Severní koruna

Severní koruna ( latinsky Corona Borealis, zkratka CrB ) je malé, ale poměrně výrazné souhvězdí severní oblohy, které najdeme mezi Pastýřem a Herkulem. Patří k nejstarším známým souhvězdím. Nejjasnější hvězdy vykreslují na obloze nepříliš dokonalý půlkruh, kterému vévodí jasná hvězda Gemma. Podle starých řeckých bájí představuje korunu princezny Ariadny. S rozlohou 179 stupňů čtverečních zaujímá 73. místo v pořadí velikosti. Severní korunu řadíme k jarním souhvězdím, vrcholí o půlnoci v polovině května. Sousedí se souhvězdím Herkula, Pastýře a Hlavou Hada. Souhvězdí obsahuje 1 hvězdu jasnější 3. magnitudy, 3 hvězdy jasnější 4. magnitudy a celkem 12 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Nejprve si přiblížíme 7 hvězd tvořících oblouček Severní koruny a potom zmíním další hvězdy v souhvězdí jasnější 5. magnitudy.

Dominantní stálice souhvězdí nese jméno Gemma ( Alfa Severní koruny ), méně často se pro ni používá jméno Alphekka. Dosahuje 2,2. magnitudy a svítí na nás ze vzdálenosti asi 75 světelných roků. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení A0. Ve skutečnosti je těsnou dvojicí hvězd, které obíhají kolem společného těžiště a při vzájemném oběhu se nám zakrývají. Světelné změny při zákrytu jasnější hvězdy průvodcem však činí pouze 0,1. magnitudy a prostýma očima je tedy nezaznamenáte. Probíhají s periodou 17,36 dne. Ještě mnohem slabší pokles jasnosti způsobuje sekundární minimum, kdy se méně svítivá hvězda schová za mnohem zářivější kolegyni. Hlavní složka má asi trojnásobek sluneční hmotnosti, přibližně 60 krát větší zářivý výkon a asi 2,7 krát větší průměr než naše denní hvězda. Povrchová teplota dosahuje asi 9500 stupňů Celsia. Průvodce se svými parametry podobá našemu Slunci - má podobný průměr, hmotnost i povrchovou teplotu. Patří do spektrální třídy G ( spektrum G5 ), vykazuje vysoký stupeň magnetické aktivity a je poměrně silným zdrojem rentgenových paprsků. Průměrnou vzdálenost obou těles od sebe odhadujeme na 0,2 astronomické jednotky. Stáří dvojhvězdného systému činí několik stovek milionů roků. Bylo zjištěno, že hlavní složka je obklopena prachoplynovým diskem. Zajímavé je, že Gemma má pravděpodobně společný původ s hvězdami z obrazce Velkého vozu. Vykazuje totiž podobné stáří, pohyb vesmírným prostorem a některé další vlastnosti jako členové této pohybové hvězdokupy. Navíc ji dělí od nás i podobná vzdálenost jako členy pohybové hvězdokupy Velká medvědice.

Druhá nejjasnější stálice souhvězdí se jmenuje Nusakan ( Beta Severní koruny ). Leží necelé 3 stupně severozápadně od hvězdy Gemma ( Alfa Severní koruny ). Dosahuje 3,7. magnitudy, je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0 a od nás ji dělí asi 115 světelných roků. Jde o spektroskopickou dvojhvězdu s periodou oběhu 10,5 roku. V prostoru dělí tuto dvojici asi 10 astronomických jednotek. Nusakan má silné magnetické pole a vykazuje drobné světelné změny v rozsahu několik setin magnitudy, bez citlivých měřících přístrojů je tedy nezaznamenáte. Na povrchu hlavní hvězdy se pravděpodobně nachází velké tmavé skvrny. Odhadujeme, že hlavní složka má přibližně 2,5 krát větší průměr než Slunce.

