Hadonoš

Hadonoš ( latinsky Ophiuchus, zkratka Oph ) je rozsáhlé, ale poměrně nepřehledné souhvězdí, které znázorňuje muže držícího hada. Řadíme ho k letním souhvězdím. Podle starého mýtu představuje Hadonoš Aeskulapa, lékařského mistra. Původně byl Hadonoš spojen s Hadem a společně tvořili jedno z největších a nejstarších souhvězdí. V roce 1930 však byly ustanoveny oficiální hranice souhvězdí, které oddělily Hlavu Hada od Ocasu Hada. Střední část Hadova těla tak zůstala součástí Hadonoše. Jižní část souhvězdí leží na ekliptice, přesto se však Hadonoš ke zvířetníkovým souhvězdím nepočítá. Souhvězdí vidíme prakticky "uprostřed" oblohy-nachází se mezi severním a jižním pólem a mezi jarním a podzimním bodem. Prochází jím nebeský rovník. S rozlohou 948 stupňů čtverečních jde o 11. největší souhvězdí. Střed Hadonoše vrcholí o půlnoci v polovině června. Do jeho severovýchodní a jižní části zasahuje mléčná dráha. Hadonoš sousedí se souhvězdími Herkula, Hada, Vah, Štíra, Střelce a Orla. Souhvězdí obsahuje 5 stálic jasnějších 3. magnitudy, 13 stálic je jasnějších 4. magnitudy a asi 4 desítky hvězd jsou jasnější 5. magnitudy.

Ras Alhaque - to je název nejjasnější hvězdy souhvězdí ( Alfa Hadonoše ). Nachází se v severní části souhvězdí, blízko hranice s Herkulem. Na pozemské obloze dosahuje 2,1. magnitudy. Jde o bílou stálici spektrálního zařazení A5 ve vzdálenosti okolo 49 světelných roků. Má asi 2,5 krát větší průměr než naše Slunce, průměrná povrchová teplota činí zhruba 8500 Kelvinů. Velmi rychle rotuje okolo vlastní osy, v důsledku čehož bude nápadně zploštělá. Odhadujeme, že její rovníkový průměr je o 20 % větší než průměr polární. Je pro nás poměrně těsnou dvojhvězdou. Ve vzdálenosti asi 7 astronomických jednotek ji obíhá slabý průvodce s periodou 8,6 pozemských let. Patří do spektrální třídy K.

V severní části souhvězdí leží také Kappa Hadonoše. Najdete ji asi 10 stupňů jihozápadně od Ras Alhaque ( Alfa Hadonoše ). Dosahuje 3,2. magnitudy. Je oranžovou obří stálicí spektrálního zařazení K2 a leží asi 90 světelných roků od nás. Má přibližně 11 krát větší průměr než naše Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4500 Kelvinů.

Jota Hadonoše leží jen něco přes jeden stupeň severozápadně od výše zmíněné Kappa Hadonoše. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti zhruba 245 světelných roků.

Pokud se posuneme ještě dále jihozápadním směrem, natrefíme na stálici s označením Lambda Hadonoše. Známá je také pod jménem Marfik. Ta již svítí nedaleko hranice s hlavou Hada. Dosahuje 3,8. magnitudy. Tvoří ji dvojice bílých hvězd 4,2. a 5,2. magnitudy obíhajících kolem společného těžiště po velmi výstředné dráze, v periodě 129 roků. Mají asi 2 a 2,5 krát větší průměr než Slunce. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 170 světelných roků. Prostýma očima je ovšem Lambda Hadonoše viditelná pouze jako jeden světelný bod.

Ještě dále na jihozápad se nachází dvojice jasnějších stálic 3. hvězdné velikosti. Nesou označení Delta a Epsilon Hadonoše. Na obloze je od sebe dělí 1,5 stupně. Ty již tvoří tělo Hada a nachází se v blízkosti hranice s hlavou Hada.

