Vodnář

Vodnář ( latinsky Aquarius, zkratka Aqr ) je zvířetníkové souhvězdí, které najdeme mezi Kozorohem a Rybami. Znali ho již Babyloňané a staří Egypťané. Rozprostírá se převážně na jižní obloze. Skládá se jen z průměrně jasných a slabých hvězd, nejjasnější z nich jsou třetí hvězdné velikosti. V nepřehledném hvězdném obrazci si jen těžko představíte muže lijícího vodu z nádoby. Souhvězdí vrcholí o půlnoci koncem srpna. S rozlohou 980 stupňů čtverečních zaujímá 10. místo v pořadí velikosti. Hraničí se souhvězdím Ryb, Pegase, Koníčka, Delfína, Orla, Kozoroha, Jižní ryby, Sochaře a Velryby. Vodnář obsahuje 2 hvězdy jasnější 3. magnitudy, celkem 9 hvězd je jasnějších 4. magnitudy a asi 34 hvězd je jasnějších 5. magnitudy.

Nejjasnější hvězda souhvězdí nese jméno Sadalsuud ( Beta Vodnáře ). Najdete ji v západní polovině souhvězdí. Dosahuje 2,9. magnitudy a jde o žlutou obří stálici spektrálního zařazení G0, ve vzdálenosti okolo 540 světelných roků. Odhadujeme, že má velmi zhruba 50 krát větší průměr než naše Slunce, asi 6 krát větší hmotnost a svítivostí jej překonává přibližně 2200 krát. Povrchová teplota dosahuje přibližně 5600 Kelvinů. Stáří hvězdy činí několik desítek milionů roků.

Sadalmelik ( Alfa Vodnáře ) je druhým nejjasnějším světelným bodem v souhvězdí. Najdete ji v severní části Vodnáře, asi 10 stupňů severovýchodně od hvězdy Sadalsuud ( Beta Vodnáře ). Dosahuje 3,0. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G2. Vzdálenost odhadujeme v současné době na více než 500 světelných roků. Její průměr činí několik desítek Sluncí. Povrchová teplota dosahuje přibližně 5200 Kelvinů.

Je zajímavé, že Sadalsuud a Sadalmelik jsou si v mnoha směrech podobné. Na obloze se nám jeví téměř stejně jasné, jsou od nás v podobné vzdálenosti, mají podobné průměry, hmotnost, spektrum, svítivost a podobný směr pohybu. Při pohledu ze Země je od sebe dělí asi 10 stupňů. Některé podobné rysy s těmito dvěma hvězdami sdílí i hvězda Enif ( Epsilon Pegasa ), kterou najdeme asi 11,5 stupňů severozápadně od Sadalmeliku. Vylétly snad tyto tři hvězdy kdysi ze společného hnízda, nebo jde jen o náhodu? V prostoru dělí v současné době tyto stálice několik desítek až stovek světelných roků.

Albali ( Epsilon Vodnáře ) svítí v západní části souhvězdí. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A1, ve vzdálenosti okolo 210 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 4 krát větší průměr než Slunce.

V západní části souhvězdí najdete také stálici s označením 3 Vodnáře. Leží 4,5 severně od výše zmíněné Epsilon Vodnáře. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je červenou obří hvězdou spektrálního zařazení M3. Nachází se ve vzdálenosti okolo 580 světelných roků. Hvězda by mohla mít více než 100 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota dosahuje přibližně 3900 Kelvinů.

Ný Vodnáře svítí také v západní části souhvězdí. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4900 Kelvinů.

Známý asterismus Vodnářův džbán najdete v severní části souhvězdí, východně od hvězdy Sadalmelik ( Alfa Vodnáře ). Tvoří jej čtveřice hvězd 4. až 5. hvězdné velikosti, rozložených ve tvaru písmene Y, na ploše o velikosti necelých 4 stupňů. Nejjasnější z nich je Dzéta Vodnáře, známá též pod jménem Sadaltager, situovaná ve středu džbánu. Dosahuje 3,7. magnitudy. Prostýma očima jeden světelný bod, ve skutečnosti ji tvoří dvojice podobně jasných složek 4,4. a 4,6. magnitudy. Obě hvězdy jsou nažloutlé, spektrálního zařazení F3 a F6. Kolem společného těžiště obíhají po silně výstředné dráze s periodou v řádu stovek let ( okolo 587 roků ). Součástí systému je možná ještě třetí trpasličí hvězda. Systém od nás dělí přibližně 92 světelných roků. Dzéta Vodnáře je Zemi nejbližší ze čtveřice tvořící Vodnářův džbán. Až do roku 2003 se nacházela na jižní obloze, poté vlivem precese překročila nebeský rovník a nyní je součástí severní oblohy.

Druhou nejjasnější stálicí Vodnářova džbánu je Sadachbia ( Gama Vodnáře ). Dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 165 světelných roků. Odhadujeme, že má zhruba 3 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 10 000 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 58 dnů.

