Kasiopeja

Kasiopeja ( latinsky Cassiopeia, zkratka Cas ) je po Velké medvědici nejznámějším souhvězdím severní oblohy. Jejích 5 nejjasnějších hvězd vytváří na obloze tvar písmene W. Pokud jej budete pozorovat od severu poblíž zenitu, bude mít tvar písmene M. Tento hvězdný obrazec tvořený stálicemi 2. až 3. hvězdné velikosti je u nás cirkumpolární. Vrcholí o půlnoci v blízkosti zenitu začátkem října. Nachází se v pásu mléčné dráhy a leží na opačné straně od Polárky než Velký vůz. Sousedí se souhvězdím Cefea, Žirafy, Persea, Andromedy a Ještěrky. Kasiopeja obsahuje 4 hvězdy jasnější 3. magnitudy, 8 hvězd do 4. magnitudy, asi 30 hvězd do 5. magnitudy a asi 90 hvězd do 6. magnitudy. S rozlohou 598 stupňů čtverečních je na 25. místě mezi 88 souhvězdími. V antické báji byla Kasiopeja manželkou krále Cefea a matka Andromedy.

Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Schedir ( Alfa Kasiopeje ). Dosahuje 2,2. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti asi 230 světelných roků. Barevného odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Odhadujeme, že Schedir má zhruba 40 krát až 44 větší průměr než naše Slunce a asi 4 až 5 krát větší hmotnost. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4500 Kelvinů. Její stáří odhadujeme na 100 až 200 milionů roků.

Beta Kasiopeje nese jméno Caph. Dosahuje 2,3. magnitudy. Leží asi 55 světelných roků daleko a je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F2. Odhadujeme, že má asi 3,5 krát větší průměr než Slunce. Vykazuje pouhým okem nepostřehnutelné změny jasnosti v rozsahu 6 setin magnitudy, s periodou 2,5 hodiny. Má malého hvězdného společníka, který ji obíhá s periodou 27 dní.

Cih ( Gama Kasiopeje ) je nejvzdálenější hvězdou z obrazce tvořícího na obloze tvar písmena W. Nachází se asi 550 světelných roků od Země. Normálně jde o stálici třetí hvězdné velikosti. Ve 30. letech minulého století se však zjasnila na 1,6. magnitudy, v roce 1940 však opět poklesla na původní hodnotu okolo 3. magnitudy. Později jasnost opět vzrostla na 2,2. magnitudy. Cih je jedním z příkladů hvězdy s obálkou. Jde o horkého modrého obra ( spektrum B0, povrchová teplota okolo 25 000 stupňů Celsia ), který velmi rychle rotuje okolo vlastní osy. Vlivem odstředivé síly na jejím rovníku odtékají v nepravidelných intervalech plyny. To vede nejen k výše popsaným výkyvům jasnosti, ale i ke změnám ve spektru. V důsledku rychlé rotace je hvězda silně zploštělá. V současné době již výraznější světelné změny nenastávají a její jasnost se pohybuje okolo 2,3. magnitudy. Z rozboru spektra víme, že je dvojhvězdou s oběžnou dobou 204 dnů. Těsným průvodcem je pravděpodobně bílý trpaslík. Z primární horké složky přetéká na tohoto kompaktního průvodce materiál a díky tomu je Gama Kasiopeje také intenzivním rentgenovým zdrojem.

V blízkosti hvězdy Cih lze ještě prostýma očima spatřit některé slabší hvězdy. Nejjasnější z nich leží asi 0,5 stupně severozápadně. Má katalogové označení HIP 4151. Dosahuje 4,8. magnitudy a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F8, ve vzdálenosti okolo 60 světelných roků od Země. Asi ¼ stupně jižně od hvězdy Cih se nachází již mnohem hůře viditelná hvězdička 5,6. magnitudy ( HIP 4440 ).

Ruchbah je název Delty Kasiopeje, někdy se také můžete setkat s jejím druhým jménem - Ksora. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti asi 100 světelných roků. Má přibližně 4 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 8400 Kelvinů. Je také zákrytovou proměnnou hvězdou. Její jas se však mění pouze v rozmezí jedné desetiny hvězdné třídy ( 2,7. až 2,8. magnitudy ) s periodou 759 dní. Prostýma očima takto malou změnu jasnosti nejspíše vůbec nepostřehnete. Přebytek infračerveného záření naznačuje přítomnost prachového disku.