Jasnější z dvojice je ta severní - Delta Hadonoše, která je také známá pod jménem Yed Prior. Dosahuje 2,7. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M0. Leží přibližně 170 světelných roků od Země. Má zhruba 60 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí asi 3700 Kelvinů. Barevného odstínu hvězdy je možné si všimnout i při pozorném pohledu prostýma očima.

Epsilon Hadonoše se honosí názvem Yed Posterior. Je slabší-dosahuje 3,2. magnitudy. Jde o žlutooranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti zhruba 106 světelných roků. Odhadujeme, že má 10 až 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů.

Součástí těla Hada je i jasná Dzéta Hadonoše. Dosahuje 2,6. magnitudy. Jde o mladou horkou stálici spektrálního zařazení O9, ve vzdálenosti přibližně 370 světelných roků od Země. Jen odhadujeme, že má přibližně 7 krát větší průměr než Slunce a okolo 20 násobku jeho hmotnosti. Povrchová teplota činí zhruba 34 000 Kelvinů. Z jejího povrchu vane silný hvězdný vítr. Velmi svižně rotuje okolo vlastní osy, takže nejspíše bude mít výrazně zploštělý tvar. Zrodila se pouze před několika miliony lety společně s mnoha dalšími hvězdami asociace Scorpius-Centaurus. Její jas je značně zeslaben mezihvězdným prachem. Domníváme se, že kdyby ho nebylo, svítila by na nás Dzéta Hadonoše asi jako hvězda 1. magnitudy a byla by tak nejjasnější v souhvězdí. Díky mezihvězdnému prachu je pouze třetí nejjasnější hvězdou Hadonoše. Vzhledem k její vysoké hmotnosti ji čeká z hvězdného hlediska krátký život, který nejspíše zakončí výbuchem supernovy.

Pozvolna se dostáváme do jižní části souhvězdí.

Jasnou hvězdou tvořící Hadovo tělo je také Éta Hadonoše. Nese jméno Sabik. Po Ras Alhaque ( Alfa Hadonoše ) jde o druhou nejjasnější hvězdu souhvězdí. Při pohledu prostýma očima pouze jeden světelný bod 2,4. magnitudy, ve skutečnosti však jde o dvojici podobně jasných bílých hvězd ( spektrum A1 a A3 ) obíhajících kolem společného těžiště po vysoce excentrické dráze, v periodě 88 roků. Složky mají zhruba 2,5 a 2 krát větší průměr než Slunce. Systém se nachází asi 87 světelných roků od nás.

Fí Hadonoše leží nedaleko hranice se Štírem. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 245 světelných roků. Odhadujeme, že má zhruba 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 5000 Kelvinů.

Chí Hadonoše najdete asi 2 stupně jihojihozápadně od výše zmíněné Fí Hadonoše. Patří k proměnným hvězdám, její jas kolísá nepravidelně mezi 4. a 5. hvězdnou velikostí. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B2. Jen odhadujeme, že by mohla mít zhruba 8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota by se mohla pohybovat okolo 21 000 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 139 dnů. Její stáří činí nejvýše několik desítek milionů roků. Nachází se ve vzdálenosti okolo 600 světelných let. Chí Hadonoše leží v těsné blízkosti hranice se Štírem. Její světlo značně zeslabuje mezihvězdný prach nacházející se mezi námi a touto hvězdou. Je členem asociace Scorpius-Centaurus.

Psí Hadonoše najdete necelé 2 stupně jihojihozápadně od výše zmíněné Chí Hadonoše. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. Mohla by mít přibližně 13 krát větší průměr než Slunce.

Výše zmíněná trojice stálic Fí, Chí a Psí Hadonoše leží v téměř jedné přímce, v jižní části souhvězdí, v blízkosti hranice se Štírem, severně od jasné hvězdy Antares ( Alfa Štíra ).

V jižním výběžku souhvězdí svítí také stálice s označením Omega Hadonoše. Leží 5 stupňů severně od hvězdy Antares ( Alfa Štíra ). Dosahuje 4,5. magnitudy a jde o bílou hvězdu patřící do spektrální třídy A. Nachází se ve vzdálenosti okolo 170 světelných roků od Země.

