Herkules

Herkules ( latinsky Hercules, zkratka Her ) je rozsáhlé, ale poměrně nepřehledné souhvězdí. Představuje hrdinu řeckých mýtů-Herkula. Již starými civilizacemi byl na obloze zpodobován jako klečící obr. Herkules leží mezi Lyrou a Severní korunou a nejsnadněji ho identifikujeme pomocí výrazného čtyřúhelníku hvězd, který připomíná květináč. S rozlohou 1225 stupňů čtverečních je Herkules 5. největším souhvězdím. Řadíme ho k letním souhvězdím. Střed hvězdného obrazce vrcholí o půlnoci začátkem června. Severní část souhvězdí je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. Herkules sousedí se souhvězdími Draka, Pastýře, Severní koruny, Hada, Hadonoše, Orla, Šípu, Lištičky a Lyry. Souhvězdí obsahuje 2 hvězdy jasnější 3. magnitudy, celkem 15 stálic je jasnějších 4. magnitudy a asi 43 hvězd je jasnějších 5. magnitudy. Ve východní části souhvězdí, v blízkosti hvězdy Ný Herkula, se nachází Apex - bod k němuž směřuje sluneční soustava vzhledem k okolním hvězdám. Rychlost pohybu směrem k Apexu je asi 19,5 kilometrů za vteřinu. Protilehlý bod k Apexu - Antapex se nachází v souhvězdí Holubice na jižní obloze.

Souhvězdí nejsnadněji identifikujeme pomocí čtyřúhelníku hvězd 3. až 4. hvězdné velikosti ve tvaru květináče, které tvoří trup Herkula. Procházku souhvězdím začneme tedy popisem těchto hvězd.

Nejjasnější stálici "Herkulova květináče" je Dzéta Herkula. Tvoří jeho pravý dolní roh. Dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G0, ve vzdálenosti okolo 35 světelných roků. Má zhruba 2,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 5800 Kelvinů. Jde o dvojhvězdu - obíhá kolem společného těžiště se žlutým průvodcem spektrálního zařazení G7, po dosti výstředné dráze s periodou 34,45 let. Tento průvodce je svou hmotností a velikostí podobný našemu Slunci. Dzéta Herkula je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí.

Druhou nejjasnější hvězdou Herkulova květináče je Pí Herkula. Tvoří jeho levý horní roh. Dosahuje 3,2. magnitudy. Tento oranžový obr ( spektrum K3 ) se nachází ve vzdálenosti okolo 375 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda by mohla mít 60 až 70 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí zhruba 4200 Kelvinů.

Éta Herkula tvoří pravý horní ( nebo chcete-li severozápadní ) roh Herkulova květináče. Dosahuje 3,5. magnitudy. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti přibližně 110 světelných let. Odhadujeme, že má devětkrát až desetkrát větší průměr než naše Slunce. Povrchová teplota činí zhruba 4900 Kelvinů.

Nejslabší ze čtveřice hvězd tvořících Herkulův květináč je Epsilon Herkula. Tvoří jeho levý dolní ( jihovýchodní ) roh. Je bílou stálicí spektrálního zařazení A0 s jasností 3,9. magnitudy, ve vzdálenosti okolo 155 světelných roků. Povrchová teplota přesahuje 10 000 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že jde o těsnou dvojhvězdu s oběžnou dobou 4 dny.

Východně od Herkulova květináče leží zákrytová proměnná hvězda 68 Herkula ( známá též pod označením "u" Herkula ). Jde o těsnou dvojici horkých hvězd spektrální třídy B. Oběžná doba kolem společného těžiště je pouhé 2 dny a během této doby mění jasnost mezi 4,7. až 5,4. magnitudy. To jsou změny, které můžete snadno zaznamenat při pozorování prostýma očima. Obě stálice mají nejspíše nepravidelný tvar díky vzájemné blízkosti a rychlé rotaci. V prostoru je od sebe dělí jen asi 0,07 astronomické jednotky. Vzdálenost 68 Herkula odhadujeme na zhruba 600 až 700 světelných roků od nás.

Stálici s označením Sigma Herkula najdete severozápadně od Herkulova květináče, 4 stupně severoseverozápadně od hvězdy Éta Herkula. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 315 světelných roků. Má přibližně 5 krát větší průměr než Slunce. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy, takže nejspíše bude nápadně zploštělá. Infračervená pozorování nasvědčují tomu, že ji obklopuje prachový disk. Má o 3,5. magnitudy slabšího průvodce, který ji obíhá s periodou 14,65 let. Stáří systému se pohybuje v řádu stovek milionů roků.