Segin ( Epsilon Kasiopeje ) je stálicí 3,4. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B3. Nachází se asi 410 světelných roků daleko. Odhadujeme, že má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 15 000 Kelvinů.

Achird ( Éta Kasiopeje ) dosahuje 3,4. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G0, ve vzdálenosti jen asi 19 světelných roků. Z jasnějších hvězd tvořících souhvězdí Kasiopeje je tou k Zemi nejbližší. Svými parametry je dosti podobná našemu Slunci, má prakticky stejný průměr a velmi podobnou hmotnost jako naše denní hvězda. Tvoří širokou dvojhvězdu se slabým oranžovým trpaslíkem 7,4. magnitudy, který je ovšem viditelný až v dalekohledech. Oběžná doba činí 480 let.

Zhruba 1,5 stupně jižně od hvězdy Cih ( Gama Kasiopeje ) narazíte na dvojici podobně jasných hvězd s označením Ypsilon 1 a Ypsilon 2. Jasnější z nich -Ypsilon 2 Kasiopeje dosahuje 4,6. magnitudy a jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti zhruba 200 světelných roků. Ypsilon 1 Kasiopeje je o málo slabší - dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 330 světelných roků. Jde tedy pouze o optickou dvojici. Hvězdy dělí na obloze 18 úhlových minut-jsou obě poměrně snadno viditelné i prostýma očima.

Hvězdu Dzéta Kasiopeje najdete asi 2,6 stupně jihojihozápadně od hvězdy Schedir ( Alfa Kasiopeje ). Dosahuje 3,7. magnitudy a je modrým obrem spektrálního zařazení B2. Od nás jej dělí zhruba 600 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Asi ¼ stupně severoseverozápadně od Dzéty Kasiopeje leží hvězda 5,1. magnitudy. Ta je také modrou hvězdou ( spektrum B7 ), ve vzdálenosti přes 500 světelných roků.

Stálice s označením Lambda Kasiopeje leží přibližně 1 stupeň severozápadně od Dzéty Kasiopeje, nebo chcete-li asi 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Schedir ( Alfa Kasiopeje ). Dosahuje 4,7. magnitudy. Prostýma očima jeden světelný bod, ve skutečnosti dvojice modrobílých ( spektrum B8 a B9 ) hvězd 5,3. a 5,6. magnitudy, obíhající kolem společného těžiště po velmi excentrické dráze v periodě přes 500 roků. Systém od nás dělí zhruba 380 světelných roků.

V jižní části souhvězdí také stojí za zmínku dvojice hvězd Théta a Mí Kasiopeje.

Jasnější z dvojice - Théta Kasiopeje, dosahuje 4,3. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A7, ve vzdálenosti zhruba 135 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 2,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7900 Kelvinů.

Slabší z dvojice - Mí Kasiopeje, dosahuje 5,2. magnitudy. Pro změnu jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G5. Nachází se také mnohem blíže Zemi, od nás ji dělí jen asi 25 světelných roků. Jde tedy o poměrně blízkou hvězdu. Má asi 80 % průměru Slunce. Je dvojhvězdou, průvodcem je červená trpasličí hvězda. Obíhá po velmi výstředné dráze v periodě 21,75 roku. Domníváme se, že systém je o několik miliard let starší než naše Slunce.

Obě stálice Théta a Mí Kasiopeje mohou být dobře viditelné prostýma očima, na obloze je od sebe dělí asi 0,5 stupně.

Několik slabších stálic můžete také spatřit v jižním výběžku souhvězdí.

Nejvýraznější je zde Omikron Kasiopeje, s hodnotou 4,5. magnitudy. Leží nedaleko hranice se souhvězdím Andromedy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B5, snad někde ve vzdálenosti okolo 700 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 2,83 let.

