Cefeus

Cefeus ( latinsky Cepheus, zkratka Cep ) je u nás cirkumpolárním souhvězdím. Nijak zvlášť nevyniká, není příliš přehledné a neobsahuje žádnou dominantní hvězdu. Najdeme ho na prodloužené spojnici Velkého vozu s Polárkou. Jeho nejjasnější hvězdy vytváří obrazec, který svým tvarem připomíná domeček se špičatou střechou, či věž. Jižní částí souhvězdí prochází mléčná dráha. S rozlohou 588 stupňů čtverečních je 27. největším souhvězdím. Cefeus sousedí se souhvězdím Labutě, Ještěrky, Kasiopeji, Žirafy, Draka a Malého medvěda. Obsahuje jen 1 hvězdu jasnější 3. magnitudy, 6 hvězd do 4. magnitudy a asi 23 hvězd do 5. magnitudy. Souhvězdí vrcholí o půlnoci v blízkosti zenitu koncem srpna. Představuje bájného etiopského krále Cefea, manžela královny Kasiopeje a otce princezny Andromedy. V mytologii nehrál příliš důležitou úlohu, proto se skládá z poměrně slabších hvězd. Celou královskou rodinu najdeme na obloze pohromadě, včetně Persea, který Andromedu vysvobodil ze spárů mořské obludy.

Nejvýraznější stálice souhvězdí se jmenuje Alderamin ( Alfa Cefea ). Dosahuje 2,4. magnitudy a je bílou hvězdou spektrálního zařazení A7. Od nás ji dělí vzdálenost asi 50 světelných roků. Vlivem precesního pohybu zemské osy bude kolem roku 7500 našeho letopočtu použitelná jako Polárka. Hvězda je díky rychlé rotaci ( obvodová rychlost na rovníku asi 280 KM/S ) výrazně zploštělá. Díky tomu se i různí povrchové teploty - v polárních oblastech se pohybují okolo 8400 Kelvinů, v rovníkových oblastech by jste naměřili okolo 7600 Kelvinů. Alderamin má asi dvojnásobnou hmotnost než naše Slunce.

Alfirk ( Beta Cefea ) je horkou modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B1, s jasností 3,2. magnitudy. V důsledku pulsací se její jas mírně mění o méně než 1 desetinu magnitudy, v krátké periodě 4,7 hodiny. Takto malé změny jasnosti však odhalí až citlivé měřící přístroje. Alfirk je zástupcem typu proměnných hvězd Beta Cefea. Nachází se ve vzdálenosti okolo 700 světelných let. Bylo zjištěno, že hvězda je obklopena mohutnou horkou korónou. Jde o vícenásobný hvězdný systém.

Na vrcholu střechy "Cefeova domečku" najdeme hvězdu s názvem Errai, někde ji také najdeme pod názvem Alrai ( Gama Cefea ). Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1. Ze vzdálenosti asi 45 světelných roků se nám jeví jako stálice 3,2. magnitudy. Odhadujeme, že má 4,5 až 5 krát větší průměr než Slunce. Z rozboru spektra víme, že je dvojhvězdou ( průvodcem je červený trpaslík ) a navíc obíhá okolo ní nejméně 1 hmotná planeta. Červený trpaslík obíhá hlavní složku po dosti výstředné dráze, při které se vzdálenost mezi nimi mění mezi asi 10 a 29 astronomickými jednotkami. Jeden oběh dokončí za zhruba 70 roků. Planetu o minimální hmotnosti 1,6 Jupiteru najdeme asi 2 astronomické jednotky od hlavní hvězdy. Své slunce oběhne jednou za asi 900 pozemských dnů.

Dzéta Cefea nese název Kurhah. Na pozemské obloze dosahuje 3,4. magnitudy. Je oranžovým veleobrem spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti asi 800 světelných roků.

