Eridanus

Eridanus ( latinsky Eridanus, zkratka Eri ) představuje bájnou řeku. Jako s řekou podsvětí se s ní setkáváme v řecké mytologii. Egypťané zde spatřovali posvátný Nil, antičtí Evropané severoitalskou řeku Pád. Jde o rozsáhlé souhvězdí jižní oblohy. Vine se klikatě od hvězdy Rigel v Orionu dále na jih. Rozsah v deklinaci činí 58 stupňů a je největší ze všech souhvězdí. Od nás můžeme však pozorovat jen jeho severní část v zimních měsících, plně viditelné je z téměř celé jižní zemské polokoule. V ústí nebeské řeky svítí dominantní stálice souhvězdí -Achernar ( 0,5. magnitudy ), která však z našich zeměpisných šířek není viditelná, nachází se hluboko na jižní obloze. Řeka Eridanus není nijak zvlášť výrazná, obsahuje jen 4 stálice jasnější třetí hvězdné velikosti, 15 stálic do čtvrté hvězdné velikosti a asi 50 stálic do páté hvězdné velikosti. S rozlohou 1138 stupňů čtverečních jde o 6. největší souhvězdí. Eridanus hraničí se souhvězdími Velryby, Pece, Fénixe, Vodního hada, Tukana, Hodin, Rydla, Zajíce, Oriona a Býka.

Naše putování nebeskou řekou Eridanus začneme od severu.

Nejjasnější hvězda, kterou můžeme z našich zeměpisných šířek v Eridanu spatřit nese název Cursa ( Beta Eridana ). Dosahuje 2,8. magnitudy. Po Achernaru ( Alfa Eridana ) jde o druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí. Leží jen přibližně 3 stupně severozápadně od jasné hvězdy Rigel ze souhvězdí Orionu. Koneckonců na starých vyobrazeních byla tato hvězda ještě zahrnována do Oriona. Cursa je bílou hvězdou spektrálního zařazení A3 a světelný paprsek k nám od ní letí přibližně 90 roků. Má přibližně třikrát větší průměr než Slunce a asi dvojnásobek jeho hmotnosti. Povrchová teplota hvězdy přesahuje 8000 Kelvinů.

V místech s dostatečně temnou oblohou si můžete v blízkosti Cursy ( severně od ní ) všimnout dvou slabých hvězdiček s označením 68 a 66 Eridana. Obě jsou stejně jasné-dosahují 5,1. magnitudy.

Stálice s označením Lambda Eridana leží ještě blíže ke hvězdě Rigel, jen asi 1,5 stupně jihozápadně od této hvězdy. Dosahuje 4,3. magnitudy a jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B2. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy, bude tedy nejspíše nápadně zploštělá. Obklopuje ji plynný disk. Vykazuje drobné změny jasnosti, v rozmezí 1 desetiny hvězdné třídy. Její vzdálenost od Země neznáme, velmi zhruba ji odhadujeme na asi 1700 světelných roků. Hvězda má pravděpodobně dostatečnou hmotnost na to, aby jednou vzplanula ve formě supernovy.

Omega Eridana dosahuje 4,4. magnitudy. Najdete ji necelé 4 stupně západně od hvězdy Cursa ( Beta Eridana ). Jde o bílou hvězdu patřící do spektrální třídy A, ve vzdálenosti okolo 230 světelných roků. Má zhruba 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7500 Kelvinů.

Mí Eridana na nás svítí jako hvězda 4,0. magnitudy. Leží 3 stupně severozápadně od výše zmíněné Omegy Eridana, v těsné blízkosti hranice s Orionem. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti zhruba 500 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má asi 6 krát větší průměr než Slunce. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 7,36 dne.

Ný Eridana leží přes 2 stupně západně od výše zmíněné Mí Eridana. Je podobně jasná-dosahuje 3,9. magnitudy. Také jde o modrou hvězdu-tentokrát však spektrálního zařazení B2, ve vzdálenosti okolo 600 světelných roků.