Více než 1 stupeň jižně od ní, v těsné blízkosti hranice s Andromedou se prezentuje stálice s označením Pí Kasiopeje. Ta je již o půl hvězdné třídy slabší: 5,0. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti zhruba 175 světelných roků.

Přes 2 stupně severně od Omikron Kasiopeje je k vidění světelný bod 4,8. magnitudy. Nese označení Ksí Kasiopeje. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B2, ve vzdálenosti pravděpodobně větší než 1000 světelných roků.

Podobně jasná je i Ný Kasiopeje, která se nachází o něco více než 1 stupeň severovýchodně od Ksí Kasiopeje.. Dosahuje 4,9. magnitudy. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9. Od Země ji dělí zhruba 410 světelných roků.

Asi 2 stupně jihojihozápadně od hvězdy Ksora ( Delta Kasiopeje ) můžete na mimoměstské obloze i prostýma očima spatřit slabou stálici 5. hvězdné velikosti. Nese označení Fí Kasiopeje. Jde o veleobří nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F0. Nachází se ve značné vzdálenosti, kterou příliš spolehlivě neznáme-je však v řádu tisíců světelných roků. Promítá se, anebo je skutečným členem otevřené hvězdokupy NGC 457, která je však viditelná až v dalekohledech a je známá pod lidovým označením "Človíček", či též " E.T. mimozemšťan." Rozložení nejjasnějších hvězd této hvězdokupy totiž připomíná postavičku s rozpaženýma rukama. Fí Kasiopeje tvoří jedno z očí "Človíčka".

1,5 stupně jihovýchodně od hvězdy Ksora ( Delta Kasiopeje ) leží stálice s označením Chí Kasiopeje. Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti zhruba 210 světelných roků od Země.

V severní části souhvězdí můžeme také spatřit několik hvězd 4. až 5. hvězdné velikosti.

Patří k nim i Jota Kasiopeje. Najdete ji asi 5 stupňů severovýchodně od hvězdy Segin ( Epsilon Kasiopeje ). Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o vícenásobný hvězdný systém, ovšem při pohledu bez dalekohledu uvidíte jen jeden světelný bod. Hlavní složka je bílou hvězdou patřící do spektrální třídy A. Nachází se zhruba 140 světelných roků od nás.

Stálice s označením Psí Kasiopeje leží pro změnu asi 5 stupňů severozápadně od hvězdy Segin ( Epsilon Kasiopeje ). Dosahuje 4,7. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků.

Omega Kasiopeje se nachází zhruba 5 stupňů severně od hvězdy Segin ( Epsilon Kasiopeje ). Dosahuje 5,0. magnitudy a jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B8. Od nás ji dělí zhruba 700 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že má hvězdného společníka s oběžnou dobou 70 dnů.

Pokud postoupíme v souhvězdí kousek na sever, natrefíme na stálici s označením 48 Kasiopeje. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jedná se o vícenásobný hvězdný systém. Primární složka je bílou hvězdou spektrálního zařazení A3. Od Země ji dělí přibližně 115 světelných roků.

Nejjasnější hvězdou v severním výběžku souhvězdí je 50 Kasiopeje. Dosahuje 4,0. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků od nás.

SU Kasiopeje je proměnnou hvězdou typu Delta Cefea. Tato pulsující obří žlutá hvězda mění svou jasnost mezi 5,7. a 6,2. magnitudy v periodě necelých dvou dnů. Její světelné změny jsou na temné obloze postřehnutelné i při pozorování prostýma očima. K jejímu pozorování jsou však nutné opravdu kvalitní podmínky na pozorovacím stanovišti, pohybuje se kolem hranice viditelnosti prostýma očima. Klademe ji do vzdálenosti v širokém rozmezí okolo 1300 světelných roků od Země. SU Kasiopeje najdete v severovýchodní části souhvězdí, zhruba 2,5 stupně severovýchodně od hvězdy Jota Kasiopeje ( 4,5. magnitudy ).