Jednou z nejproslulejších stálic v souhvězdí je bezesporu Delta Cefea. Myslím, že by si i zasloužila vlastní jméno, zatím ho však nemá. Je prototypem pulsujících proměnných hvězd označovaných jako hvězdy typu Delta Cefea, či jen zkráceně "Cefeidy". Jde o pulsující žluté veleobří hvězdy s periodou od jednoho dne do několika měsíců s amplitudou světelných změn až 2. magnitudy. Jas Delty Cefea kolísá mezi 3,5 až 4,4. magnitudy v periodě 5,37 dne. Změny jasnosti hvězdy můžeme tudíž snadno sledovat pouhýma očima, porovnáváním s okolními stálicemi. Na odhad jasnosti se mohou hodit dvě stálice ležící v její blízkosti. Jsou to Dzéta a Epsilon Cefea. Obě leží jen něco přes 2 stupně od proměnné. V období maximální jasnosti je zhruba stejně jasná jako Dzéta Cefea, která dosahuje 3,4. magnitudy, v minimu je podobně jasná jako Epsilon Cefea, která dosahuje 4,2. magnitudy. Samotná Epsilon Cefea je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0, ve vzdálenosti okolo 85 světelných roků. Z maxima do minima slábne Delta Cefea 4 dny, z minima do maxima zjasní za den a půl. Maximální jasnosti dosahuje hvězda při minimálním průměru, naopak při největším průměru se nám jeví nejslabší. Během pulsací se mění výrazně spektrum této nestálé stálice mezi F5 a G3 a s tím i ruku v ruce povrchová teplota. Cefeidy hrají důležitou roli při určování vzdáleností ve vesmíru. Mezi periodou jejich proměnnosti a průměrnou svítivostí je lineární vztah, který umožňuje určit z pozorované periody absolutní hvězdnou velikost a pomocí modulu vzdálenosti i jejich skutečnou vzdálenost. Vzdálenost Delty Cefea dnes odhadujeme na asi 900 světelných roků.

Součástí "Cefeova domečku" je také Jota Cefea. Dosahuje 3,5. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 115 světelných roků. Hvězda má zhruba 10 krát větší průměr než Slunce a přibližně dvojnásobek jeho hmotnosti. Její povrchová teplota činí přibližně 4800 Kelvinů.

Éta Cefea leží 4 stupně západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí Alderamin ( Alfa Cefea ). Dosahuje 3,4. magnitudy. Jde o oranžovou hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 46 světelných roků. Má přibližně 4 krát větší průměr než Slunce.

Jen něco přes 2 stupně severozápadně od Éty Cefea narazíte na slabší stálici 4,2. magnitudy. Nese označení Théta Cefea. Leží v těsné blízkosti hranice s Drakem. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A7, ve vzdálenosti zhruba 140 světelných roků.

Hvězdu s označením HIP 102431 najdete poblíž hranice se souhvězdím Labutě. Dosahuje 4,5. magnitudy. Je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F8. Nachází se ve vzdálenosti okolo 88 světelných let.

Pokud se podíváte zhruba 2 stupně východně od nejjasnější hvězdy souhvězdí ( Alderamin ), možná si všimnete slabší stálice s označením 9 Cefea. Dosahuje 4,8. magnitudy a jde o modrou veleobří hvězdu spektrálního zařazení B2. Nachází se dosti daleko od nás, ve vzdálenosti, kterou prakticky neznáme, v řádu tisíců světelných roků.

Stálici s označením Ný Cefea najdete asi 3,5 stupně jihovýchodně od hvězdy Alderamin ( Alfa Cefea ), a jen necelého 1,5 stupně jihovýchodně od výše zmíněné 9 Cefea. Dosahuje 4,3. magnitudy a jde o bílého veleobra spektrálního zařazení A2, opět v těžko určitelné vzdálenosti několika tisíc světelných roků od Země. Hvězda je výrazně zeslabena mezihvězdným prachem v rovině Mléčné dráhy, nebýt toho, byla by na obloze jasnější, možná okolo 3. hvězdné velikosti. Hvězda je ve srovnání s naším Sluncem velmi mladá, její věk velmi hrubě odhadujeme na asi 15 milionů roků. S hmotností pravděpodobně převyšující 10-násobek hmoty Slunce svůj zářivý život zakončí ve formě supernovy.

