Vozka

Vozka ( latinsky Auriga, zkratka Aur ) podle řecké mytologie představuje athénského krále Erichthonia. Na figurálních mapách bývá zobrazován s kozou na zádech a několika kůzlaty. Patří k původním 48 starověkým souhvězdím. Snadno ho identifikujeme pomocí dominantní jasné hvězdy Capella, která je u nás cirkumpolární. Rozložení nejjasnějších hvězd připomíná tvar podkovy. Je typickým souhvězdím zimních večerů, jeho střed vrcholí o půlnoci v první polovině prosince. Vozkou prochází mléčná dráha. S rozlohou 657 stupňů čtverečních zaujímá 21. místo v pořadí velikosti. Hraničí se souhvězdím Žirafy, Persea, Býka, Blíženců a Rysa. Souhvězdí obsahuje 1 hvězdu jasnější 1. magnitudy, celkem 2 hvězdy jasnější 2. magnitudy, 4 hvězdy jasnější 3. magnitudy, 9 hvězd jasnějších 4. magnitudy a asi 25 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Dominantní stálice souhvězdí nese jméno Capella ( Alfa Vozky ). S hodnotou 0,1. magnitudy jde o šestou nejjasnější hvězdu na celé obloze, pokud nepočítáme Slunce a třetí nejjasnější na severní obloze, po hvězdě Arcturus ( Alfa Pastýře ) a Vega ( Alfa Lyry ). Od nás ji dělí asi 42 světelných roků. Nejde však o hvězdu jedinou, ale hned o čtyřnásobný hvězdný systém. Skládá se z dvojice žlutých obrů ( spektrum G1 a G8 ), kteří obíhají kolem společného těžiště s periodou 104 dnů. Jejich průměry jsou asi 12 krát a 9 krát větší než průměr našeho Slunce. V prostoru je od sebe dělí zhruba 110 milionů kilometrů. Jejich hmotnosti činí asi 3 a 2,5 násobku hmoty Slunce. Společně dosahují zhruba 150 násobku svítivosti naší denní hvězdy. Kromě viditelného světla jsou také zdrojem rentgenového záření. Jejich stáří odhadujeme na zhruba 600 milionů roků. Ve velké vzdálenosti, nejméně 11 000 astronomických jednotek ( asi 0,17 světelného roku ) od této dvojice žlutých obrů, obíhá dvojice červených trpaslíků. Oběžná doba tudíž musí být velice dlouhá, v řádu stovek tisíc let. Možná jde jen o takzvanou pohybovou soustavu s volnou gravitační vazbou. V těchto případech mají hvězdy společný původ, vznikly z jednoho plynového mračna, udržují se na své pouti Galaxií poblíž sebe, ale vzájemně se neobíhají. Tyto dvě trpasličí hvězdy vzájemně obíhají kolem společného těžiště po téměř kruhové dráze, s periodou asi 390 roků, v průměrné vzdálenosti okolo 48 astronomických jednotek. Větší z nich má zhruba poloviční průměr našeho Slunce, menší zhruba třetinový. Žlutý odstín Capelly je snadno rozpoznatelný i při pozorování prostýma očima. Tato hvězda u nás nezapadá.

Druhá nejjasnější stálice souhvězdí nese jméno Menkalinan ( Beta Vozky ) a dosahuje 1,9. magnitudy. Svítí necelých 8 stupňů východně od hvězdy Capella ( Alfa Vozky ). Jde o trojhvězdný systém skládající se ze dvou velmi si podobných bílých hvězd a jednoho červeného trpaslíka. Bílé hvězdy se nám při oběhu kolem společného těžiště navzájem zakrývají. Jejich průměry odhadujeme na 2,6 až 2,8 průměru Slunce. Menkalinan je tak zákrytovou proměnnou hvězdou. Jasnost kolísá v rozmezí 1 desetiny magnitudy a prostýma očima si nejspíše takto drobných světelných změn vůbec nevšimnete. Děje se tak s periodou 3,96 dne. Kolem těsné dvojice bílých hvězd obíhá slabý červený trpaslík v odhadované vzdálenosti nejméně 330 astronomických jednotek. Trojhvězdný systém Menkalinan od nás dělí zhruba 80 světelných roků. Beta Vozky je také pravděpodobným členem Medvědího proudu, rozptýlené otevřené hvězdokupy, jejíž jádro leží v souhvězdí Velké medvědice.

