Rak

Rak ( latinsky Cancer, zkratka Cnc ) leží mezi Blíženci a Lvem. Jde o nevýrazné zvířetníkové souhvězdí tvořené ze slabších hvězd. Nejvýraznější z nich vykreslují na obloze podobu velkého obráceného písmene Y. Podle řecké mytologie vyslala bohyně Héra raka aby usmrtil Herakla, což se mu však nepodařilo. Přesto byl Hérou umístěn na oblohu za svoji statečnost a oddanost. Střed souhvězdí vrcholí o půlnoci koncem ledna. S rozlohou 506 stupňů čtverečních zaujímá 31. místo v pořadí velikosti. Rak je nejchudším souhvězdím zvířetníku. Obsahuje jen 2 hvězdy jasnější 4. magnitudy a jen celkem 6 hvězd jasnějších 5. magnitudy. Hraničí se souhvězdím Rysa, Blíženců, Malého psa, Hydry, Lva a Malého lva.

Nejjasnější stálicí souhvězdí je Altarf ( Beta Raka ) s hodnotou 3,5. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti přibližně 300 světelných roků. Altarf má zhruba 50 krát větší průměr než naše Slunce a jeho povrchová teplota dosahuje přibližně 4000 Kelvinů. Má průvodce, červenou trpasličí hvězdu na velmi vzdálené orbitě. Altarf se nachází v jižní části souhvězdí.

Delta Raka nese název Asellus Australis. Dosahuje 3,9. magnitudy a od nás ji dělí vzdálenost asi 130 světelných roků. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K0. Má zhruba 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí přibližně 4600 Kelvinů.

Jota Raka dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 330 světelných roků. Má vzdáleného slabšího průvodce- bílou hvězdu spektrálního zařazení A3, která je však viditelná až v dalekohledu. Oběžná doba je velmi dlouhá, v řádu desítek tisíců roků.

Acubens ( Alfa Raka ) dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 190 světelných roků. Pozorování nasvědčují tomu, že jde o vícenásobný hvězdný systém. Hlavní složka je dvojhvězdou se složkami podobných parametrů a oběžnou dobou asi 6 let. Ve velké vzdálenosti ještě pravděpodobně krouží kolem této dvojhvězdy dvojice červených trpaslíků.

Asellus Borealis ( Gama Raka ) je bílou stálicí spektrálního zařazení A1, ve vzdálenosti asi 180 světelných roků. Na pozemské obloze ji pozorujeme jako světelný bod s jasností 4,7. magnitudy. Odhadujeme, že hvězda má asi 2,3 krát větší průměr než naše Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 9400 Kelvinů.

Vícenásobným hvězdným systémem je Dzéta Raka, někdy také nazývaná Tegmine. Prostému oku se jeví jako jedna stálice 4,7. magnitudy. Je však složitým systémem tří žlutobílých hvězd a nejméně jednoho červeného trpaslíka. Tegmine od nás dělí zhruba 82 světelných roků.

Proměnnou hvězdu s označením RS Raka můžete vyhledat v severovýchodní části souhvězdí, asi 5,5 stupně severovýchodně od Joty Raka. Polopravidelně mění jasnost mezi 5. a 7. hvězdnou velikostí. Na temné obloze je tedy změna snadno viditelná i prostýma očima, v minimu se vám v závislosti na místních pozorovacích podmínkách a kvalitě vašeho zraku může hvězda ztratit z dohledu neozbrojeného oka. Bylo vysledováno několik náznaků periody, z nichž nejkratší činí asi 120 dnů. Jde o červenou obří hvězdu patřící do spektrální třídy M, ve vzdálenosti asi 400 až 500 světelných roků. Příčinou světelných změn jsou pulsace.

Jen asi 2,7 stupně jihovýchodně od hvězdy Delta Raka najdete proměnnou hvězdu s označením X Raka. Jde také o polopravidelnou pulsující proměnnou, jejíž jas kolísá v rozmezí 5,6. až 7,5. magnitudy, s periodou asi 195 dnů. V maximu může být na temné obloze viditelná prostýma očima, v minimu budete na její spatření potřebovat dalekohled. Patří k takzvaným uhlíkovým hvězdám. Vzdálenost této veleobří nestálé stálice příliš spolehlivě nedovedeme určit, bude se však pohybovat v řádu tisíců světelných roků. Má jistě několik set krát větší průměr než Slunce.

Dlouhoperiodickou proměnnou hvězdu R Raka můžete spatřit asi 2,5 stupně severně od hvězdy Beta Raka ( Altarf ). V maximu dosahuje 6. hvězdné velikosti a dostává se tak na hranici viditelnosti prostýma očima, naopak v minimu může klesnout až k 12. hvězdné velikosti a ztrácí se z dohledu i menším amatérským teleskopům. Perioda je blízká jednomu pozemskému roku ( činí 362 dnů ). Jde o obří červenou hvězdu patřící do spektrální třídy M. I v tomto případě jsou příčinou světelných změn pulsace. Vzdálenost proměnné prakticky neznáme, bude však v řádu tisíců světelných roků.

