Hydra

Hydra ( latinsky Hydra, zkratka Hya ) je s rozlohou 1303 stupňů čtverečních největší a nejdelší souhvězdí na obloze. Představuje mnohohlavého netvora s hadovitým tělem, se kterým bojoval Herkules. Na figurálních mapách bývá Hydra zobrazována jako velký vodní had. Jeho hlava začíná nad nebeským rovníkem pod souhvězdím Raka a tělo se vine po jižní obloze až k souhvězdí Vah. Zabírá více než čtvrtinu délky celé oblohy. Pro pozorovatele ze střední Evropy zejména jižní polovina Hydry nevystupuje nikdy příliš vysoko nad obzor a je tedy hůře pozorovatelná. S výjimkou hlavy Hydry, kterou tvoří pěkná skupinka hvězd, jde o poměrně nevýrazné souhvězdí. Hydra je nejlépe viditelná ve večerních hodinách v dubnu a květnu, tehdy se nachází celá nad obzorem. Samotná hlava Hydry kulminuje o půlnoci na přelomu ledna a února. Nejjasnější a dominantní hvězda souhvězdí se jmenuje Alphard a nachází se jihozápadně od jasné hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva. Hydra sousedí se souhvězdími Lva, Raka, Malého psa, Jednorožce, Lodní zádě, Kompasu, Vývěvy, Kentaura, Vlka, Vah, Panny, Havrana, Poháru a Sextantu. Souhvězdí obsahuje 1 hvězdu druhé magnitudy, žádnou v rozmezí druhé až třetí magnitudy, celkově 12 hvězd je jasnějších 4. magnitudy a celkově asi 44 hvězd je jasnějších 5. magnitudy.

Nejvýraznější částí souhvězdí je hlava Hydry tvořená stálicemi 3. a 4. hvězdné velikosti. Začneme tedy popisem těchto hvězd a postupovat budeme tělem Hydry až na konec ocasu.

Hlavu Hydry tvoří šestice hvězd rozložených na ploše o průměru asi 5 stupňů. Jde pouze o náhodnou skupinku stálic v různých vzdálenostech od Země. Nachází se v rozmezí asi 130 až 600 světelných roků do nás.

Nejjasnější z nich je ta nejvýchodnější - Dzéta Hydry. Dosahuje 3,1. magnitudy a jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti okolo 165 světelných roků od Země. Domníváme se, že má zhruba 18 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí přibližně 4900 Kelvinů. Její stáří se pohybuje v řádech stovek milionů roků.

Druhou nejjasnější hvězdou hlavy Hydry je Epsilon Hydry. Dosahuje 3,4. magnitudy a jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G5, ve vzdálenosti okolo 130 světelných roků. Je vícenásobným hvězdným systémem, skládající se z nejméně pěti složek. Z šestice hvězd tvořících hlavu Hydry je k Zemi nejbližší.

Delta Hydry je třetí nejjasnější v hlavě Hydry. Dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A1. Nachází se zhruba 160 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má asi 2,5 až 3 krát větší průměr než Slunce, nicméně v důsledku rychlé rotace okolo vlastní osy bude výrazně zploštělá.

Čtvrtou nejjasnější hvězdou hlavy Hydry je Éta Hydry. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B3, ve vzdálenosti kterou odhadujeme na 550 až 600 světelných roků. Mohla by mít přibližně 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchovou teplotu odhadujeme na zhruba 18 700 Kelvinů. Z hlavy Hydry je tou od nás nejvzdálenější.

Ró Hydry je pátou nejjasnější stálicí z šestice tvořící hlavu Hydry. Dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 355 světelných let.

Nejslabší z šestice hvězd tvořících hlavu Hydry je Sigma Hydry. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 370 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 35 krát větší průměr než Slunce.

Mapka hlavy Hydry.

Hlava Hydry.

Foto: Autor

Čísla značí magnitudy hvězd hlavy Hydry.

Opouštíme samotnou hlavu Hydry a postoupíme dál tělem této bájné potvory. Naším cílem bude seznámit se se všemi stálicemi v souhvězdí jasnějšími 4,5. magnitudy. Mezi ně také patří Théta Hydry. Najdete ji 6 stupňů jihovýchodně od nejjasnější hvězdy hlavy Hydry - Dzéty Hydry. Théta Hydry dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 130 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně dvakrát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí asi 10 000 Kelvinů.

Jota Hydry se nachází přes 7 stupňů jihovýchodně od Théty Hydry, v blízkosti hranice se Sextantem. Dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3. Leží zhruba 260 světelných roků od Země. Hvězda by mohla mít zhruba 33 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota činí asi 4300 Kelvinů.

Západně a jihozápadně od Joty Hydry se nachází dvojice slabých hvězd. Nesou označení Tau 2 a Tau 1 Hydry. Na obloze od sebe tyto dvě hvězdy dělí necelé 2 stupně. První z nich dosahuje 4,5. magnitudy, druhá je jen o chlup slabší - 4,6. magnitudy. Tau 2 Hydry je bílou hvězdou spektrálního zařazení A3, ve vzdálenosti zhruba 500 světelných roků. Tau 1 Hydry je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F6, ve vzdálenosti okolo 55 světelných roků. Její průměr je přibližně 1,4 krát větší než průměr Slunce.