Polopravidelnou proměnnou hvězdou je 30 ( g ) Herkula. Jde o obří červenou hvězdu spektrální třídy M. V době maxima dosahuje až 4,5. magnitudy a je dobře viditelná prostýma očima, v minimu může být až o 1,5 hvězdné třídy slabší a ztrácet se pozorovatelům bez dalekohledu. Hlavní perioda činí asi 90 dnů. Od nás ji dělí vzdálenost asi 355 světelných roků. Poloměr hvězdy by se mohl pohybovat okolo 1 astronomické jednotky. Proměnnou najdete severozápadně od Herkulova květináče, něco přes 1 stupeň jihozápadně od hvězdy Sigma Herkula. Podobnou fází hvězdného vývoje by mělo za několik miliard roků projít i naše Slunce.

Poněkud dále na severozápad od Herkulova květináče, asi 4,5 stupně severozápadně od Sigmy Herkula, leží stálice s označením Tau Herkula. Dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti okolo 310 světelných roků. Odhadujeme, že má zhruba 4 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí asi 15 000 Kelvinů. Hvězda mohla být dobře použitelná jako Polárka okolo roku 7400 před naším letopočtem. Tehdy se v její blízkosti v důsledku precese nacházel severní nebeský pól.

Fí Herkula leží asi 2,5 stupně jihozápadně od výše zmíněné Tau Herkula. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B8. Nachází se ve vzdálenosti okolo 205 světelných roků. Má přibližně 3 krát větší průměr než Slunce. Povrchovou teplotu odhadujeme na zhruba 11 500 Kelvinů. Obíhá okolo společného těžiště po dosti výstředné dráze s bílou hvězdou patřící do spektrální třídy A. Oběžná doba činí 564,7 dne.

V severní části souhvězdí by jsme ještě neměli zapomenout na stálici s označením Jota Herkula. S její identifikací může dobře pomoci hlava Draka, v jejíž blízkosti se hvězda nachází. Jota Herkula dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B3. Leží ve vzdálenosti okolo 450 světelných roků od Země. Domníváme se, že má 5 až 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 18 000 Kelvinů. Jde o vícenásobný hvězdný systém. Z rozboru spektra víme, že má společníka s oběžnou dobou 114 dnů, další hvězda obíhá v mnohem větší vzdálenosti, s oběžnou dobou v řádu desítek let. Součástí systému je možná ještě další velmi vzdálená hvězda.

Ró Herkula najdeme necelé 2 stupně východně od levé horní hvězdy Herkulova květináče-výše zmíněné Pí Herkula. Dosahuje 4,1. magnitudy. Prostýma očima jeden světelný bod, ve skutečnosti dvojice bílých hvězd 4,5. a 5,5. magnitudy obíhajících kolem společného těžiště. Odhadujeme, že mají 4,8 a 3,4 krát větší průměr než Slunce. V prostoru je od sebe dělí stovky astronomických jednotek a oběžná doba je tudíž velmi dlouhá, v řádu tisíců roků. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 395 světelných roků od Země.

Mezi hvězdami Pí a Ró Herkula ještě leží slabší stálice s označením 69 Herkula. Dosahuje 4,6. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti okolo 175 světelných roků.

Théta Herkula leží nedaleko hranice s Lyrou, asi 8 stupňů východně od Pí Herkula. Dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K1. Vzdálenost odhadujeme na velmi zhruba 750 světelných roků od nás. Domníváme se, že má 80 až 90 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4300 Kelvinů.

Delta Herkula, známá též pod jménem Sarin, se nachází již v jižní polovině souhvězdí, asi 7 stupňů jihojihovýchodně od levé dolní hvězdy Herkulova květináče-Epsilon Herkula. Delta Herkula je poměrně jasná-dosahuje 3,1. magnitudy. Je třetí nejjasnější v souhvězdí. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3, ve vzdálenosti okolo 75 světelných roků. Má zhruba 2 krát větší průměr než Slunce a přibližně 2,5 násobek jeho hmotnosti. Je dvojhvězdou, průvodce je pravděpodobně žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0.

Od Delty Herkula se táhne severovýchodním směrem řetízek stálic 3. až 4. hvězdné velikosti. Stálici s označením Lambda Herkula, známou pod jménem Maasym, najdeme necelé 4 stupně severovýchodně od Delty Herkula. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 370 světelných let. Odhadujeme, že má zhruba 56 krát větší průměr než Slunce.