Pro pozorovatele je nejvýznamnějším objektem v souhvězdí Raka otevřená hvězdokupa "Jesličky", známá také pod názvem Včelí úl, či katalogovým označením M 44, nebo také NGC 2632. Najdeme ji ve střední části souhvězdí, západně od spojnice hvězd Delta a Gama Raka. S celkovou jasností 3,1. magnitudy a rozměrem asi 1,5 stupně je velmi snadno viditelná i prostýma očima jako poměrně velká mlhavá skvrna eliptického tvaru, protažená severojižním směrem. Za velmi dobrých pozorovacích podmínek se tato skvrna jeví "zrnitá". Jesličky jsou nejjasnějším objektem v souhvězdí Raka. Můžete podle nich toto nenápadné souhvězdí snadno identifikovat. Nejvýraznějším členem skupiny je s hodnotou 6,3. magnitudy Epsilon Raka. Do 7. magnitudy bylo v hvězdokupě napočítáno 13 stálic, do 10. magnitudy obsahuje asi 80 hvězd a asi 350 kousků do 17. magnitudy. Celkově však k Jesličkám patří nejméně 2000 hvězd, z nichž mnoho je seskupených do dvojhvězd a vícenásobných systémů. Vzácností zde nejsou ani hvězdy proměnné. Mezi nejjasnějšími zástupci najdeme kromě několika bílých hvězd spektrální třídy A, také několik oranžových a žlutých obrů, což již napovídá o poměrně vysokém stáří hvězdokupy. Věk Jesliček odhadujeme na 700 či 800 milionů let, což je na otevřené hvězdokupy již pokročilé stáří. Pojmenování Jesličky se tak příliš neslučuje se stářím jejich členů. Hvězdné jesle už mají rozhodně dávno za sebou. M 44 patří k jedněm z nejbližších velkých otevřených hvězdokup. Klademe ji do vzdálenosti asi 600 světelných roků od nás. Průměr středové části měří asi 15 světelných roků, s okrajovými oblastmi hvězdokupa zabírá prostor o průměru asi 50 světelných roků. Zajímavé je, že Jesličky mají pravděpodobně stejný původ jako druhá nejjasnější hvězdokupa oblohy - Hyády ze souhvězdí Býka. Obě hvězdokupy pravděpodobně vznikly ze stejného mezihvězdného mračna a za zhruba 700 milionů let se od sebe dokázaly vzdálit natolik, že je pozorujeme v jiných částech oblohy. Jesličky totiž vykazují podobné stáří, směr pohybu a podobné parametry hvězdné populace jako Hyády. Dnes tyto hvězdokupy s pravděpodobným společným původem dělí v prostoru několik stovek světelných roků. Jesličky, jako objekt snadno viditelný prostýma očima byly známy už od nepaměti. Poměrně nedávno byly také ve hvězdokupě objeveny exoplanety.

V jižní části souhvězdí, necelé 2 stupně západně od hvězdy Acubens ( Alfa Raka ) se nachází otevřená hvězdokupa M 67 ( NGC 2682 ). Celková jasnost hvězdokupy dosahuje asi 6,5. magnitudy a na obloze zabírá plošku o velikosti asi 30 úhlových minut. Je tedy velice slabá. Spatřit se dá prostýma očima jako drobná mlhavá skvrnka, vyžaduje to však výborné pozorovací podmínky a kvalitní zrak. Z většiny území našeho státu nepůjde o nic snadného. M 67 je velmi starou otevřenou hvězdokupou. Její stáří odhadujeme na 4 až 5 miliard roků, což je srovnatelné se stářím našeho Slunce. Naše mateřská hvězda se vydala na sólovou dráhu kolem středu Galaxie již velice dávno a dnes její sourozence z původní otevřené hvězdokupy těžko v Mléčné dráze dohledáme. To ve hvězdokupě M 67 případná civilizace řešit nemusí-i po více než 4 miliardách let má sourozence své hvězdy na obloze kolem sebe stále na očích... M 67 je nejstarší otevřenou hvězdokupou Messierova katalogu. Ukazuje se, že hvězdy M 67 mají podobné chemické složení jako naše Slunce. Najdeme však mezi nimi i několik červených obrů a spoustu bílých trpaslíků-tedy pokročilých vývojových stádií hvězd. Vysoký věk hvězdokupy souvisí s její polohou. Nachází se totiž poměrně daleko od roviny Galaxie ( asi 1500 světelných roků ) a je tudíž z dosahu gravitace obřích molekulových mračen, které by mohly způsobit její brzký rozpad. M 67 od nás dělí přibližně 2700 světelných roků. Její hvězdy jsou soustředěny v prostoru o průměru asi 20 světelných roků. Nejjasnější z nich se pohybují pouze okolo 10. magnitudy, jsou tedy v dosahu až dobrého dalekohledu. Seskupení tvoří nejméně 1000 stálic.