Lyra

Lyra ( latinsky Lyra, zkratka Lyr ) představuje strunný nástroj, na který hrával bájný hrdina řeckých mýtů Orfeus. Jde o malé, ale výrazné souhvězdí letní oblohy. Najdete ho mezi Herkulem a Labutí, na okraji mléčné dráhy. Díky jasné hvězdě Vega, která je druhou nejjasnější hvězdou severní oblohy, jej rozhodně nepřehlédnete. S rozlohou 286 stupňů čtverečních zabírá 52. místo v pořadí velikosti. Lyra je letním souhvězdím, vrcholí o půlnoci začátkem července. Hraničí se souhvězdími Draka, Herkula, Lištičky a Labutě. Souhvězdí obsahuje jednu hvězdu nulté magnitudy, celkem 3 hvězdy jsou jasnější 4. magnitudy a celkem 13 hvězd je jasnějších 5. magnitudy.

Dominantní stálicí souhvězdí je Vega ( Alfa Lyry ). S jasností 0,0. magnitudy je šestou nejjasnější hvězdou na celé obloze a druhou nejjasnější severní oblohy, hned za Arkturem ze souhvězdí Pastýře. Rozdíl v jasnostech těchto dvou stálic je však nepatrný-odhalí jej až velmi citlivé měřící přístroje. Alfa Lyry je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti 25 světelných roků od Země. Namodralého odstínu hvězdy si snadno všimnete již při pohledu prostýma očima. Ve srovnání se Sluncem jde o velmi mladou "ratolest" s odhadovaným stářím okolo 350 milionů roků ( je tedy asi 13 krát mladší než Slunce ). Z modelu hvězdy vypracovaného na základě pozorování vyplývá, že Vega rotuje velmi vysokou rychlostí, která je rovna 92 % maximální možné rychlosti, při které by již došlo k fyzickému rozrušení hvězdy. Jednu otočku kolem osy dokončí za 12,5 hodiny. V důsledku velké odstředivé síly na rovníku je výrazně zploštělá-rovníkový průměr je o 23% větší než průměr polární. Rychle rotující zploštělé hvězdy hlavní posloupnosti jsou studenější v rovníkových oblastech a teplejší v oblastech polárních. Vega v tomto směru není výjimkou-teplota na rovníku hvězdy se pohybuje okolo 7650 stupňů Celsia, na pólu je "teplíčko" okolo 9930 stupňů Celsia. Rozdíly povrchových teplot Vegy tedy činí přibližně 2280 stupňů Celsia. Rotační osa hvězdy je přikloněna směrem k nám ( odklon od našeho zorného směru činí jen asi 5 stupňů ), takže Alfu Lyry pozorujeme od pólu. Vega má přibližně 2,5 krát větší hmotnost a téměř 3 krát větší průměr než naše denní hvězda, absolutní svítivostí Slunce překonává přibližně 60 krát. V roce 1983 byl objeven rozsáhlý prachový disk obklopující tuto mladou hvězdu. Je složený z drobných uhlíkových částeček o průměru několika mikrometrů ( zhruba o velikosti částic prachového kouře ), zahřívaných v blízkosti hvězdy až na teplotu okolo 1300 stupňů Celsia. Takto drobné částice by měly být za normálních okolností vyhnány tlakem intenzivního hvězdného větru z okolí hvězdy. Jejich množství však naznačuje, že jsou neustále doplňovány nějakým procesem, nejspíše v důsledku intenzivních srážek asteroidů a komet, jak tomu bylo v ranných fázích naší vlastní sluneční soustavy. Prachový disk obklopující Vegu je nepravidelného tvaru a jeho průměr přesahuje 800 astronomických jednotek. Ve vnějších oblastech je již velmi chladný. Prachové zhuštění, asymetrie a poruchy disku naznačují přítomnost jedné hmotné planety, ve vzdálenosti 50 až 60 astronomických jednotek od hvězdy. Vega byla jednou z prvních hvězd, u které se podařilo změřit vzdálenost a vůbec první hvězdou, která se objevila na fotografické desce-stalo se tak již v roce 1850. Díky precesi zemské osy bude Vega za 12 000 let použitelná jako Polárka. Alfa Lyry je nejjasnější hvězdou letního trojúhelníku, který slouží k orientaci na letní obloze. Pokud bychom se dostali do blízkosti Vegy, mohli by jsme spatřit naše Slunce prostýma očima jako hvězdu 4,3. magnitudy.

Gama Lyry nese název Sulafat. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti asi 620 světelných roků. Svítí na nás jako stálice 3,2. magnitudy. Je druhou nejjasnější v souhvězdí. Odhadujeme, že má přibližně 15 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota přesahuje 10 000 Kelvinů.

Jen asi 0,5 stupně jihovýchodně od Sulafat leží stálice s označením Lambda Lyry. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o oranžovou veleobří hvězdu spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti velmi zhruba 1100 světelných roků.

Beta Lyry si vysloužila jméno Sheliak. Je jednou z nejslavnějších zákrytových dvojhvězd. Její proměnnost objevil angličan John Goodricke v roce 1784. Během zákrytů se jasnost mění mezi 3,4. a 4,3. magnitudy v periodě 12,9 dne. Citlivým měřením bylo zjištěno, že perioda se prodlužuje o 19 vteřin za rok. Při sekundárním minimu klesá jasnost soustavy o 0,4. magnitudy. Změny jasnosti jsou tedy snadno zachytitelné již prostýma očima. Obě hvězdy jsou si natolik blízko u sebe ( 0,3 astronomické jednotky ), že zde dochází k proudění plynu z jedné na druhou prostřednictvím akrečního disku. Rychlou rotací a vzájemným gravitačním působením jsou obě složky výrazně protáhlé a deformované. Dvojhvězda se skládá z modrobílé obří hvězdy spektrálního zařazení B7 s hmotností přibližně 2 Sluncí a bílé hvězdy spektrálního zařazení A8, s přibližně 12-ti násobkem hmotnosti našeho Slunce. Beta Lyry patří k složitým fyzickým dvojhvězdám a dodnes není plně pochopeno co se děje v tomto zajímavém systému. Sheliak dělí od Země přibližně 950 světelných roků.