Posouváme se dál severní částí souhvězdí směrem k západu a zmiňujeme všechny hvězdy jasnější 4,5. magnitudy. Mezi ně patří i stálice s označením Omikron 1 a Omikron 2 Eridana, známé též pod jmény Beid a Keid. Hvězdy na obloze od sebe dělí jen něco přes 1 stupeň.

Severní z dvojice-Beid ( Omikron 1 Eridana ) dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Má asi 3,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7100 Kelvinů.

Jižní z dvojice-Keid ( Omikron 2 Eridana ) je o něco slabší-dosahuje 4,4. magnitudy. Prostýma očima se jeví jen jako jeden slabý světelný bod, ve skutečnosti však jde o velmi zajímavý hvězdný systém, navíc jen za kosmickými humny-ve vzdálenosti pouhých 16 světelných roků. Hlavní složka je oranžovým trpaslíkem spektrálního zařazení K1 a jen díky jeho blízkosti jej můžeme pozorovat prostýma očima. Má asi 0,8 průměru Slunce. Jde o trojhvězdný systém, jehož součástí je ještě další dvojice trpaslíků-jeden červený a jeden bílý, na vzdálené orbitě. Systém bývá také někdy označován jako 40 Eridana.

32 Eridana je stálicí 4,5. magnitudy. Najdete ji 6 stupňů severozápadně od hvězdy Beid ( Omikron 1 Eridana ). Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 310 světelných roků. Má průvodce 6. hvězdné velikosti - bílou hvězdu patřící do spektrální třídy A.

Zaurak ( Gama Eridana ) je stálicí třetí hvězdné velikosti ( 3,0. magnitudy ). Jde o obří červenou hvězdu ( spektrum M1 ). Vzdálenost odhadujeme na asi 200 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 60 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota se pohybuje okolo 3800 Kelvinů. Je čtvrtou nejjasnější v souhvězdí.

53 Eridana dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 110 světelných let.

54 Eridana dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o červeného obra spektrálního zařazení M3, ve vzdálenosti okolo 360 světelných roků.

Rana ( Delta Eridana ) na nás svítí jako hvězda 3,5. magnitudy. Je oranžová, spektrálního zařazení K0 a od našeho domova je vzdálena zhruba 30 světelných roků. Má asi 2,3 krát větší průměr než naše Slunce. Rana leží asi 4 stupně severozápadně od hvězdy Zaurak ( Gama Eridana ).

Epsilon Eridana je nejbližší hvězdou pozorovatelnou pouhýma očima v souhvězdí a jednou z nejbližších hvězd vůbec. Leží doslova za "kosmickými humny" ve vzdálenosti pouhých 10,5 světelného roku. Má 3,7. magnitudy a je oranžovým trpaslíkem spektrálního zařazení K2. Dosahuje asi 8 desetin hmotnosti našeho Slunce a asi 1/3 svítivosti naší denní hvězdy. Její průměr dosahuje přibližně 0,75 průměru Slunce. Povrchová teplota činí asi 5100 Kelvinů. Okolo vlastní osy se otočí jednou za 11 dní. Její stáří je pravděpodobně nižší než 1 miliarda let. Dlouholetá pozorování hvězdy odhalily její pomalou rotaci, prachový disk v jejím okolí a v něm planetární soustavu. Dnes již máme potvrzenu planetu podobné hmotnosti jako má náš Jupiter ( asi 1,5 násobku hmotnosti Jupitera ), která obíhá kolem své mateřské hvězdy o něco blíž než největší planeta naší sluneční soustavy a také po výrazně excentrické dráze. Jeden oběh jí trvá 7 pozemských roků. Asymetrie prachového prstence kolem hvězdy naznačuje přítomnost dalších planet. Epsilon Eridana získala na popularitě v roce 1960. Tehdy si ji vybral radioastronom Frank Drake do projektu OZMA-pátrání po rádiových projevech mimozemských civilizací. Projekt byl ovšem neúspěšný. Studium okolí hvězdy Epsilon Eridana nám však může mnoho napovědět o dávné minulosti naší sluneční soustavy.

