromedy. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o dvojici modrých hvězd patřících do spektrální třídy B, obíhajících kolem společného těžiště v periodě 143,5 dne. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 600 světelných roků.

Epsilon Andromedy leží 1,5 stupně jižně od Delty Andromedy. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o žlutého obra patřícího do spektrální třídy G, ve vzdálenosti okolo 170 světelných let. Odhadujeme, že má asi 10 krát větší průměr než Slunce.

V jižním výběžku souhvězdí jsou pouze dvě hvězdy jasnější 5. hvězdné velikosti. Jsou to Dzéta a Éta Andromedy. Na obloze je od sebe dělí 2,5 stupně.

Jasnější z dvojice - Dzéta Andromedy, dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Od Země jej dělí asi 180 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 16 krát větší průměr než Slunce. Je zákrytovou proměnnou hvězdou, jas mění v rozmezí 2 desetin hvězdné třídy v periodě 17,77 dne. Průvodcem je pravděpodobně trpasličí hvězda patřící do spektrální třídy G nebo K.

Éta Andromedy je o něco málo slabší - dosahuje 4,4. magnitudy. Skládá se z dvojice žlutých obřích hvězd, patřících do spektrální třídy G, které obíhají kolem společného těžiště v periodě 115,7 dne. Systém se nachází ve vzdálenosti zhruba 240 světelných roků.

Přesuneme se severně, do střední části souhvězdí, kde stojí za zmínku trojúhelníček stálic okolo 5. hvězdné velikosti. Je tvořený hvězdami Sigma, Ró a Théta Andromedy. Všechny 3 hvězdy se nachází na ploše o velikosti 2 stupňů. Nejjasnější z nich je s hodnotou 4,5. magnitudy Sigma Andromedy. Je také tou nejjižnější z trojice. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti okolo 135 světelných roků. Má přibližně 2 krát větší průměr než Slunce.

Théta Andromedy je jen o chlup slabší - dosahuje 4,6. magnitudy. Jde také o bílou hvězdu spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti okolo 300 světelných let.

Ró Andromedy je s hodnotou 5,2. magnitudy nejslabší z trojice. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti zhruba 160 světelných roků.

Dlouhoperiodickou proměnnou hvězdou typu Mira Ceti je R Andromedy. Najdeme ji ve střední části souhvězdí, necelý stupeň severovýchodně od hvězdy Ró Andromedy ( 5,2. magnitudy ). Není však vidět vždy. V maximu jasnosti dosahuje 5. až 7. magnitudy, můžeme ji tedy zahlédnout na temné obloze i pouhým okem. V minimu jasnosti ale zeslábne až na 14. či 15. hvězdnou velikost, a to je dokonce za hranicí možností většiny amatérských dalekohledů. Světelné změny probíhají v periodě 409 dní. Vzdálenost R Andromedy odhadujeme na zhruba 850 světelných roků. Příčinou světelných změn této červené obří hvězdy jsou pulsace.

V západní části souhvězdí jsou jen 2 hvězdy jasnější 4. hvězdné velikosti. Jednou z nich je i Lambda Andromedy ( někdy také označovaná jako 16 Andromedy ). Jde o proměnnou hvězdu. Její jas se mění mezi 3,7. až 4,0. magnitudy, v periodě 54,3 dne. To jsou změny, které lze zaznamenat i prostýma očima. Tohoto žlutého obra spektrálního zařazení G8 od nás dělí zhruba 85 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 7 krát větší průměr než Slunce. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 20,5 dne. Lambda Andromedy patří k proměnným hvězdám typu RS Honících psů. Jde o těsné dvojhvězdy pozdějších spektrálních typů s výraznou chromosférickou aktivitou. Na jejich povrchu se díky silnému magnetickému poli vyskytují obří tmavé skvrny.

V okolí Lambdy Andromedy lze ještě najít pár stálic jasnějších 5. hvězdné velikosti. Kappa Andromedy leží přes 2 stupně jižně. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 170 světelných roků. Má přibližně 2,3 krát větší průměr než Slunce. Přímým zobrazením byla u této hvězdy objevena planeta, případně hnědý trpaslík. Obíhá ve vzdálenosti okolo 55 astronomických jednotek.

Jota Andromedy dosahuje 4,3. magnitudy. Leží 1 stupeň jihojihozápadně od Kappa Andromedy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti zhruba 500 světelných roků.

Psí Andromedy dosahuje 5,0. magnitudy. Leží 1,5 stupně východně od Lambdy Andromedy. Je žlutým veleobrem spektrálního zařazení G5. Nachází se ve vzdálenosti snad někde okolo 1000 světelných roků. Jde o vícenásobný hvězdný systém.

Omikron Andromedy ( někdy také označovaná jako 1 Andromedy ) je nejjasnější hvězdou v západní části souhvězdí. Leží v blízkosti hranice s Ještěrkou. Dosahuje 3,6. magnitudy a jde o čtyřhvězdný systém, ve vzdálenosti okolo 700 světelných roků. Hlavní složka patří do spektrální třídy B. V blízkosti Omikron Andromedy, méně než 0,5 stupně severně, leží stálice s označením 2 Andromedy. Je podstatně slabší-dosahuje 5,1. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3, ve vzdálenosti okolo 420 světelných roků. S Omikron Andromedy tedy tvoří pouze optickou dvojhvězdu.

V severozápadním výběžku souhvězdí se nachází trojice hvězd jasnějších 5. hvězdné velikosti, ležících v jedné řádce. Mají označení 3, 7 a 8 Andromedy. Nejjasnější z nich je s hodnotou 4,5. magnitudy 7 Andromedy. Jde o žlutobílou hvězdu spektrálního zařazení F0, ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků.

3 Andromedy dosahuje 4,6. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků.

Nejslabší z tria je 8 Andromedy. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o červeného obra spektrálního zařazení M2. Vzdálenost k této hvězdě odhadujeme na zhruba 560 světelných roků.