Nepravidelnou proměnnou je Ró Kasiopeje. Najdete ji v jihozápadní části souhvězdí, asi 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Caph ( Beta Kasiopeje ). Jde o žlutou veleobří hvězdu v obrovské vzdálenosti, snad až někde okolo 8 000 světelných roků od nás. Jde však spíše o odhad, skutečnou vzdálenost ke hvězdě zatím neznáme. Může také být o několik tisíc světelných roků blíž nebo dál. Ať tak či onak jde o jednu z nejvzdálenějších stálic, které můžeme pozorovat prostýma očima. Obvykle se její jasnost pohybuje okolo 4. hvězdné velikosti, občas ale zeslabí až na 6. magnitudu. Příčinou světelných změn jsou obří ejekce plynu a prachu, které hvězda v nepravidelných či polopravidelných intervalech odhazuje do svého okolí. Poslední obří erupci jsme pozorovali v roce 2000, předchozí proběhly v letech 1945 a 1893. Než vybuchne jako supernova tak nám ještě předvede spoustu podobných světelných změn a ještě mnohem větších, stačí se jen dívat a ani k tomu nepotřebujete dalekohled. Pokud byste vedle této superobří stálice postavili naše Slunce, vypadalo by více než bezvýznamně- asi jako tečka za větou vedle kopacího míče. Její hmotnost dosahuje několika desítek hmotnosti Slunce.

Jen asi 1,5 stupně severozápadně od proměnné Ró Kasiopeje natrefíte na stálici s označením Tau Kasiopeje. Dosahuje 4,9. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 170 světelných roků.

Stálici s označením Sigma Kasiopeje najdete necelé 2 stupně jihojihovýchodně od Ró Kasiopeje. Dosahuje 4,9. magnitudy a jde o modrou obří hvězdu, jejíž vzdálenost jen odhadujeme na velmi zhruba 1500 světelných roků. Má o dvě hvězdné třídy slabšího průvodce, který také patří do spektrální třídy B. Oběžná doba je velmi dlouhá, v řádu tisíců roků. V místech s temnou oblohou si můžete všimnout slabého, pouze optického průvodce, který leží asi ¼ stupně západně. Dosahuje 5,6. magnitudy. V tomto případě jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti zhruba 230 světelných let.

V jižní části souhvězdí, nedaleko hranic s Andromedou najdeme hvězdu R Kasiopeje. Je dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti. V maximu jasnosti se pohybuje obvykle mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí a je na temné obloze viditelná i prostýma očima, v minimu poklesne na 12. až 13. magnitudu a na její spatření je nutný alespoň středně velký amatérský dalekohled. Perioda světelných změn této červené obří hvězdy činí 430 dní. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 400 světelných roků od nás.

V západním výběžku souhvězdí, v blízkosti hranice s Cefeem, leží stálice s označením 1 Kasiopeje. Dosahuje 4,8. magnitudy a jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B0, ve vzdálenosti pravděpodobně větší než 1000 světelných roků. Méně než 0,5 stupně východně leží slabá stálice 5,7. magnitudy, s označením 2 Kasiopeje. Všimnout si jí můžete v místech s dobrými pozorovacími podmínkami. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A5. Nachází se v ještě větší vzdálenosti od nás než 1 Kasiopeje.

Nejjasnější hvězda nad "dvojitým W" je Kappa Kasiopeje. Vyhledat ji můžete asi 3,5 stupně severozápadně od hvězdy Cih ( Gama Kasiopeje ). Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o modrého veleobra spektrálního zařazení B1, ve značné vzdálenosti, kterou jen odhadujeme na velmi zhruba 4000 světelných roků. Patří k proměnným hvězdám - vykazuje drobné změny jasnosti, které však prostýma očima nezaznamenáte. Nepřesahují 1 desetinu hvězdné třídy. Povrchová teplota této horké hvězdy činí zhruba 24 000 Kelvinů. Díky značné hmotnosti ji v astronomicky blízké době čeká oslnivý zánik ve formě supernovy.