Postupujeme meandry nebeské řeky Eridanus a dostáváme se ke hvězdě Éta Eridana, známou též pod jménem Azha, která leží nedaleko hranice s Velrybou. Dosahuje 3,9. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 130 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 12 krát větší průměr než naše Slunce.

Sestoupíme jižněji ke hvězdě s označením Tau 1 Eridana. Leží prakticky na hranici s Velrybou. Dosahuje 4,5. magnitudy a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti okolo 45 světelných let. Má asi 1,3 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6400 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že má průvodce s oběžnou dobou 958 dnů. Tau 1 Eridana začíná dlouhý klikatý hvězdný řetězec devíti stálic 4. až 5. hvězdné velikosti, který se táhne v délce asi 20 stupňů. Tyto hvězdy nesou označení Tau 1 až Tau 9 Eridana. V tomto přehledu zmíním jen ty z nich, které jsou jasnější 4,5. magnitudy.

Tau 3 Eridana leží v těsné blízkosti hranice se souhvězdím Pece. Dosahuje 4,1. magnitudy a jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A4, ve vzdálenosti zhruba 90 světelných roků. Má asi 1,8 krát větší průměr než Slunce.

Tau 4 Eridana je jasnější 4. hvězdné velikosti-dosahuje 3,7. magnitudy. Je červeným obrem spektrálního zařazení M3. Od Země jej dělí přibližně 300 světelných roků. Nepravidelně mění jasnost v rozmezí asi 1 desetiny hvězdné třídy. Hvězda by mohla mít více než 90 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota se pohybuje okolo 3600 Kelvinů.

Tau 5 Eridana leží přes 3 stupně východně od výše zmíněné Tau 4 Eridana. Dosahuje 4,3. magnitudy. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojici vzájemně si podobných hvězd, obíhajících kolem společného těžiště s periodou pouhých 6,2 dne. Obě patří do spektrální třídy B. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 290 světelných roků.

Stále se potloukáme nedaleko hranice se souhvězdím Pece a dostáváme se ke hvězdě s označením Tau 6 Eridana. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu patřící do spektrální třídy F. Má asi 1,7 krát větší průměr než Slunce. Nachází se ve vzdálenosti okolo 60 světelných roků od nás.

Popsali jsme si jasnější hvězdy severní části souhvězdí a nyní se začneme dostávat k od nás nepozorovatelné jižní části Eridana.

Nedaleko hranice s Rydlem svítí dvojice stálic s označením Ypsilon 1 a Ypsilon 2 Eridana. Na obloze je od sebe dělí 1 stupeň.

Ypsilon 2 Eridana je jasnější a jižnější z této dvojice. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 210 světelných roků. Odhadujeme, že má 11 až 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4500 Kelvinů.

Ypsilon 1 Eridana je ta severní z dvojice. Je podstatně slabší-dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti zhruba 125 světelných roků.

Další zajímavou dvojici stálic najdeme asi 5 stupňů jihozápadně od výše zmíněné dvojice Ypsilon 1 a Ypsilon 2 Eridana. Dvojice nese označení Ypsilon 4 Eridana a Ypsilon 3 Eridana ( na některých mapách také označovaná jako 43 Eridana ). Tyto dvě hvězdy na obloze dělí něco přes 1 stupeň.

Jasnější z dvojice je ta západní-Ypsilon 4 Eridana. Dosahuje 3,5. magnitudy a jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků.

Ypsilon 3 Eridana je tou východní z dvojice. Je téměř o půl hvězdné třídy slabší-dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti zhruba 300 světelných roků.

