Jednorožec

Jednorožec ( latinsky Monoceros, zkratka Mon ) je novodobé souhvězdí zavedené v 17. století. Podle některých pramenů však souhvězdí používali již Peršané. Mytologický jednorožec býval zobrazován jako kůň, jemuž z hlavy vystupuje dopředu dlouhý přímý roh, který je nápadně podobný rohu mořského narvala. Souhvězdí netvoří žádné jasné hvězdy, nejjasnější z nich jsou pouze 4. hvězdné velikosti a tak se doslova ztrácí mezi výrazným Orionem a Velkým a Malým psem. Prochází jím však mléčná dráha, která je také poměrně nevýrazná. Tímto směrem se totiž díváme k okraji Galaxie, jež se nachází zhruba 20 000 světelných roků daleko. Tvoří ji proto mnohem méně hvězd než ve směru opačném-k centru Galaxie. Souhvězdím probíhá nebeský rovník. Jednorožce řadíme k souhvězdím zimní oblohy. Střed souhvězdí vrcholí o půlnoci začátkem ledna. S rozlohou 482 stupňů čtverečních zaujímá 35. příčku na žebříčku velikosti. Jednorožec hraničí se souhvězdími Velkého psa, Malého psa, Blíženců, Hydry, Zajíce, Oriona a Lodní zádě. Jen 2 hvězdy jsou jasnější 4. magnitudy a jen asi 15 hvězd je jasnějších 5. magnitudy.

Žádná z hvězd Jednorožce nemá vlastní jméno. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je Beta Jednorožce. Leží v jihozápadní části souhvězdí, poblíž spojnice hvězd Sírius ( Alfa Velkého psa ) a Betelgeuze ( Alfa Oriona ), poněkud blíže k první jmenované. Dosahuje 3,8. magnitudy. Nejjasnější v souhvězdí je jen díky tomu, že ji tvoří trojice hvězd. Jde o mladé, horké a velmi svítivé hvězdy patřící do spektrální třídy B, které rychle rotují okolo vlastní osy. Díky tomu jsou poměrně silně zploštělé a navíc jsou obklopeny diskem materiálu. Hmotnost každé z nich nejspíše přesahuje 5 hmotností Slunce, jejich stáří nepřevyšuje několik desítek milionů roků. Trojhvězdný systém Beta Jednorožce se nachází zhruba 700 světelných roků od nás. Při pohledu prostýma očima se ovšem jeví pouze jako jeden světelný bod.

Gama Jednorožce leží asi 3,5 stupně západoseverozápadně od Bety Jednorožce. Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o obří oranžovou hvězdu spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti zhruba 500 světelných roků.

V samotném jihozápadním rohu souhvězdí svítí slabá hvězdička s označením 3 Jednorožce. Nachází se asi 3,5 stupně jihovýchodně od jasné hvězdy Saiph ( Kappa Oriona ). Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B5. Vzdálenost hvězdy odhadujeme na velmi zhruba 800 světelných let.

Alfa Jednorožce leží v jihovýchodní části souhvězdí. S hodnotou 3,9. magnitudy je druhou nejjasnější v souhvězdí. Jde o žlutooranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 145 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má zhruba 10 až 11 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů.

Jen asi 2,5 stupně západně od Alfy Jednorožce najdete hvězdu s označením U Jednorožce. Jde o polopravidelnou pulsující proměnnou, jejíž jas se mění mezi pátou až osmou hvězdnou velikostí s náznaky periody 92 a 2475 dní. Se změnou jasu tohoto obřího pulsujícího žlutého veleobra se zároveň výrazně mění i spektrum. Vzdálenost U Jednorožce příliš spolehlivě neznáme, odhadujeme ji na 2 či 3 tisíce světelných roků od Země. V období poblíž maxima je na temné obloze viditelná i prostýma očima.

Dzéta Jednorožce leží ve východní části souhvězdí, v blízkosti hranice s Hydrou. Dosahuje 4,4. magnitudy. Tentokrát jde o žlutého veleobra spektrálního zařazení G2. Vzdálenost velmi hrubě odhadujeme na více než 1000 světelných roků. Předpokládáme, že má více než 60 krát větší průměr než Slunce.

28 Jednorožce leží 2,5 stupně severozápadně od Dzéty Jednorožce. Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti okolo 450 světelných let.

27 Jednorožce svítí něco přes 2 stupně jihozápadně od Dzéty Jednorožce. Dosahuje 4,9. magnitudy. Opět jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 275 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 17 krát větší průměr než Slunce.

Delta Jednorožce se nachází v centrální části souhvězdí. Dosahuje 4,2. magnitudy. Ta je pro změnu bílou hvězdou ( spektrum A2 ) ve vzdálenosti přibližně 385 světelných let. Asi ¼ stupně severozápadně od ní leží slabší hvězda 5,4. magnitudy. Nese označení 21 Jednorožce. Je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti okolo 285 světelných roků. S Deltou Jednorožce tedy tvoří pouze optickou dvojhvězdu.

Ve střední části souhvězdí leží také slabá stálice s označením 20 Jednorožce. Dosahuje 4,9. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K0. Nachází se zhruba 200 světelných roků od nás. Má přibližně 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4700 Kelvinů.

Hvězdu s označením 18 Jednorožce najdeme již v severní části souhvězdí. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti zhruba 370 světelných roků.