Pí Vozky leží jen 1 stupeň severně od hvězdy Menkalinan ( Beta Vozky ). Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M3. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 730 světelných roků. Domníváme se, že by mohla mít asi 250 až 260 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 3500 Kelvinů. Patří k nepravidelným proměnným hvězdám, její jas kolísá v rozmezí 1 desetiny hvězdné třídy.

Théta Vozky dosahuje 2,6. magnitudy a je třetí nejjasnější v souhvězdí. Svítí asi 8 stupňů jižně od hvězdy Menkalinan ( Beta Vozky ). Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti zhruba 165 světelných roků. Patří k proměnným hvězdám typu Alfa Honících psů, její světelné změny však nepřesahují 1 desetinu magnitudy a prostýma očima je nepostřehnete. Probíhají s periodou 1,37 dne. Odhadujeme, že má asi 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 10 000 Kelvinů. Théta Vozky je dvojhvězdou, průvodce 7. hvězdné velikosti patří do spektrální třídy F. Oběžná doba je jistě delší než 1000 let.

Jota Vozky, známá též pod jménem Al Kab, nebo též Hassaleh se nachází v jihozápadní části souhvězdí. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 500 světelných roků od nás. Má nejméně 100 krát větší průměr než naše Slunce. Na pozemské obloze dosahuje 2,7. magnitudy. Povrchová teplota činí asi 4200 Kelvinů. Při pozorném pohledu si naoranžovělého odstínu hvězdy můžete všimnout i prostýma očima.

Epsilon Vozky nese jméno Almaaz a jde o pozoruhodnou zákrytovou dvojhvězdu. Hlavní složkou je velmi jasný bílý veleobr, spektrálního zařazení F0. Patří k nejsvítivějším hvězdám v širším slunečním okolí. Zářivý výkon dosahuje několika desítek tisíc sluncí a průměr hvězdy je asi větší než 1 astronomická jednotka, některé prameny udávají až 2 astronomické jednotky. Povrchová teplota dosahuje zhruba 7800 Kelvinů. Průvodcem je pravděpodobně mladá žhavá hvězda, patřící do spektrální třídy B, kterou zahaluje obří prachový disk o průměru několik miliard kilometrů. Je zahřátý centrální hvězdou. Při jeho průchodu před bílým veleobrem dochází k poklesu jasnosti. Jde o zákrytovou dvojhvězdu s nejdelší známou periodou - 27,1 let. Po dobu 25 let a 3 měsíců má Almaaz konstantní jasnost 2,9. magnitudy. Poté během zhruba 4 měsíců zeslabuje až na 3,8. magnitudy. Samotný zákryt trvá více než rok a poté další asi 3 měsíce hvězda zjasňuje na obvyklou hodnotu 2,9. magnitudy. Poslední zákryt nastal v roce 2009. Světelné změny jsou snadno zaznamenatelné i při pozorování prostýma očima. Epsilon Vozky vykazuje mírnou proměnnost i v období mezi zákryty, je způsobena pulsacemi veleobra. Vzdálenost zákrytové dvojhvězdy příliš spolehlivě neznáme, odhadujeme ji na přibližně 2000 světelných roků, ve skutečnosti však může být o několik tisíc světelných roků jiná. Almaaz leží 3 stupně jihozápadně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Capelly.

Nedaleko Epsilon Vozky najdeme další poměrně jasnou zákrytovou dvojhvězdu. Dzéta Vozky, známá též jako Hoedus I, se skládá z horké modré hvězdy spektrální třídy B a oranžového veleobra spektrální třídy K. I v tomto případě je perioda zákrytů dosti dlouhá - 2,66 roku. Hvězda z běžné jasnosti 3,7. magnitudy poklesne na 4,0. magnitudy, což je změna, kterou lze zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Primární zákryt nastává, když oranžový veleobr zastíní horkou modrou složku. K normální jasnosti se Dzéta Vozky vrací po šesti týdnech. Pokles jasnosti z maxima do minima, stejně jako vzestup z minima do maxima trvá několik dnů. Odhadujeme, že zákrytovou dvojhvězdu od nás dělí zhruba 800 světelných roků.

Éta Vozky, známá také jako Hoedus II, leží jen ¾ stupně východně od výše zmíněné proměnné hvězdy Dzéta Vozky. Dosahuje 3,2. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B3, ve vzdálenosti okolo 240 světelných roků. Odhadujeme, že má více než 3 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 17 000 Kelvinů.

Výše zmíněná trojice hvězd Epsilon, Dzéta a Éta Vozky se nachází na obloze nedaleko od sebe a vytváří ostroúhlý trojúhelník. Tato trojice hvězd je známá také jako asterismus "kůzlátka".