Éta Vodnáře je třetí nejjasnější v jeho džbánu. Dosahuje 4,0. magnitudy. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 170 světelných roků. Odhadujeme, že má zhruba 2,5 krát větší průměr než Slunce, nicméně v důsledku rychlé rotace kolem vlastní osy bude nejspíše nápadně zploštělá.

Výrazně nejslabší ze čtveřice tvořící Vodnářův džbán a také od nás suverénně nejvzdálenější je Pí Vodnáře. Dosahuje pouze 4,7. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B1. Odhadujeme, že má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Řadíme jej k rychle rotujícím hvězdám s obálkou. Vyznačuje se silným hvězdným větrem. V důsledku rychlé rotace kolem vlastní osy bude mít nápadně zploštělý tvar. V intervalu několika desetiletí mění jasnost mezi 4,5 a 4,8. magnitudy. Jeho vzdálenost velmi zhruba odhadujeme na 800 světelných roků od Země. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 84 dnů. Hmotnost primární složky je pravděpodobně dostatečná k tomu, aby jednou vybuchla ve formě supernovy. Tento hvězdný systém je pravděpodobně mladší než 15 milionů roků.

Opouštíme Vodnářův džbán a dostáváme se ke hvězdě Théta Vodnáře. Svítí zhruba uprostřed souhvězdí. S hvězdami Sadalmelik ( Alfa Vodnáře ) a Sadalsuud ( Beta Vodnáře ) tvoří téměř rovnostranný trojúhelník. Théta Vodnáře dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8. Vzdálenost odhadujeme na zhruba 190 světelných roků. Domníváme se, že má asi 15 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí zhruba 4900 Kelvinů.

Ve střední části souhvězdí se nachází i Jota Vodnáře. Dosahuje 4,3. magnitudy. Tentokrát jde o modrou stálici spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti okolo 175 světelných let. Odhadujeme, že má asi 2,7 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 11 000 Kelvinů.

Nyní se dostaneme ke stálicím, které tvoří vodní proud vytékající z Vodnářova džbánu. Patří k nim i Lambda Vodnáře s hodnotou 3,7. magnitudy. Jde o červeného obra spektrálního zařazení M2. Prezentuje se ze vzdálenosti okolo 380 světelných roků. Odhadujeme, že má více než 100 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí zhruba 3600 Kelvinů. V nepravidelných intervalech vykazuje drobné změny jasnosti v rozmezí 1 desetiny hvězdné třídy.

Fí Vodnáře dosahuje 4,2. magnitudy. Také jde o červeného obra spektrálního zařazení M2, tentokrát ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 35 krát větší průměr než Slunce.

Součástí hvězdného proudu vytékajícího z Vodnářova džbánu je i pohledná trojice stálic 4. až 5. hvězdné velikosti - Psí 1, Psí 2 a Psí 3 Vodnáře. Tyto 3 hvězdy se soustřeďují na ploše o velikosti menší než 1 stupeň. Všechny 3 jsou na tmavé obloze dobře viditelné prostýma očima.

Psí 1 Vodnáře je nejjasnější z této trojice. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 150 světelných let. Má asi 10 krát větší průměr než Slunce. Dnes víme, že na své oběžné dráze udržuje planetu o minimální hmotnosti 2,9 hmoty Jupitera, s oběžnou dobou 182 dnů. Součástí systému je ještě dvojice oranžových trpaslíků na velmi vzdálené orbitě.

Psí 2 Vodnáře je o něco slabší, dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti okolo 400 světelných roků. Odhadujeme, že má 4 až 5 krát větší průměr než Slunce. Díky vysoké rotační rychlosti této hvězdy lze však očekávat její nápadně zploštělý tvar.

Psí 3 Vodnáře je nejslabší z trojice, dosahuje 5,0. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 260 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 2 až 2,5 krát větší průměr než Slunce.

Z předchozích údajů je jasné, že tato trojice hvězd má spolu pramálo společného a to, že při pohledu ze Země tvoří pohlednou skupinku je pouze dílem náhody. Hvězdy Psí 1 a Psí 2 Vodnáře dělí na obloze 30 úhlových minut a stejnou úhlovou vzdálenost má i dvojice Psí 2 a Psí 3 Vodnáře. Mezi hvězdami Psí 1 a Psí 3 Vodnáře je odstup 55 úhlových minut.

Tau 2 Vodnáře dosahuje 4,0. magnitudy. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 315 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda by mohla mít více než 50 krát větší průměr než Slunce.