Gama Severní koruny dosahuje 3,8. magnitudy. Leží necelé 2 stupně východně od hvězdy Gemma. Jde o dvojhvězdný systém ve vzdálenosti okolo 145 světelných roků od nás. Hlavní složka 4,1. magnitudy má průvodce 5,5. magnitudy. Oběžná doba činí 93 roků. Obě hvězdy jsou bílé, spektrálního zařazení B9 a A3. Hlavní složka má asi 1,9 krát větší průměr než naše Slunce, průvodce asi 1,3 krát větší průměr než naše denní hvězda. Kolem společného těžiště obíhají po dosti výstředně dráze a průměrná vzdálenost mezi nimi činí přibližně 33 astronomických jednotek. Jasnější složka je pulsující proměnnou hvězdou s jen malými, prostýma očima nepostřehnutelnými změnami jasnosti ( typ Delta Scuti ). Při pohledu prostýma očima se ovšem dvojhvězdný systém Gama Severní koruny jeví pouze jako jeden světelný bod. Je třetí nejjasnější v souhvězdí.

Epsilon Severní koruny je již slabší 4. hvězdné velikosti, dosahuje 4,1. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti asi 220 světelných roků. Má přibližně 21 až 22 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 4300 Kelvinů. Hvězdu obíhá exoplaneta o minimální hmotnosti 6,7 hmoty Jupiteru v oběžné době 418 dnů.

Théta Severní koruny dosahuje také 4,1. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B6, ve vzdálenosti okolo 375 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 3,5 až 4 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 14 000 Kelvinů. Hvězda se vyznačuje vysokou rotační rychlostí, díky tomu bude mít nápadně zploštělý tvar. Má slabšího společníka 6. hvězdné velikosti, který je bílou hvězdou patřící do spektrální třídy A. Oběžná doba se pohybuje v řádu stovek let.

Delta Severní koruny dosahuje 4,6. magnitudy. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G4. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 170 světelných roků. Má přibližně 8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 5100 Kelvinů.

Nejslabší ze sedmihvězdí tvořící oblouk Severní koruny je Jota Severní koruny. Dosahuje 5,0. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0. Od Země ji dělí zhruba 310 světelných let. Odhadujeme, že má asi 1,5 krát větší průměr než Slunce. Rozbor spektra naznačuje, že má hvězdného společníka s oběžnou dobou 35,47 dne.

Éta Severní koruny leží v západní části souhvězdí, asi 1,5 stupně severozápadně od hvězdy Nusakan ( Beta Severní koruny ). Jde o dvojhvězdný systém. Skládá se z podobně jasných složek 5,6. a 5,9. magnitudy. Obě hvězdy mají žlutou barvu - patří do spektrální třídy G ( spektrum G1 a G3 ) a obíhají kolem společného těžiště s periodou necelých 42 let. Dráha je výstředná, během oběhu se vzdálenost mezi hvězdami mění mezi asi 11 a 20 astronomickými jednotkami. Obě složky jsou svými parametry dosti podobné našemu Slunci. Společnými silami vykreslují na obloze stálici 5. magnitudy. Dvojhvězdný systém od nás dělí asi 58 světelných roků.

Ksí Severní koruny leží nedaleko východní hranice souhvězdí. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0. Nachází se ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků. Hvězda by mohla mít asi 8 krát větší průměr než Slunce.

Dvojhvězdu Ný Severní koruny naleznete poblíž východní hranice souhvězdí. Dvojici podobně jasných složek 5,2. a 5,4. magnitudy dělí na obloze asi 6 úhlových minut. Za dobrých pozorovacích podmínek můžete dvojici rozlišit již prostýma očima, pokud máte kvalitní zrak. Je vhodným prostředkem k otestování kvality zraku. Jasnější složka je červeným obrem spektrálního zařazení M2, slabší z dvojice je také obrem, tentokrát však oranžovým, spektrálního zařazení K5. Barevný odstín hvězd ukáže až dalekohled. Dnes již víme, že jde pouze o optickou dvojhvězdu. Vzdálenost jasnější složky činí přibližně 640 světelných roků, slabší od nás dělí asi 590 světelných let.

Kappa Severní koruny svítí v severní polovině souhvězdí. Dosahuje 4,8. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků. Má přibližně 4,7 krát větší průměr než Slunce. U této hvězdy byla objevena planeta o minimální hmotnosti 1,8 hmoty Jupitera s oběžnou dobou 3,3 roku.