Dominantní hvězdou souhvězdí je Alphard ( Alfa Hydry, Srdce Hydry ). Je stálicí 2. hvězdné velikosti ( 2,0. magnitudy ). Jméno Alphard pochází z arabštiny a znamená v překladu "osamocená". Smysl tohoto pojmenování pochopíte, pokud se pod hvězdnou oblohou na tuto stálici podíváte. V jejím širokém okolí se totiž nenachází žádná jasnější hvězda. Srdce netvora je tak osamocené. Z astrofyzikálního hlediska jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti asi 180 světelných roků od nás. Oranžového odstínu této stálice si jistě všimnete již při pohledu prostýma očima. Podle novějších měření její průměr překonává naše Slunce přibližně 50 krát. Povrchová teplota činí zhruba 4100 Kelvinů.

Naoranžovělý odstín hvězdy Alphard je dobře patrný již při pohledu prostýma očima.

Foto: Autor

V širokém okolí hvězdy Alphard se nenachází žádné jasnější hvězdy. Nejbližší jasnou hvězdou je asi 23 stupňů vzdálený Regulus ( Alfa Lva ).

Alphard je oranžovou obří hvězdou.

Zhruba 10 stupňů jihojihozápadně od středu obrazce hlavy Hydry najdete stálici s označením C Hydry ( na některých mapách také označovaná jako 30 Jednorožce ). Dosahuje 3,9. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 120 světelných roků. Odhadujeme, že má asi dvakrát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 10 000 Kelvinů. Přebytek infračerveného záření nasvědčuje tomu, že hvězdu obklopuje prachový disk. Na dostatečně temné obloze si v její těsné blízkosti můžete všimnout dvou slabých stálic. Nesou označení 1 a 2 Hydry. Obě jsou stejně jasné - dosahují 5,6. magnitudy. Jde pouze o optické průvodce. Vůči C Hydry jsou v takovém rozestavění, že s ní tvoří téměř řádek. 2 Hydry leží asi 12 úhlových minut jihovýchodně od C Hydry, naopak 1 Hydry asi 16 úhlových minut severozápadně.

Trojice hvězd C, 1 a 2 Hydry.

Foto: Autor

Severní část Hydry.

Foto: Autor

Výše zmíněná C Hydry může být dobrým prostředkem k vyhledání otevřené hvězdokupy M 48 ( NGC 2548 ). Ta se nachází 3,5 stupně jihozápadně od této hvězdy, již v blízkosti hranice s Jednorožcem. Celková jasnost okolo 5,5. magnitudy umožňuje spatřit ji pod temnou oblohou i bez přístrojů jako mlhavou skvrnu. Jde o relativně blízkou hvězdokupu ve vzdálenosti asi 1500 světelných roků od nás. Díky tomu má také na obloze velký průměr-necelý 1 stupeň. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahují pouze 8. magnitudy a ukáže je až dalekohled. Stáří M 48 odhadujeme na asi 300 milionů roků.

Mapka pro vyhledání otevřené hvězdokupy M 48.

Hlava Hydry ( vlevo nahoře ) a otevřená hvězdokupa M 48 ( vpravo dole ).

Foto: Autor

M 48.

Přibližná poloha otevřené hvězdokupy M 48 v Galaxii.

Stálici s označením 12 Hydry najdete přes 11 stupňů jihozápadně od Alphardu ( Alfa Hydry ). Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 245 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota přesahuje 5000 Kelvinů.

Ypsilon 1 Hydry se nachází asi 8,5 stupně jihovýchodně od Alphardu ( Alfa Hydry ). Dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G6, ve vzdálenosti okolo 265 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 17 krát větší průměr než Slunce. Okolo této hvězdy obíhá po značně výstředné dráze hnědý trpaslík. Má nejméně 49 krát větší hmotnost než náš Jupiter. Jeho oběžná doba činí 4,1 roku.

Pokračujeme tělem Hydry od západu k východu a dostáváme se ke hvězdě Lambda Hydry. Leží v blízkosti jižní hranice Sextantu s Hydrou. Dosahuje 3,6. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0. Svítí na nás ze vzdálenosti zhruba 110 světelných roků. Předpokládáme, že má asi 10 krát větší průměr než Slunce a přibližně 1,5 násobku jeho hmotnosti. Povrchová teplota činí přibližně 4900 kelvinů. Z rozboru spektra víme, že má průvodce s oběžnou dobou 4,34 let.

Mí Hydry se nachází asi 6 stupňů jihovýchodně od výše zmíněné Lambdy Hydry. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K4, ve vzdálenosti okolo 235 světelných roků. Hvězda má velmi zhruba 45 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4000 Kelvinů.