Dzéta Lyry se při pohledu prostýma očima jeví jako jedna stálice 4,1. magnitudy. Ve skutečnosti jde o dvojici stálic 4,3. a 5,7. magnitudy. Jasnější z dvojice je bílá, má spektrum A4, slabší je spektrálního zařazení F0. Jde o skutečnou fyzickou dvojhvězdu. Hvězdy obíhají kolem společného těžiště v dlouhé periodě několika desítek tisíc roků a v prostoru je od sebe dělí nejméně 2000 astronomických jednotek. Hlavní složka je navíc spektroskopickou dvojhvězdou s periodou 4,3 dne. Dzéta Lyry se nachází ve vzdálenosti asi 155 světelných roků od nás.

Přibližně 1,5 stupně severovýchodně od Vegy najdete stálici s označením Epsilon Lyry. Pokud máte velmi dobrý zrak, tak si již při pohledu prostýma očima všimnete, že jde o těsnou dvojici podobných stálic s jasností okolo 4,5. magnitudy ( Epsilon 1 a Epsilon 2 Lyry ). Na obloze je od sebe dělí 3,5 úhlové minuty ( 208 úhlových vteřin ). Ve skutečnosti je každá z těchto hvězd ještě dvojitá. Severní z dvojice-Epsilon 1 Lyry se skládá z hvězd 5,0. a 6,1. magnitudy, spektrálního zařazení A4 a F1. Jižní z dvojice-Epsilon 2 Lyry je tvořena hvězdami s jasnostmi 5,2. a 5,5. magnitudy, spektrálního zařazení A8 a F0. Oběžnou dobu složek tvořících Epsilon 2 Lyry kolem společného těžiště odhadujeme okolo 600 roků, složky dvojhvězdy Epsilon 1 Lyry oběhnou kolem společného těžiště za dobu přibližně dvojnásobnou. Obě dvojhvězdy dělí od sebe v prostoru nejméně 10 000 astronomických jednotek, takže oběžná doba musí být velice dlouhá, řádově statisíce roků. Všechny 4 složky systému jsou hmotnější, svítivější a podstatně mladší než naše Slunce. V této gravitačně stabilní čtyřhvězdné konfiguraci putují okolo středu Galaxie již stovky milionů roků. V roce 1985 však byla objevena pátá, neviditelná složka systému u dvojice Epsilon 2. Epsilon Lyry je jednou z mála vícenásobných hvězd, které můžeme alespoň částečně rozložit při pohledu prostýma očima bez přístrojů. Je velmi vhodná k otestování kvality zraku. Systém se nachází zhruba 160 světelných roků od Země.

I stálici s označením Delta Lyry může výborný zrak pod temnou oblohou rozlišit jako dvojici. Jasnější dosahuje 4,3. magnitudy, slabší 5,6. magnitudy a na obloze je od sebe dělí 620 úhlových vteřin. Jasnější z dvojice-Delta 2 Lyry je červenou obří hvězdou spektrálního zařazení M4, jejíž vzdálenost odhadujeme na asi 850 světelných roků. Patří k polopravidelným proměnným hvězdám, jasnost kolísá v rozmezí 2 desetin magnitudy. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Slabší z dvojice-Delta 1 Lyry je modrým obrem spektrálního zařazení B3 a nachází se ve větší vzdálenosti od Země než Delta 2 Lyry. Delta Lyry je tedy pouze optickou dvojhvězdou. Delta 1 Lyry je nejjasnějším členem chudé, řídké otevřené hvězdokupy Stephenson 1. Další stálice této hvězdokupy jsou však viditelné až v dalekohledu.

Ve východní části souhvězdí, asi 8 stupňů východně od Vegy leží dvojice téměř stejně jasných stálic. Nesou označení Éta a Théta Lyry. Od sebe je dělí přibližně 1 stupeň.

Severní z dvojice-Éta Lyry dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B2, ve vzdálenosti okolo 1400 světelných roků.

Jižní z dvojice-Théta Lyry dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti pravděpodobně někde mezi 800 a 900 světelnými roky.

V severní části souhvězdí, asi 6 stupňů severovýchodně od Vegy, se nachází polopravidelná proměnná hvězda R Lyry, označovaná také jako 13 Lyry. Jas této načervenalé obří stálice spektrálního zařazení M5 se mění mezi 4. až 5. hvězdnou velikostí, s periodou 46 dní. Světelné změny, jejichž příčinou jsou pulsace, tedy můžete pozorovat pohodlně prostýma očima. Barevný odstín hvězdy je viditelný až v dalekohledu. Vzdálenost R Lyry odhadujeme na asi 300 světelných roků.

Nedaleko severní hranice souhvězdí mdle svítí stálice s označením 16 Lyry. Dosahuje 5,0. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A7. Nachází se ve vzdálenosti okolo 120 světelných roků.

Kappa Lyry leží nedaleko západní hranice souhvězdí, asi 4,5 stupně jihozápadně od Vegy. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 250 světelných roků.

HIP 92088 leží nedaleko jižní hranice souhvězdí. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 255 světelných roků.