Delta Vodnáře nese jméno Skat. Je třetí nejjasnější v souhvězdí. Dosahuje 3,3. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3. Světelný paprsek k nám od ní cestuje zhruba 160 roků. Skat má zhruba 4,5 krát větší průměr než naše Slunce, asi 95 krát větší zářivý výkon a povrchová teplota dosahuje přibližně 8500 Kelvinů. Méně než 0,5 stupně jižně se nachází slabá stálice 5,5. magnitudy, s označením 77 Vodnáře. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 135 světelných let. S Deltou Vodnáře tedy tvoří pouze optickou dvojhvězdu. Odhadujeme, že má asi 6 krát větší průměr než Slunce.

Omega 2 Vodnáře dosahuje 4,5. magnitudy. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 150 světelných roků. Má přibližně 2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 10 000 Kelvinů. Je součástí vícenásobného hvězdného systému. Asi ¾ stupně severozápadně od ní leží Omega 1 Vodnáře. Dosahuje 5,0. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A7, ve vzdálenosti okolo 140 světelných roků. Omega 2 a Omega 1 Vodnáře tvoří tedy pouze optickou dvojhvězdu.

98 Vodnáře svítí v jihovýchodní části souhvězdí. Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0. Leží ve vzdálenosti okolo 163 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 14 krát větší průměr než Slunce.

V blízkosti výše zmíněné 98 Vodnáře najdete stálici s označením 99 Vodnáře. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti okolo 280 světelných roků. Hvězda by mohla mít zhruba 33 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota činí přibližně 4000 Kelvinů.

V blízkosti jižní hranice souhvězdí najdeme trojici zdánlivě si blízkých hvězd, 4. až 5. hvězdné velikosti. Mají označení 88, 89 a 86 Vodnáře. Nejjasnější z nich je ta severní - 88 Vodnáře. Dosahuje 3,7. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 270 světelných roků. Průměr hvězdy by se mohl pohybovat okolo 29 slunečních průměrů. Prostřední z této trojice - 89 Vodnáře je nejslabší, dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o dvojhvězdu. Primární složka je žlutým obrem spektrálního zařazení G3, průvodce je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2. Oběžná doba činí přibližně 200 let. Systém se nachází zhruba 500 světelných roků od Země. 86 Vodnáře je nejjižnější z této trojice. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 220 světelných let. Je hlavní složkou vícenásobného hvězdného systému.

Z proměnných hvězd jistě stojí za zmínku R Vodnáře. Jde o známý symbiotický systém skládající se z bílého trpaslíka a pulsujícího červeného obra, který patří k dlouhoperiodickým proměnným hvězdám typu Mira Ceti. Oběžná dráha kolem společného těžiště je silně výstředná. V období kolem maxima může být R Vodnáře jasnější 6. hvězdné velikosti a být tak v dosahu pozorování prostýma očima, naopak v minimu může být slabší 12. hvězdné velikosti a spatříte ji až ve středně velkém amatérském dalekohledu. Světelné změny probíhají s periodou 387 dní. Hvězdu obklopuje rozpínající se emisní mlhovina, která je tvořena materiálem z povrchových částí červeného obra. Mezi bílým trpaslíkem a červeným obrem dochází k vzájemné interakci. V korejských kronikách byly objeveny záznamy o dvou zjasněních této proměnné v roce 1073 a 1074 našeho letopočtu. Hvězda tehdy dosáhla -5. až -6. magnitudy a byla tak suverénně nejjasnější na celé obloze. Gravitačně zachycený materiál z povrchu červeného obra bílým trpaslíkem explodoval a došlo ke vzplanutí novy. R Vodnáře od nás dělí přibližně 700 světelných roků. Proměnná leží v blízkosti výše zmíněné stálice Omega 2 Vodnáře ( 4,5. magnitudy ), asi ¾ stupně jihojihovýchodně od ní.

Pokud máte vynikající zrak a minimálně velmi dobré pozorovací podmínky, máte šanci v souhvězdí Vodnáře spatřit alespoň v náznaku jednu kulovou hvězdokupu. Má označení M 2 ( NGC 7089 ). Leží necelých 5 stupňů severně od hvězdy Sadalsuud ( Beta Vodnáře ). Hvězdokupa dosahuje 6,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o průměru asi 13 úhlových minut. Spatřit se prostýma očima dá jako velmi slabá hvězdička, poblíž hranice viditelnosti, pokud víte kde ji hledat. Na většině území našeho státu však asi budete neúspěšní. Odhady vzdálenosti M 2 se pohybují nejčastěji okolo 38 000 světelných roků. Její stáří odhadujeme na asi 13 miliard roků, skutečný průměr činí pravděpodobně více než 150 světelných roků a patří k ní několik stovek tisíc hvězd. Podobně jako mnoho jiných kulových hvězdokup se i M 2 pohybuje okolo středu Galaxie po výrazně excentrické, neuzavřené dráze. Podle některých propočtů se na své dráze přibližuje na zhruba 24 000 světelných roků k jádru Galaxie a naopak se od něj může vzdálit až na přibližně 170 000 světelných let. Jeden oběh ji trvá zhruba 1,5 miliardy roků.