Mí Herkula najdeme necelých 8 stupňů severovýchodně od Delty Herkula. Dosahuje 3,4. magnitudy. Jde o žlutou hvězdu spektrálního zařazení G5. Nachází se pouhých 27 světelných roků od nás. Má asi 1,8 krát větší průměr než naše Slunce a hmotnost s ním zhruba srovnatelnou. Povrchová teplota činí zhruba 5500 Kelvinů. Na své dlouhé pouti okolo středu Galaxie není osamocena, doprovází ji dvojice slabých červených trpaslíků spektrální třídy M.

Ksí Herkula leží 3 stupně severovýchodně od Mí Herkula. Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o žlutooranžového obra spektrálního zařazení G9. Nachází se ve vzdálenosti okolo 135 světelných roků.

Ný Herkula se nachází jen 1 stupeň severně od Ksí Herkula. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o nažloutlou obří hvězdu spektrálního zařazení F2. Leží zhruba 800 až 900 světelných roků od Země.

Omikron Herkula svítí přes 2 stupně východně od Ksí Herkula. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 340 světelných roků.

V jihovýchodním rohu souhvězdí najdeme několik stálic jasnějších 4,5. magnitudy. Nejvýraznější z nich nese označení 109 Herkula. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti zhruba 120 světelných roků. Hvězda má asi 13 krát větší průměr než Slunce.

110 Herkula leží nedaleko hranice se Šípem, přes 5 stupňů jihovýchodně od 109 Herkula. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F6, ve vzdálenosti okolo 60 světelných roků. Má přibližně 2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6400 Kelvinů.

111 Herkula se nachází 2,5 stupně jižně od 110 Herkula. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 94 světelných roků. Má přibližně 1,6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 8600 Kelvinů.

Stálici s označením 102 Herkula můžete vyhledat asi 3,5 stupně jihozápadně od nejjasnější hvězdy v této oblasti-109 Herkula ( 3,8. magnitudy ). 102 Herkula dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B2. Vzdálenost odhadujeme na velmi zhruba 900 světelných roků.

V blízkosti výše zmíněné 102 Herkula se nachází stálice s označením 95 Herkula. Dosahuje 4,3. magnitudy. Ve skutečnosti jde o dvojici podobně jasných hvězd 4,9. a 5,1. magnitudy, jasnější složka je bílá, slabší žlutá. V prostoru je od sebe dělí stovky astronomických jednotek. Při pohledu prostýma očima se ovšem 95 Herkula jeví pouze jako jeden světelný bod. Systém leží zhruba 410 světelných roků od nás.

Nejjasnějšími stálicemi souhvězdí jsou Rutilicus ( Beta Herkula ), někdy také nazývaná Kornephoros a Dzéta Herkula. Obě dosahují 2,8. magnitudy. Rutilicus je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G7, ve vzdálenosti asi 140 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že není osamocená, obíhá ji neviditelný průvodce s periodou okolo 410 dní. Odhadujeme, že hlavní složka má zhruba 17 krát větší průměr než naše Slunce, povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů. Rutilicus se nachází v jihozápadní části souhvězdí.

Gama Herkula se nachází 3 stupně jihozápadně od hvězdy Rutilicus ( Beta Herkula ). Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A9, ve vzdálenosti zhruba 195 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7000 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že má společníka s oběžnou dobou 11,9 dne.

Zajímavá pro hvězdáře je Alfa Herkula, s názvem Ras Algethi. Najdete ji v jižní části souhvězdí, v blízkosti hranice s Hadonošem. Jde o proměnnou hvězdu a navíc trojhvězdný systém. Hlavní složka je červeným veleobrem spektrálního zařazení M5. Hvězdy tohoto typu jsou obvykle jasnosti nestálé. Alfa Herkula není v tomto směru výjimkou, nepravidelně či polopravidelně se mění mezi 3. a 4. hvězdnou velikostí. To jsou dostatečné změny jasu na to, aby byly dobře postřehnutelné již prostýma očima. Je jednou z nejjasnějších proměnných hvězd na obloze, jejíž změny můžeme zaznamenat bez použití přístrojů. Poměrně výraznou červenooranžovou barvu této nestálé stálice vám ukáže až dalekohled. Poblíž maxima jasnosti by však barevný odstín hvězdy mohl být pozorovatelný i bez přístrojů. Svým průměrem tento červený veleobr naši denní hvězdu překonává velmi zhruba 400 krát. Přesnou vzdálenost ke hvězdě však neznáme, takže je potřeba brát tyto údaje s rezervou. Hvězda je obklopena velkou plynnou obálkou. Má dva průvodce patřící do spektrální třídy G a F. Alfa Herkula se nachází ve vzdálenosti okolo 360 světelných roků.