Stálice s označením Ný Hydry leží v těsné blízkosti hranice s Pohárem. Dosahuje 3,1. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0. Nachází se zhruba 145 světelných roků od nás. Její průměr je asi 21 krát větší než Slunce. Povrchová teplota činí přibližně 4300 Kelvinů.

Polopravidelnou proměnnou hvězdou je U Hydry. Najdeme ji 4 stupně severozápadně od hvězdy Ný Hydry ( 3,1. magnitudy ), která se nachází u hranice s Pohárem. Změny jasu U Hydry jsou dobře postřehnutelné již prostýma očima-mění se mezi asi 4,7. a 5,7. magnitudy. U Hydry je jednou z typických "uhlíkových hvězd". Jde o stálice, jejichž hmotnosti jsou srovnatelné s hmotou našeho Slunce, ale na rozdíl od naší denní hvězdy se nachází v závěrečných stádiích svého aktivního života. V jejich nitru jsou již téměř všechny zásoby vodíkového paliva vyčerpány a tyto hvězdy se rozepnuly do obřích rozměrů. Mají poměrně nízkou povrchovou teplotu a řídkou atmosféru obohacenou produkty jaderného hoření-uhlík, kyslík, dusík a další chemické prvky. Typicky bývají obklopeny rozsáhlou prachovou obálkou a nepravidelně mění jasnost obvykle v rozmezí do 2 hvězdných tříd. Na obloze mají nápadný oranžový či červený odstín. V budoucnu je čeká krátká epizoda planetární mlhoviny a potom úděl velmi pomalu vyhasínajícího bílého trpaslíka. Do tohoto stádia by se za několik miliard let mělo dostat i naše Slunce. Vzdálenost U Hydry odhadujeme na více než 500 světelných roků. Červený odstín hvězdy prostýma očima nezaznamenáte-je patrný až v dalekohledu.

Infračervený snímek rudého obra U Hydry ukazuje velké prachové mračno obklopující hvězdu, které vyvrhla do svého okolí.

Převzato z: www.ir.isas.jaxa.jp/AKARI/Outreach/results/PR110325/pr110325_e.html

Mapka severní části souhvězdí Hydra.

Dostáváme se ke stálici s označením Ksí Hydry. Ta již leží pod souhvězdím Poháru. Dosahuje 3,5. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G8. Poblikává na nás ze vzdálenosti asi 130 světelných let. Má zhruba 10 krát větší průměr než Slunce. Její povrchová teplota se pohybuje okolo 5000 Kelvinů.

Tělo Hydry pokračuje stálicí s označením Beta Hydry. Prostýma očima jeden světelný bod 4,3. magnitudy. Ve skutečnosti jde o dvojici bílých hvězd 4,7. a 5,5. magnitudy obíhajících kolem společného těžiště, ve vzdálenosti okolo 310 světelných let od Země.

Gama Hydry se nachází pod souhvězdím Panny, asi 12 stupňů jižně od jasné hvězdy Spica ( Alfa Panny ). S hodnotou 3,0. magnitudy je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Tvoří již ocas Hydry. Je žlutým obrem spektrálního zařazení G8 a svítí na nás ze vzdálenosti okolo 135 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 13 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 5100 Kelvinů.

R Hydry je dlouhoperiodickou proměnnou hvězdou typu Mira Ceti. Najdeme ji v ocasu Hydry, asi 2,5 stupně východně od Gama Hydry. V období maxima dosahuje obvykle 4. hvězdné velikosti, v minimu může klesnout až k 11. magnitudě. Na začátku 18. století dosahovala perioda této hvězdy přibližně 500 dnů. Od té doby se však rychle zkracuje. Na počátku 20. století dosahovala hodnoty přibližně 400 dnů a dnes je uváděna perioda 387 dnů. Zatím neumíme uspokojivě vysvětlit co je příčinou zkracování periody této hvězdy. Někteří badatelé se domnívají, že je mohla nastartovat epizoda větší ztráty hmoty tohoto červeného veleobra někdy před rokem 1750. R Hydry může být v období maxima jasnosti dobře pozorovatelná prostýma očima. Její vzdálenost hrubě odhadujeme na 400 světelných roků.

Světelná křivka proměnné hvězdy R Hydry.

Blížíme se již ke konci ocasu Hydry, kde mimo jiné svítí stálice s označením Pí Hydry. Dosahuje 3,3. magnitudy a jde o obří oranžovou hvězdu spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti zhruba 100 světelných roků. Odhadujeme, že má 12 až 13 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota činí asi 4700 Kelvinů.

Konec ocasu Hydry vyznačuje stálice s označením 58 Hydry. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je oranžovým obrem spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 330 světelných let.

Mapka jižní části souhvězdí Hydra.

Soubor slabších hvězd nad koncem ocasu Hydry kdysi vyznačoval staré, dnes již nepoužívané souhvězdí Noční sova.

Socha Herkula bojujícího s Hydrou, jejímž autorem je Joseph Bosio.
Je vystavena v Paříži.