Nejjasnější stálicí v jižním výběžku souhvězdí je Théta Hadonoše. Dosahuje 3,3. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B2. Vzdálenost k této hvězdě odhadujeme na zhruba 435 světelných roků. Domníváme se, že má více než 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 22 000 Kelvinů. Zdá se, že jde nejméně o trojhvězdný systém. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 56,7 dne. Ve větší vzdálenosti obíhá třetí člen systému ( pravděpodobně hvězda spektrálního zařazení B5 ). Stáří systému činí nejvýše několik desítek milionů roků. Théta Hadonoše je také členem asociace Scorpius-Centaurus.

Stálici s označením 44 Hadonoše najdeme něco přes 1 stupeň severovýchodně od hvězdy Théta Hadonoše. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A3, ve vzdálenosti zhruba 83 světelných let.

Ksí Hadonoše leží 4 stupně severně od Théty Hadonoše. Dosahuje 4,4. magnitudy a jde o žlutobílou hvězdu spektrálního zařazení F2. Nachází se ve vzdálenosti okolo 57 světelných roků. Má asi 1,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6700 Kelvinů. Obíhá ji oranžový trpaslík 9. hvězdné velikosti.

Stálice s označením 36 Hadonoše dosahuje 4,3. magnitudy. Najdete ji asi 2 stupně jihozápadně od Théty Hadonoše. Ve skutečnosti nejde o hvězdu jedinou. V jeden světelný bod se zde pozorovatelům při pohledu prostýma očima slévá světlo dvou oranžových trpaslíků 5. magnitudy, patřících do spektrální třídy K. Obíhají okolo společného těžiště s periodou zhruba 550 roků. Dráha je velmi výstředná, během oběhu se skutečná vzdálenost mezi hvězdami mění mezi asi 7 a 169 astronomickými jednotkami. Mají prakticky stejné parametry - jejich průměry činí asi 80 % průměru našeho Slunce, zhruba 85 % jeho hmotnosti a necelou třetinu jeho zářivého výkonu. Systém se nachází pouze 19,5 světelných roků od Země, patří tedy k poměrně blízkým hvězdám. Přibližně 12 úhlových minut východně od složek A+B leží třetí složka systému-další oranžový trpaslík s jasností 6,3. magnitudy. Prostýma očima by mohl být viditelný pouze na velmi temné obloze, z území našeho státu však velmi těžko. Dosahuje asi 72 % průměru našeho Slunce, zhruba 70 % jeho hmotnosti a přibližně 9 % jeho svítivosti. Kolem dvojice svých výraznějších kolegů obíhá ve značné vzdálenosti zhruba 5000 astronomických jednotek. Zajímavý blízký trojhvězdný systém, který však prostýma očima spatříte nejspíše jen jako jeden bezbarvý, nevýrazný světelný bod, v jižním výběžku souhvězdí Hadonoše.

V nejjižnější části Hadonoše, v těsné blízkosti hranice se Štírem, je ještě jedna stálice jasnější 4,5. magnitudy. Nese označení 45 Hadonoše. Jde o žlutobílou hvězdu spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti okolo 110 světelných roků. Dosahuje 4,3. magnitudy. Má asi 2,8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6900 Kelvinů.

Opouštíme jižní výběžek souhvězdí a pokračujeme jeho východní částí podél ocasu Hada.

Ný Hadonoše dosahuje 3,3. magnitudy. Nachází se ve vzdálenosti okolo 150 světelných roků. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0. Odhadujeme, že má asi 14 krát větší průměr než Slunce a zhruba trojnásobnou hmotnost. Povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů. Na oběžné dráze této hvězdy byli nalezeni dva hnědí trpaslíci.

Cebalrai ( Beta Hadonoše ) je stálicí s jasností 2,8. magnitudy. Tento oranžový obr spektrálního zařazení K2 je od nás vzdálen asi 80 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4500 Kelvinů. Cebalrai leží asi 8 stupňů jihojihovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Ras Alhaque ( Alfa Hadonoše ).