Epsilon Jednorožce se nachází v blízkosti hranice s Orionem. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Má průvodce 6,7. magnitudy-nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5. Mají asi 2,2 a 1,2 krát větší průměr než Slunce. Jejich povrchové teploty dosahují asi 8300 a 6600 Kelvinů. Hvězdy obíhají okolo společného těžiště a v prostoru je od sebe dělí stovky astronomických jednotek. Oběžná doba je tudíž dlouhá, v řádu tisíciletí. Z rozboru spektra navíc víme, že jasnější složka je dvojhvězdou s oběžnou dobou 331 dnů. Trojhvězdný systém Epsilon Jednorožce se ovšem při pohledu prostýma očima jeví pouze jako jeden světelný bod.

Asi 2,5 stupně severně od hvězdy Epsilon Jednorožce najdete další proměnnou hvězdu s označením T Jednorožce. Její jas se mění o jednu hvězdnou třídu obvykle mezi 5,6. a 6,6. magnitudy s periodou 27 dní. Jde o pulsující hvězdu typu Delta Cefea. Nachází se ve značné a zároveň značně nejisté vzdálenosti, kterou odhadujeme na více než 4000 světelných roků od Země.

V severním výběžku souhvězdí leží stálice s označením 13 Jednorožce. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o bílou obří hvězdu spektrálního zařazení A0. Vzdálenost ke hvězdě neznáme, bude však řádově tisíce světelných roků od nás.

Jasnější 5. magnitudy je v severním výběžku souhvězdí také stálice s označením 17 Jednorožce. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti přibližně 500 světelných roků.

V jižní části souhvězdí najdeme otevřenou hvězdokupu M 50 ( NGC 2323 ). Je jediným Messierovým objektem v Jednorožci. S celkovou jasností okolo 6. magnitudy by mohla být za výborných pozorovacích podmínek viditelná i prostýma očima jako slabá, drobná mlhavá skvrnka. Z území našeho státu však ale nepůjde o snadný cíl. Těžko ji spatříte, ale stojí to za pokus. S jejím vyhledáním vám může pomoci dvojice hvězd Beta a Alfa Jednorožce, M 50 se nachází poblíž středu spojnice těchto dvou hvězd. Celkově hvězdokupu tvoří nejméně 2 stovky stálic rozložených na ploše asi 16 úhlových minut. Nejjasnější z nich dosahují 8. magnitudy, spatříte je tudíž až v dalekohledu. Objekt se nachází ve vzdálenosti okolo 3000 světelných let. Stáří M 50 pravděpodobně nepřesahuje 100 milionů roků. Skutečný průměr hvězdokupy odhadujeme na 20 světelných let.

Asi nejslavnějším objektem v souhvězdí Jednorožce je otevřená hvězdokupa s katalogovým označením NGC 2244, která je obklopena mlhovinou s názvem Roseta ( Růžice ). Pro hvězdáře pozorujícího prostýma očima však nejde o nic extra zajímavého. Pokud disponuje kvalitním zrakem a temnou oblohou na pozorovacím stanovišti, tak si může v severním výběžku souhvězdí všimnout drobné mlhavé skvrnky. Celkově dosahuje asi 5. magnitudy. NGC 2244 leží asi 10 stupňů jihovýchodně od jasné hvězdy Betelgeuze ( Alfa Oriona ) a jen asi 2 stupně východně od Epsilon Jednorožce. Nejjasnější stálice zde dosahuje 5,9. magnitudy, není však členem hvězdokupy-nachází se mnohem blíže Zemi a do NGC 2244 se jen promítá. Další hvězdy v této oblasti dosahují pouze 7. až 8. hvězdné velikosti. Ty jsou již řádnými členy hvězdokupy, na pozorování prostýma očima jsou však už příliš slabé. Jde o mladé horké hvězdy spektrální třídy O a B, které vznikly v astronomicky nedávné minulosti-zhruba před 1 milionem roků. Mlhovina Roseta obklopující hvězdokupu není prostýma očima viditelná. Vzdálenost NGC 2244 příliš dobře neznáme, odhady se pohybují většinou okolo 5000 světelných roků.

V severním výběžku souhvězdí se nachází ještě jedna zajímavá otevřená hvězdokupa. Katalogové označení NGC 2264 si zapamatujete mnohem hůře než její název "Vánoční stromeček". Nachází se jen asi 5,5 stupně severoseverovýchodně od výše zmíněné hvězdokupy NGC 2244. NGC 2264 si svůj název nevysloužila náhodou - rozložení jejích nejjasnějších hvězd skutečně připomíná ozdobený vánoční stromek. Tím se však můžete kochat až prostřednictvím dalekohledu. Při pohledu prostýma očima jde o mnohem méně zajímavé pokoukání. Spatříte zde totiž nanejvýš jen hvězdu jedinou na mlhavém podkladu. Nese označení 15 Jednorožce ( též označovaná jako S Jednorožce ). Je horkou hvězdou spektrálního typu O7 a na pozemské obloze dosahuje obvykle 4,6. magnitudy. Nepravidelně však svoji jasnost mění v rozsahu půl hvězdné třídy. Víme, že jde o vícenásobný hvězdný systém. 15 Jednorožce je ve hvězdokupě skutečně vyjímečná, protože ostatní stálice jsou již slabší 7. magnitudy. NGC 2264 se nachází ve vzdálenosti přibližně 2500 až 3000 světelných roků od Země. Jedná se o velmi mladou hvězdokupu, která je ještě stále ponořena do mlhoviny, ze které vznikla.