Ve směru souhvězdí Herkula máte šanci spatřit objekt mnohonásobně vzdálenější, než cokoliv jsme si výše popsali. Jde o kulovou hvězdokupu M 13 ( NGC 6205 ). S celkovou jasností 5,8. magnitudy je nejjasnější kulovou hvězdokupou severní oblohy. Obvykle první kulová hvězdokupa na kterou zamíří začínající pozorovatelé na severní polokouli svoje dalekohledy. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek je však viditelná již prostýma očima jako slabá mlhavá hvězdička, pokud člověk ví kde ji hledat. Hvězdokupu najdeme na spojnici hvězd Éta a Dzéta Herkula, zhruba v první třetině od první jmenované. Leží mezi dvěma stálicemi 7. hvězdné velikosti. Její spatření vyžaduje temnou mimoměstskou oblohu a kvalitní zrak přizpůsobený nočnímu vidění. Také je dobré si počkat, až bude souhvězdí Herkula vysoko na obloze. Může jít o jedinou kulovou hvězdokupu, kterou z území našeho státu spatříte prostýma očima, nenechte si proto tuto možnost ujít. Na jižní obloze je situace s kulovými hvězdokupami mnohem lepší. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují pouze 11. hvězdné velikosti. Celkový počet hvězd v M 13 odhadujeme na zhruba 1 milion. Všechny obíhají okolo gravitačního centra hvězdokupy. Jsou soustředěny v prostoru o průměru přibližně 200 světelných roků. Některé okrajové členy hvězdokupy však najdeme ještě v mnohem větší vzdálenosti od centra. Vzdálenost M 13 odhadujeme na asi 25 000 světelných let, stáří na 12 až 13 miliard roků. Nejjasnější středová část hvězdokupy zabírá na obloze plošku o průměru přibližně 20 úhlových minut. V jejím centru už je opravdu solidní "tlačenice". Hvězdy jsou tu od sebe vzdáleny ne světelné roky jako v okolí Slunce, ale světelné týdny či dokonce dny. Obloha je tam doslova posetá jasnými hvězdami. Úplná tma jako na Zemi za bezměsíčných nocí tam nikdy nenastává. V roce 1974 si M 13 a tehdy nově zprovozněný obří radioteleskop v Portoriku navzájem udělali reklamu. Tímto největším rádiovým teleskopem na světě o průměru antény více než 300 metrů byla k hvězdokupě vyslána rádiová depeše případným mimozemským civilizacím. Ve zprávě byly zakódovány základní informace o lidech, sluneční soustavě i samotném radioteleskopu. Kromě toho, že inteligentní mimozemšťani asi ve starých kulových hvězdokupách nežijí ( pravděpodobně je zde terestrických planet jako šafránu, pokud vůbec nějaké ), tak signál bude během několika staletí už velmi špatně rozluštitelný vlivem nabitých částic v mezihvězdném prostoru. Navíc by k M 13 dorazil až za přibližně 25 000 roků. Takže prakticky šlo jen o takový "rádiový štěk do tmy". M 13 je jen jednou z asi 200 kulových hvězdokup náležících naší Galaxii.

V souhvězdí Herkula je možné spatřit prostýma očima ještě jednu kulovou hvězdokupu. Má katalogové označení M 92 ( NGC 6341 ). Jestliže je výše zmíněná M 13 poblíž hranice viditelnosti prostýma očima, je M 92 s celkovou jasností 6,4. magnitudy spíše už za ní. Přesto patří k nejjasnějším kulovým hvězdokupám severní oblohy. Její spatření vyžaduje výborné pozorovací podmínky, které se však na území našeho státu již obtížně hledají, velmi dobrý zrak a navíc souhvězdí Herkula dostatečně vysoko na obloze. Za splnění těchto podmínek můžete hvězdokupu spatřit jako velmi slabou hvězdičku asi 6 stupňů severně od levé horní hvězdy Herkulova květináče - Pí Herkula. M 92 zabírá na obloze plošku o průměru asi 14 úhlových minut. Nejjasnější stálice se pohybují okolo 12. magnitudy. M 92 se podobá nedaleké M 13, je však slabší a více koncentrovaná, od nás se nachází o několik tisíc světelných roků dále než její slavnější kolegyně. Hvězdokupa se nachází přibližně 16 000 světelných roků nad galaktickou rovinou a asi 33 000 světelných roků od centra Galaxie. Od Země by mohla být vzdálena zhruba 27 000 světelných roků. Jde o nejvzdálenější objekt, který můžete spatřit prostýma očima v souhvězdí Herkula.