V blízkosti Kappa Kasiopeje jsme však již výbuch supernovy zaznamenali. Stalo se tak v listopadu roku 1572. Tehdy se objevila v Kasiopeji velmi jasná hvězda, která se svou jasností přibližně vyrovnala Jupiteru. Souhvězdí Kasiopeji se v listopadových večerech nacházelo vysoko nad hlavou ( téměř v zenitu ) i slavnému dánskému astronomovi - jmenoval se Tycho Brahe. Supernovu poprvé spatřil 11. listopadu. Dodnes se proto mluví o Tychonově supernově. Nebyl však první kdo supernovu zpozoroval. Do konce listopadu předčila svou jasností Venuši (- 4,1. magnitudy ) a potom začala pozvolna slábnout. V době největší jasnosti ji bylo možné vidět i ve dne. Údajně také výrazně měnila barvu-od bílé, přes žlutou, oranžovou až do červené. V tomto období ještě nebyl vynalezen dalekohled a tak se supernova pozorovatelům ztratila již v březnu roku 1574. Tehdy ji označovali jako "nová hvězda", "cizí hvězda", či "hvězda poutník". Na základě současných pozorování bylo zjištěno, že pravděpodobně šlo o supernovu typu I. Bílý trpaslík v těsné dvojhvězdě postupně přetahoval hmotu z normální ( nedegenerované ) hvězdy. Po překročení kritické meze došlo ke gravitačnímu kolapsu a explozi supernovy. Pečlivě proměřená poloha Tychem Brahe nám ve 20. století umožnila identifikovat ji jako rádiový a rentgenový zdroj. Dnes na místě supernovy pozorujeme velkými dalekohledy slabou mlhovinu, která se neustále rozpíná. Vzdálenost zbytků supernovy od nás prakticky neznáme, odhady se pohybují v širokém rozmezí mezi 8000 až 15 000 světelnými roky.

Kasiopeja je na supernovy velmi plodným souhvězdím. Máme důkazy, že v minulém tisíciletí zde vzplanuly kromě Tychonovy ještě další dvě. První z nich byla pozorována v létě roku 1181. Písemné zprávy nám o ní zanechali čínští a japonští hvězdáři tehdejší doby. Supernova byla viditelná ve východní části souhvězdí. Pravděpodobně dosáhla až -1.hvězdné velikosti a na obloze byla viditelná zhruba půl roku.

O supernově, která vzplanula někdy ve druhé polovině 17. století písemné záznamy nemáme. V roce 1947 byl v západní části souhvězdí objeven silný rádiový zdroj, označovaný jako Cassiopeia A. Jde o první objevený rádiový zdroj ve vesmíru, mimo sluneční soustavu. Později byla na stejném místě pozorována velmi slabá, rozpínající se mlhovina. Následnou extrapolací se dalo vypočítat, že vznikla někdy ve druhé polovině 17. století. Šlo o supernovu typu II - hmotnou hvězdu, která vyčerpala zásoby paliva, její jádro se zhroutilo a uvolněná gravitační energie způsobila explozi. V srpnu roku 1680 na tomto místě pozoroval anglický astronom John Flamsteed slabou hvězdu, kterou však už po něm žádný pozorovatel nezaznamenal. Můžeme se jen domnívat, zda nešlo o pozorování této slabé supernovy. Pravděpodobně velké množství mezihvězdného materiálu mezi námi a touto supernovou bylo příčinou toho, že se nestala nejjasnějším objektem souhvězdí Kasiopeje. Vzdálenost pozůstatků supernovy odhadujeme na více než 10 000 světelných roků.

Na hranici se souhvězdím Persea se nachází rozsáhlá otevřená hvězdokupa s označením Stock 2, známá také pod názvem "Hvězdokupa Svalovec", jelikož rozložení jejích nejjasnějších hvězd připomíná pózujícího kulturistu. Leží asi jen 2 stupně severoseverozápadně od fenomenální dvojice hvězdokup NGC 884+NGC 889 - ty se však nachází již v Perseu. Stock 2 je nakupením velkého množství stálic 8. magnitudy a slabších na ploše o velikosti přes 1 stupeň, bez výraznější centrálního zhuštění. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek ji můžete spatřit již prostýma očima jako velkou, ale velmi slabou mlhavou skvrnu v mléčné dráze. Jak již naznačuje velký úhlový průměr, jde o jednu z poměrně blízkých hvězdokup, nachází se ve vzdálenosti asi 1000 světelných roků.