Další zajímavá proměnná hvězda v Cefeu se jmenuje Erakis ( Mí Cefea ). Slavný astronom a objevitel planety Uran William Herschel ji pojmenoval "Granátová hvězda", pro její velmi červenou barvu. Erakis je červeným hyperobrem spektrálního zařazení M2, jehož jasnost se mění polopravidelně mezi 3,6. a 5,1. magnitudy v několika překládajících se periodách, z nichž nejkratší činí 730 dnů. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Hvězda má nízkou povrchovou teplotu přibližně 3500 Kelvinů, díky tomu a částečně i prachovým částicím nacházejícími se v mezihvězdném prostoru mezi námi a Erakisem, patří k nejčervenějším stálicím, jaké můžeme na obloze pozorovat. Barevného odstínu hvězdy si můžete všimnout již prostýma očima bez použití dalekohledu. V dalekohledu má však spíše sytě oranžový odstín. Granátová hvězda je tak nejspíše nejslabší stálicí, jejíž barvu můžeme detekovat prostýma očima. Červená barva však může působit potíže při srovnávání její jasnosti s jasností okolních hvězd. Tato hvězda patří k největším jaké známe a pravděpodobně i na žebříčku největších hvězd v Galaxii by si nevedla vůbec špatně. Má skutečně hyperobří rozměry, pokud bychom ji umístili do středu naší sluneční soustavy místo Slunce, tak ještě Jupiter by se nacházel uvnitř tohoto obrovského plynného tělesa a možná i Saturn.... Její vzdálenost hrubě odhadujeme na asi 5000 světelných roků od Země, ale v žádném případě neberte tento údaj vážně. S hmotností možná přesahující 20-ti násobek Slunce má našlápnuto na osud končící výbuchem supernovy a to v astronomicky krátké době.

Přibližně 1,5 stupně jižně od "Granátové hvězdy" ( Mí Cefea ) si můžete v místech s dobrými pozorovacími podmínkami, v pásu mléčné dráhy, všimnout mlhavé skvrny s centrálním zjasněním. Jde o otevřenou hvězdokupu Trumpler 37, kterou obklopuje rozsáhlá mlhovina IC 1396. Celkově dosahuje asi 4. magnitudy. Dominantní je zde jedna stálice 5,7. magnitudy ( ve skutečnosti vícenásobný hvězdný systém ), která se nachází v centru hvězdokupy a můžete ji spatřit i prostýma očima, ostatní jsou již příliš slabé na oči bez dalekohledu. Hvězdokupa je poměrně dosti rozlehlá, zabírá na obloze plochu o průměru větším než 1 stupeň. Je jádrem mladé asociace Cefeus OB 2. Zejména na fotografických snímcích s dlouhou expozicí pěkně vynikne velká mlhovina, do které je hvězdokupa zahalena a ze které i vznikla. Dosahuje na obloze úctyhodného průměru asi 3 stupně. Bez dalekohledu ji však rozhodně ani v náznaku nespatříte. Vzdálenost IC 1396 odhadujeme na asi 3000 světelných roků od Země.

Přímo uprostřed "Cefeova domečku" svítí stálice s označením Ksí Cefea. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o vícenásobný hvězdný systém. Hlavní složka je bílá, patří do spektrální třídy A, vzdálený průvodce je nažloutlý, patří do spektrální třídy F. Rozbor spektra napovídá, že hlavní složka je ještě dvojhvězdou s oběžnou dobou 811 dnů. Systém od nás dělí zhruba 100 světelných roků.

Uprostřed "Cefeova domečku", asi 1,3 stupně jihozápadně od Ksí Cefea, také najdeme již prostýma očima nenápadnou hvězdičku s označením VV Cefea. Ve skutečnosti ji tvoří dvojice vzájemně blízkých stálic, které se nám ve velmi dlouhé periodě asi 20,5 roku zakrývají. Během zákrytu se mění jasnost mezi 4,8. a 5,7. magnitudy. Hlavní složka je podobně jako Granátová hvězda chladným červeným a pulsujícím hyperobrem spektrálního zařazení M2. Průvodcem je naopak horká hvězda spektrální třídy B. Vedle hyperobra musí vypadat opravdu velmi titěrně. Vnější části atmosféry červené primární složky jsou natolik řídké, že před úplným zakrytím průvodce a po něm, jí prosvítá fotosféra zakrývaného průvodce. Doba zákrytu teplejší hvězdy činí asi 1300 dní. Z obou stálic vane intenzivní hvězdný vítr, ze žhavé složky však dosahuje podstatně vyšších rychlostí. V ultrafialové části spektra také žhavý průvodce silně převládá nad červeným hyperobrem. U takto obřích a řídkých hvězd jako je primární složka zákrytové dvojhvězdy VV Cefea nelze očekávat, že by byly schopny udržet se v kulovém tvaru. Navíc v tomto případě kolem obíhá další blízká hvězda. Obří hvězda tak má velmi nepravidelný tvar. Blízký průvodce se kolem společného těžiště pohybuje po dosti výstředné dráze a přetahuje hmotu z hyperobra prostřednictvím akrečního disku, nejspíše však jen v blízkosti periastra. V astronomicky brzké době by hlavní složka měla explodovat jako supernova. Značné množství prachových částic, které se nachází mezi námi a touto dvojhvězdou, nám ji podstatně zeslabuje. Vzdálenost systému odhadujeme na přibližně 3000 světelných roků od nás. Na příští zákryt se můžeme těšit v roce 2017.