Ný Vozky se prezentuje 2,5 stupně severozápadně od výše zmíněné Théta Vozky. Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0. Od Země jej dělí zhruba 220 světelných let. Domníváme se, že má asi 19 krát větší průměr než Slunce.

Tau Vozky leží v blízkosti výše zmíněné Ný Vozky, jen 27 úhlových minut západně. Dosahuje 4,5. magnitudy. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G8. Leží v podobné vzdálenosti jako sousední Ný Vozky, někde ve vzdálenosti okolo 207 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 13 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4900 Kelvinů.

Kappa Vozky svítí nedaleko jižní hranice souhvězdí s Blíženci. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 175 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 11 krát větší průměr než Slunce.

Delta Vozky je nejvýraznější hvězdou v severní části souhvězdí. Nachází se nedaleko hranice s Žirafou. Dosahuje 3,7. magnitudy. V tomto případě jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0. Klademe jej do vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Má přibližně 11 krát větší průměr než Slunce.

V jihovýchodním rohu souhvězdí najdeme hvězdičku s označením 48 Vozky, pozorovatelům proměnných hvězd známou též jako RT Vozky. Patří k proměnným hvězdám typu Delta Cefea. Jasnost kolísá mezi 4,9. a 5,8. magnitudy v periodě 3,73 dne. Na temné obloze lze tyto světelné variace sledovat i prostýma očima v plném rozsahu. Vzdálenost téhle žlutobílé pulsující obří hvězdy odhadujeme na velmi zhruba 1400 světelných roků.

V jižní části souhvězdí, 5 stupňů východně od hvězdy Jota Vozky ( 2,7. magnitudy ) spatříte za horších pozorovacích podmínek poměrně nápadnou mlhavou skvrnu, protáhlou ve směru severovýchod-jihozápad v délce asi 1 stupně. Za dobrých pozorovacích podmínek již zjistíte, že jde o seskupení slabších hvězd. Tato skupinka je hvězdářům známá jako "Žebříček". V dalekohledu se představí jako dvě řádky hvězd vedle sebe, skutečně připomínající malý žebříček. V tomto případě však nejde o otevřenou hvězdokupu, ale jen o náhodné seskupení hvězd v různých vzdálenostech od nás. Nejvýraznější je zde stálice s označením 16 Vozky, v jižní části Žebříčku. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti zhruba 230 světelných roků od Země. Dosahuje 4,5. magnitudy. Je spektroskopickou dvojhvězdou s dlouhou oběžnou dobou 435 dnů. Druhou nejjasnější členkou skupinky je 19 Vozky, která dosahuje 5,0. magnitudy. V tomto případě jde o bílou obří hvězdu ve vzdálenosti několika tisíc světelných roků od Země. Dále tu najdeme trojici stálic v rozmezí 5,4. až 6,5. magnitudy, mezi něž patří i 17 Vozky ( 6,1. magnitudy, spektrum B9, vzdálenost okolo 400 světelných roků ) a 18 Vozky ( 6,5. magnitudy, spektrum A7, vzdálenost okolo 225 světelných roků ). Všech těchto 5 stálic může být viditelných za velmi dobrých pozorovacích podmínek i prostýma očima.

Necelý stupeň severozápadně od hvězdy 19 Vozky ( 5,0. magnitudy ), která je součástí Žebříčku, najdete velmi slabou stálici 6. hvězdné velikosti. Na skutečně temné obloze ji můžete zahlédnout i prostýma očima. Pozorovatelům proměnných hvězd je známá pod označením AE Vozky. Jde o horkou modrobílou obří hvězdu spektrálního zařazení O9, která nepravidelně mění jasnost v rozsahu několika desetin magnitudy. Odhadujeme, že hvězda má nejméně 17 krát větší hmotnost než naše Slunce a svým průměrem ho překonává zhruba 5 krát. Její svítivost by se mohla pohybovat okolo 30 000 násobku zářivého výkonu Slunce. Má zajímavý původ. Přestože jde o hvězdu velice mladou, je její rodiště nejspíše v úplně jiné části oblohy. Některé studie naznačují, že před několika miliony let byla vyvržena značnou rychlostí z Velké mlhoviny v Orionu ( M 42 ), která je dodnes jednou z nejbližších velkých hvězdných porodnic a na temné obloze je viditelná i prostýma očima. Příčinou mohl být výbuch supernovy v dvojhvězdném systému, jehož byla hvězda součástí, nebo i blízké setkání dvou dvojhvězd. Od té doby se přemístila až do souhvězdí Vozky. Podobný osud nejspíše potkal několik dalších stálic, které byly ovšem vyvrženy jinými směry a dnes je pozorujeme v jiných souhvězdích. AE Vozky budí k záření okolní mlhovinu IC 405, která tedy není jejím rodištěm a v současné době jí pouze prolétá. Ta je ovšem viditelná až v dalekohledech či na fotografiích. Hvězdu s mlhovinou od nás dělí zhruba 1500 světelných roků.