Otevřená hvězdokupa IC 4665 se nachází jen 1,5 stupně severovýchodně od hvězdy Beta Hadonoše ( Cebalrai ). Jelikož dosahuje celkově asi 4,5. magnitudy, můžete ji celkem snadno spatřit na tmavé obloze prostýma očima jako mlhavou skvrnu. Nejjasnější členové hvězdokupy dosahují pouze 7. hvězdné velikosti. Jde převážně o horké hvězdy spektrální třídy B. IC 4665 se rozkládá na ploše o průměru více než 50 úhlových minut a je od nás vzdálena přibližně 1400 světelných let. Je zajímavé, že postrádá prakticky jakoukoliv centrální kondenzaci, obvyklou u většiny otevřených hvězdokup. Nachází se také poměrně daleko od roviny naší Galaxie. Stáří kupy je pravděpodobně nižší než 50 milionů roků. IC 4665 je klenotem souhvězdí Hadonoše i pro hvězdáře pozorující prostýma očima.

Sigma Hadonoše leží přes 4 stupně západně od hvězdy Cebalrai ( Beta Hadonoše ). Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o oranžovou veleobří hvězdu spektrálního zařazení K3. Domníváme se, že ji od nás dělí zhruba 900 světelných roků.

Gama Hadonoše, též známá pod jménem Muliphen, leží přes 2 stupně jihovýchodně od hvězdy Cebalrai ( Beta Hadonoše ). Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků. Odhadujeme, že má asi dvakrát větší průměr než Slunce. Průměrná povrchová teplota se pohybuje okolo 9000 Kelvinů. Velmi svižně rotuje okolo vlastní osy, takže nejspíše bude nápadně zploštělá. Přebytek infračerveného záření naznačuje, že hvězda je obklopena rozsáhlým prachovým diskem.

Ve východní části souhvězdí, na východ od Bety Hadonoše, se nachází skupinka hvězd 4. až 6. hvězdné velikosti ve tvaru písmene V. Tvoří ji stálice 66, 67, 68, 70 a 73 Hadonoše. Toto uskupení je dobře pozorovatelné na tmavé obloze prostýma očima. Bylo základním pilířem dnes již neexistujícího souhvězdí z 18. století s názvem Býk Poniatowski, pojmenované podle S. Poniatowského, tehdejšího polského krále. Jde jen o nahodilou skupinku hvězd v různé vzdálenosti od Země. Rozložení těchto hvězd na obloze nápadně připomíná seskupení nejjasnějších hvězd hvězdokupy Hyády v souhvězdí Býka, jen v menším provedení. Nejslabší z "véčka" je 73 Hadonoše s hodnotou 5,7. magnitudy. S jejím spatřením můžete mít problémy. Naopak nejjasnější je 67 Hadonoše s hodnotou 3,9. magnitudy. Zemi nejbližší hvězdou je z této pětice 70 Hadonoše-leží jen 17 světelných roků daleko. Ve skutečnosti ji tvoří dvojice oranžových trpaslíků-oba jsou menší než naše Slunce. Nejvzdálenější je paradoxně 67 Hadonoše, jejíž vzdálenost odhadujeme na velmi zhruba 1000 světelných roků. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B5.

Severně od Býka Poniatowského rozhodně stojí za zmínku jasnější stálice s označením 72 Hadonoše. Dosahuje 3,7. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A4, ve vzdálenosti okolo 87 světelných roků. Má přibližně 2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 8300 Kelvinů.

V severovýchodní části souhvězdí, ve výběžku mléčné dráhy, můžete i prostýma očima spatřit ještě jednu otevřenou hvězdokupu. Také ovšem jen jako mlhavou skvrnu. Má katalogové označení NGC 6633. Leží na samotné hranici s ocasem Hada, jen 3 stupně severozápadně od další nápadné a úhlově větší hvězdokupy IC 4756, která leží v ocasu Hada. NGC 6633 celkově dosahuje asi 4,5. magnitudy a rozkládá se na ploše o velikosti asi 0,5 stupně. Má nápadně protáhlý tvar ve směru severovýchod-jihozápad. Nejjasnější stálice zde dosahují pouze 8. hvězdné velikosti. Vzdálenost NGC 6633 odhadujeme na asi 1000 světelných roků. Rozhodně nepatří k nejmladším hvězdokupám, její stáří pravděpodobně převyšuje 500 milionů roků.