Jen asi 2,5 stupně jihozápadně od stálice Beta Cefea ( Alfirk ) najdeme hvězdu s označením T Cefea. Jde o dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. Svou jasnost mění mezi 5,2. až 11,3. magnitudy s periodou okolo 390 dnů. V maximu se obvykle pohybuje mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí, je tedy pod temnou oblohou viditelná prostýma očima, v minimu je potřeba k jejímu nalezení dalekohled. Hvězda je červeným obrem spektrální třídy M. Klademe ji do vzdálenosti okolo 700 světelných roků.

Omikron Cefea leží ve východní části souhvězdí, asi 3,5 stupně severovýchodně od hvězdy Jota Cefea. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o žlutooranžového obra spektrálního zařazení G9. Světelný paprsek k nám od této stálice cestuje přibližně 200 roků. Jde o dvojhvězdu, o dvě magnitudy slabším průvodcem je nažloutlá hvězda patřící do spektrální třídy F.

Kappa Cefea leží v severozápadní části souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Drakem. Dosahuje 4,4. magnitudy a jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 315 světelných roků.

Mezi hvězdami Alfirk ( Beta Cefea ) a Errai ( Gama Cefea ) se táhne oblouček čtyř hvězd 4. až 5. hvězdné velikosti. Mají označení 11, 24, 31 a Pí Cefea.

Nejjasnější z nich je Pí Cefea. Leží necelé 3 stupně jihozápadně od vrcholu střechy "Cefeova domečku"- hvězdy Errai. Dosahuje 4,4. magnitudy a jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G2, ve vzdálenosti okolo 220 světelných roků. Je vícenásobným hvězdným systémem.

Oblouček dále pokračuje nejslabší hvězdou z tohoto kvarteta - nese označení 31 Cefea. Dosahuje 5,1. magnitudy a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F3. Nachází se ve vzdálenosti zhruba 180 světelných roků.

24 Cefea dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 390 světelných roků.

"Oblouček" zakončuje stálice s označením 11 Cefea. Leží méně než 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Alfirk ( Beta Cefea ). Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžovou hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti asi 180 světelných roků.

Za zmínku možná ještě stojí další stálice v této oblasti - 16 Cefea. Ta dosahuje 5,0. magnitudy a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti okolo 120 světelných roků od Země.

V samotném severním výběžku souhvězdí jsou jen 3 stálice jasnější 5. hvězdné velikosti. Všechny 3 jsou si vzájemně podobné-řadíme je k oranžovým obrům.

Nejjasnějšího z nich najdeme jen 3 stupně od jasné Polárky ( Alfa Malého medvěda ). Navzdory tomu, že se stále pohybujeme v souhvězdí Cefea, nese označení 2 Malého medvěda. Jde o pozůstatek z dob před zavedením pevných hranic souhvězdí. Dosahuje 4,2. magnitudy, spektrální zařazení K2 a vzdálenost okolo 280 světelných roků od Země. Odhadujeme, že hvězda má zhruba 27 krát větší průměr než naše Slunce, její povrchová teplota činí přibližně 4400 Kelvinů.

Další oranžový obr v této oblasti nese katalogové označení HIP 113116. Leží něco přes 3 stupně jihozápadně od výše zmíněné 2 Malého medvěda. Dosahuje 4,7. magnitudy, je spektrálního zařazení K4 a nachází se zhruba 360 světelných roků daleko.

Pro dalšího oranžového obra nemusíme chodit daleko, leží něco přes 1 stupeň jižně. HIP 112519 dosahuje 4,8. magnitudy. Je spektrálního zařazení K3 a leží asi 315 světelných roků od Země.