Postupujeme jižně souhvězdím Eridanu a dostáváme se ke trojici hvězd 4. až 5. hvězdné velikosti s označením g, f a h Eridana. Tyto tři hvězdy tvoří na obloze trojúhelníček. Nejjasnější z této trojice je g Eridana. Dosahuje 4,2. magnitudy a jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 210 světelných roků. Následuje f Eridana, která dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu patřící do spektrální třídy A, ve vzdálenosti okolo 160 světelných roků. Nejslabší z trojice je h Eridana-dosahuje 4,6. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků.

Stálice s označením e Eridana ( také označovaná jako 82 Eridana ) dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G8. Nachází se poměrně blízko od nás, ve vzdálenosti pouhých 20 světelných roků. Hvězda je svou velikostí i hmotností dosti podobná našemu Slunci, je jen o něco málo menší. Její povrchová teplota je o něco nižší-dosahuje asi 5400 Kelvinů. Pravděpodobně je starší než naše denní hvězda, jelikož obsahuje mnohem méně těžších prvků. Bylo také zjištěno, že se pohybuje kolem centra Galaxie po značně výstředné dráze. U této hvězdy byla objevena planetární soustava a prachový disk. Tři horké planety typu super-Země obíhají centrální hvězdu s periodami 18,3 dnů, 40,1 dnů a 90,3 dnů.

Théta Eridana nese jméno Acamar. Dosahuje 2,9. magnitudy. Při pozorování prostýma očima pouze jeden světelný bod, ve skutečnosti se jedná o dvojici hvězd 3,2. a 4,3. magnitudy. Obě hvězdy jsou bílé, patří do spektrální třídy A. Na Acamar se díváme ze vzdálenosti asi 160 světelných let. Jde o třetí nejjasnější hvězdu souhvězdí. Z území našeho státu ji však nespatříme, k jejímu pozorování je nutné cestovat jižně.

Jota Eridana se nachází přes 3 stupně západně od Acamaru ( Théta Eridana ). Dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 150 světelných let.

Kappa Eridana leží již v blízkosti hranice s Fénixem. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti okolo 500 světelných roků.

Fí Eridana dosahuje 3,6. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B8. Nachází se přibližně 155 světelných roků od nás.

Chí Eridana dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 57 světelných roků. Má asi 4,2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 5000 Kelvinů.

Dostali jsme se až k samotné jižní hranici souhvězdí, na konec nebeské řeky Eridanus. Zde svítí dominantní hvězda souhvězdí - Achernar ( Alfa Eridana ). S jasností 0,5. magnitudy se vejde do první desítky nejjasnějších hvězd na celé obloze. Je modrým obrem spektrálního zařazení B3 a leží přibližně 140 světelných roků od Země. Kdyby jste se však na něj mohli podívat zblízka, čekalo by na vás překvapení. Achernar má totiž do tvaru koule hodně daleko, je výrazně zploštělý a tvarem připomíná spíše "ragbyovou mičudu". Jeho rovníkový průměr je o více než 50 % větší než průměr polární. Důvodem je rychlá rotace hvězdy ( okolo 230 kilometrů za sekundu ), na rovníku vzniká velká odstředivá síla, která protahuje hvězdu do tvaru elipsy - ve světě rychle rotujících hvězd hlavní posloupnosti běžná záležitost. Hvězda prostě rotuje tak rychle, že ani její silné gravitační pole ji nedokáže udržet ve tvaru koule. Navíc díky této rychlé rotaci část látky v oblasti rovníku ztrácí a kolem hvězdy se tak tvoří závoj plynu. Povrchová teplota na rovníku dosahuje výrazně nižších hodnot než na pólech hvězdy. Achernar je asi 6 až 8 krát hmotnější než naše Slunce, svítivostí ho překonává nejméně 2900 krát. Velmi přesná měření z astrometrické družice odhalila, že jeho jasnost kolísá o pouhých 6 setin magnitudy. Nepohybuje se vesmírným prostorem osamoceně, má hvězdného společníka ( pravděpodobně bílou hvězdu patřící do spektrální třídy A ) s oběžnou dobou okolo 14 až 15 let.