Jižní částí Hadonoše prochází mléčná dráha. Je zde velmi působivá - tímto směrem hledíme k centrálním oblastem Galaxie. Pro nízkou výšku nad obzorem je však z našeho území nepříliš dobře pozorovatelná. Pro její studium je vhodné vyhledat vyvýšené místo pod temnou oblohou daleko od rušivých zdrojů osvětlení, anebo vycestovat na jih. Velmi pěkně je mléčná dráha v Hadonoši viditelná již například z chorvatského pobřeží. Pokud si takové výhodné pozorovací místo najdete, můžete prostýma očima spatřit zajímavou temnou mlhovinu. Uvidíte ji jako temný zářez o rozměrech asi 7 krát 2 stupně pod hvězdou Théta Hadonoše. Díky svému tvaru si vysloužila název Dýmka. Skutečně velmi věrohodně toto bafací náčiní připomíná. Dýmka je jen nejsnadněji pozorovatelnou částí obřího prachového komplexu jehož vzdálenost odhadujeme na přibližně 600 světelných roků.

Před více než 400 lety-v říjnu roku 1604 se objevila v jižní části Hadonoše nová hvězda. Zpočátku byla jasnější než Jupiter ( asi -2,5. magnitudy ) a stala se tak po Slunci nejjasnější hvězdou na obloze. V dalších týdnech pomalu slábla. Prostýma očima byla viditelná až do března roku 1606. Šlo o dobu těsně před vynálezem dalekohledu. Dalekohled si nechal patentovat roku 1608 holandský optik Hans Lippershey. Tehdy byla podstata jevu neznámá, dnes však víme, že šlo o výbuch supernovy ve vzdálenosti zhruba 13 000 světelných roků od Země. Mimo jiné ji studoval i významný astronom Johannes Kepler, proto dnes hovoříme o Keplerově supernově. Pozorování "nové hvězdy" později popsal v knize De Stella nova in pede Serpentarii ( O nové hvězdě v Hadonošových nohách ). Podobný jev mohli lidé spatřit roku 1572, kdy v souhvězdí Kasiopeji vzplanula další jasná supernova-tehdy ji studoval neméně slavný Tycho Brahe, na jeho počest byla nazvána Tychonova supernova. Dvě jasné supernovy v rozmezí pouze 32 roků je vzácná událost. Mnoha tehdejším lidem se tak poštěstilo vidět dvě tyto události během jejich života. Od Keplerovy supernovy na počátku 17. století se žádná jiná jasná supernova v naší Galaxii neobjevila. Čistě statisticky by se již nějaká měla objevit, ovšem může se tak stát zítra a nebo také za několik stovek roků. Čekáme již více než 400 let. Jasná supernova na obloze je snem mnoha současných astronomů, nicméně vesmír si z našich snů nic nedělá...Ovšem k jevům na které čekáme již došlo. Světlo z výbuchů několika supernov v naší Galaxii je již na cestě k nám, zatím však ještě nedorazilo. I světlo je v galaktických velikostech příliš pomalým zvěstovatelem zpráv. Dnes se domníváme, že v případě Keplerovy supernovy šlo o typ Ia. Supernova typu Ia je stádium vývoje těsné dvojhvězdy, kterou tvoří bílý trpaslík a další hvězda - většinou rudý obr. Dochází k přenosu látky k bílému trpaslíku dokud nepřekročí tzv. Chandrasekharovu mez (1,4 hmotností Slunce), pak se zhroutí do neutronové hvězdy. Díky uvolněné energii vznikne rázová vlna a také se extrémně zvýší jasnost. Dojde k odvržení vnějších vrstev vysokou rychlostí.