Ve východní části souhvězdí, mimo pás mléčné dráhy, leží otevřená hvězdokupa NGC 2281 s celkovou jasností 5,4. magnitudy. Za ideálních pozorovacích podmínek může být v náznaku viditelná i prostýma očima, jako drobná a velmi slabá mlhavá skvrnka. NGC 2281 se rozkládá na plošce o průměru asi 15 úhlových minut. Nejjasnější stálice hvězdokupy se pohybují až okolo 9. hvězdné velikosti. NGC 2281 klademe do vzdálenosti okolo 2000 světelných roků od nás. Hvězdokupu se můžete pokusit najít asi 10 stupňů jihovýchodně od hvězdy Menkalinan ( Beta Vozky ), v blízkosti stálice Psí 7 Vozky ( 5,0. magnitudy ).

V pásu mléčné dráhy v jižní části souhvězdí se nachází trojice otevřených hvězdokup M 36, M 37 a M 38. Všechny tři mohou být za velmi dobrých pozorovacích podmínek viditelné i prostýma očima, jelikož jejich celková jasnost se pohybuje okolo 6. magnitudy. Ovšem pouze jako slabé mlhavé skvrnky. Na většině území našeho státu však nemusí jít o nic snadného, díky světelnému znečištění. Obecně střední Evropa není ideálním místem k pozorování hvězdné oblohy. Stačí se podívat na noční satelitní snímek našeho kontinentu a pochopíte proč.

Tyto tři hvězdokupy jsou soustředěny na ploše o velikosti 6 stupňů. Nejvýraznější z nich je ta nejjižnější - M 37 ( NGC 2099 ), známá též jako "Diamantový prach", pro svůj bohatý vzhled v dalekohledech. Najdete ji 5 stupňů jihojihozápadně od výše zmíněné hvězdy Théta Vozky ( 2,6. magnitudy ). Celkově dosahuje 5,6. magnitudy. Rozkládá se na plošce o průměru asi 24 úhlových minut. M 37 je na hvězdy mnohem bohatší než její sousedky M 36 a M 38. Hostí nejméně 500 stálic, z nichž nejjasnější dosahuje 9. hvězdné velikosti. Jelikož obsahuje nezanedbatelný počet červených obřích hvězd, nebude už nejspíše patřit k nejmladším. Její věk odhadujeme na zhruba 300 milionů roků. Skutečný průměr hvězdokupy pravděpodobně přesahuje 25 světelných roků. Její vzdálenost odhadujeme na 4000 až 5000 světelných roků.

Otevřenou hvězdokupu M 36 ( NGC 1960 ) najdete necelé 4 stupně severozápadně od M 37. Celkově dosahuje 6,3. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 12 úhlových minut, některé prameny udávají až 19 úhlových minut. Je tak z těchto tří hvězdokup nejmenší. Nejjasnější stálice dosahují 9. hvězdné velikosti. M 36 se nachází v podobné vzdálenosti jako sousední M 37, tedy nejspíše někde mezi 4000 a 5000 světelnými roky. Na hvězdy je mnohem chudší než její kolegyně M 37. Její věk nejspíše činí jen několik desítek milionů roků. Skutečný průměr odhadujeme na 15 až 20 světelných roků.

M 38 ( NGC 1912 ) dosahuje 6,4. magnitudy a rozkládá se na plošce o průměru asi 21 úhlových minut. Leží 2,5 stupně severozápadně od M 36. Řadíme ji ke středně bohatým otevřeným hvězdokupám. Hostí několik stovek hvězd v kouli o průměru zhruba 25 světelných roků. Její nejjasnější členka dosahuje 8. hvězdné velikosti. Ostatní stálice jsou již slabší než 9,5. magnitudy. Stáří M 38 odhadujeme na přibližně 200 milionů roků a leží od nás ve vzdálenosti také pravděpodobně mezi 4000 a 5000 světelnými roky.