Tau Severní koruny také najdete v severní polovině souhvězdí. Dosahuje 4,7. magnitudy. I v tomto případě jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Od nás jej dělí zhruba 110 světelných let. Má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4800 Kelvinů.

Dzéta Severní koruny leží v severozápadní části souhvězdí. Prostýma očima jeden světelný bod 4,6. magnitudy. Ve skutečnosti dvojice modrobílých hvězd 5. a 6. hvězdné velikosti patřících do spektrální třídy B. Vzdálenost dvojhvězdy odhadujeme na zhruba 470 světelných roků.

Proměnná hvězda R Severní koruny leží asi 2 stupně severně od hvězdy Delta Severní koruny. Patří k zvláštním druhům nepravidelných proměnných hvězd. Jde o žlutého veleobra spektrálního zařazení G0, jehož jasnost je obvykle blízká 6. hvězdné velikosti. V některých obdobích však prudce poklesne, někdy až k 15. hvězdné velikosti. Příčinou světelných změn je obrovský oblak plynů bohatý na prachové částice, který hvězda vyvrhuje. Veleobří hvězda se tak na krátko zahalí do prachového závoje. Během několika týdnů až měsíců se temný oblak tlakem záření rozptýlí a hvězda se tak pozvolna vrátí ke své původní jasnosti. Někdy jasnost hvězdy poklesne jen o několik magnitud, v extrémních případech poklesne až o 9 hvězdných tříd. Během normálního stavu jasnosti je tedy poblíž hranice viditelnosti prostýma očima za velmi dobrých pozorovacích podmínek, naopak během extrémního poklesu jasnosti se může ztratit z dohledu i větším amatérským dalekohledům. Vzdálenost hvězdy od nás ještě neumíme spolehlivě určit, s jistotou lze jen říci, že ji od nás dělí několik tisíc světelných roků. R Severní koruny dala jméno celé skupině nepravidelných proměnných hvězd.

T Severní koruny je jednou z nejznámějších rekurentních nov. Jde o nenápadnou slabou stálici 10. hvězdné velikosti, v odhadované vzdálenosti více než 2000 světelných roků, která nám však již dvakrát ukázala parádní zjasnění ( nejspíše nám těch zjasnění už ukázala více, nicméně o dřívějších nemáme žádné záznamy ). První z nich přišlo v roce 1866, druhé se opakovalo po 80-ti letech v roce 1946. Při zjasněních dosahuje hvězda 2. až 3. hvězdné velikosti a soupeří tak s nejjasnější hvězdou souhvězdí - Gemmou. Dnes víme, že jde o poměrně těsný dvojhvězdný systém skládající se z červeného obra spektrálního zařazení M3, s hmotností asi 0,7 hmoty našeho Slunce a malého bílého trpaslíka s přibližně 1,35 násobkem sluneční hmotnosti. Kolem společného těžiště obíhají s periodou 228 dní. Dochází zde k přenosu materiálu z červeného obra na bílého trpaslíka prostřednictvím akrečního disku. Při překročení kritické hranice dojde k prudké termonukleární reakci a vnější vrstvy bílého trpaslíka explodují. Dojde k prudkému zjasnění, kterému říkáme nova. Bílého trpaslíka však v tomto případě exploze nezničí, dojde jen k odhození vnějších vrstev. Stav se zakrátko ustálí a dochází k dalšímu přenosu látky z vnějších vrstev rudého obra a celý jev se může opakovat. Novám, u kterých jsme pozorovali více než jedno vzplanutí říkáme rekurentní novy. Domníváme se, že buď všechny, nebo alespoň drtivá většina nov je rekurentních, většinou však mají příliš dlouhé mezidobí mezi vzplanutími. Ukazuje se, že čím více nova zjasní, tím delší je doba mezi vzplanutími. Kdy dojde k dalšímu vzplanutí rekurentní novy T Severní koruny zatím neumíme odhadnout - může se tak stát zítra nebo za několik desítek či stovek let. O přísně periodický děj určitě nepůjde. Nezbývá než upírat zraky ve směru souhvězdí Severní koruny a čekat, jestli se náhodou asi 1 stupeň jihovýchodně od hvězdy Epsilon neobjeví "nová hvězda". Na obloze pak bude prostýma očima viditelná nejméně několik dní.