Souhvězdí

Souhvězdí původně představovaly výrazné skupiny jasných hvězd, které si naši předkové ve svých představách spojovali do různých tvarů osob, zvířat a věcí. Hvězdné obrazce si spojovali již v dobách, ze kterých se nám nezachovaly žádné písemné informace. Ať už šlo o jakoukoliv kulturu, všechny přenášely základní chápání svého bytí v daném čase na oblohu a spojovaly ho s výraznými skupinami hvězd. Každá z nich měla svoje jména souhvězdí a hvězd. Dnes pod pojmem souhvězdí rozumíme přesně ohraničenou oblast na obloze, nazvanou jménem souhvězdí, ve které leží. Tyto hranice byly stanoveny mezinárodní astronomickou unií v roce 1930. Jelikož obrazce souhvězdí ulehčují orientaci na obloze, používáme je dodnes s tradičními názvy. V hrubých rysech se shodují s dřívějším historickým rozdělením. Hvězdy v souhvězdích spolu v převážné většině nijak nesouvisí ( výjimku tvoří otevřené hvězdokupy a asociace ). Pouze se nám náhodně promítají při pohledu ze Země do stejné části oblohy a jsou od nás různě vzdáleny, pohybují se různými směry a různými rychlostmi. Jejich současné tvary jsou tedy pouze dočasné, jinak vypadaly v minulosti a jinak budou vypadat v budoucnosti. Na postřehnutí jejich změn prostýma očima však život jednotlivce nestačí. Výraznější změny jsou patrné až v řádu tisíců a desetitisíců let. Jejich tvary jsou dnes téměř stejné, jak je spatřovali jejich tvůrci, národy starověku. Příčinou změn tvaru souhvězdí je pohyb hvězd v kosmickém prostoru. Obrazce hvězd, které známe, se v průběhu časů změní k nepoznání a bude nutné je přejmenovat. Naše obloha ukazuje jen okamžik z dějin Galaxie. Na celé obloze máme 88 souhvězdí, které ji plně kryjí, z toho asi 2/3 jsou úplně nebo částečně viditelné z našich zeměpisných šířek. Jsou mezi nimi velké rozdíly. Některá jsou rozlehlá, jiná malá, některá tvoří jasné hvězdy, jiná jen hvězdy slabé. Většina názvů souhvězdí viditelných z Evropy pochází z řecké mytologie. 48 z nich bylo známo již v antice, byly popsány v Ptolemaiově Almagestu, ze 2. století našeho letopočtu. Pokrývají především severní nebeskou klenbu. Své postavy a příběhy spatřovaly na obloze i další kultury, ale právě postavy z mytologie starých Řeků vstoupily do povědomí dalších národů a udržely se dodnes na obloze. Souhvězdí inspirovaná řeckou mytologií můžeme rozdělit do několika skupin podle toho, k jakému mýtu nebo postavě se vztahují. Z novější doby pochází názvy nejjižnějších souhvězdí, od nás nepozorovatelných. Pojmenovávali je vědci a mořeplavci na jižní polokouli podle předmětů denní potřeby, tam žijících ptáků a například i geologických útvarů. Mnoho z nich bylo zavedeno teprve v 17. a 18. století. Několik nových souhvězdí bylo zavedeno v 17. století i na severní obloze. Viditelnost souhvězdí a jejich poloha na obloze závisí na zeměpisné šířce a roční době, ve které je pozorujeme. Pro snazší orientaci je dělíme na souhvězdí nezapadající ( cirkumpolární ), která jsou z daného místa viditelná po celý rok, dále podle ročních období, kdy jsou nejlépe viditelné na jarní, letní, podzimní, zimní a pak souhvězdí u nás nevycházející. Souhvězdí jsou označovány latinskými jmény. Na obloze najdeme i výrazné skupiny hvězd, které nejsou žádným z 88 oficiálních souhvězdí. Nazýváme je asterismy.

Perseova skupina souhvězdí

Perseova skupina souhvězdí je nejkompaktnější skupinou. Její původ souvisí s postavou bájného řeckého hrdiny Persea, který byl jedním z Diových synů. Král Polydektés našel zalíbení v jeho krásné matce Danaé. Chtěl si ji vzít za manželku, ale Perseus mu stál v cestě. Rozhodl se jej proto zbavit a pověřil jej úkolem, který znamenal jistou smrt - přinést hlavu Gorgony Medúzy, příšery, která měla místo vlasů hady a při pohledu na ní každý zkameněl. Perseovi se ji však podařilo zabít. Z jejího těla vyskočil okřídlený kůň Pegas, na kterém odletěl. Na zpáteční cestě Perseus zachránil svou budoucí ženu, princeznu Andromedu. Ta měla být obětována mořské příšeře Krakenovi. Ta je ztotožňována s dnešním souhvězdím Velryba. Tím měla být odčiněna kletba, kterou její rodiče - král Cefeus a královna Kasiopeja uvrhli na bájnou Etiopii. Vše mělo šťastný konec a bohové umístili postavy tohoto příběhu na oblohu. Souhvězdí Perseovy skupiny najdeme na obloze poblíž sebe. Na starých hvězdných mapách oblohy patří k nejkrásněji ilustrovaným souhvězdím.

Herkulova skupina souhvězdí

Největší skupinou souhvězdí je Herkulova skupina souhvězdí. Souhvězdí v této skupině se vážou k pověsti o největším řeckém bájném hrdinovi. Na obloze je zvěčněný v podobě souhvězdí Herkules. Zároveň se k němu váže mýtus o vzniku mléčné dráhy. Jde o mléko z prsu bohyně Héry, které se rozstříklo na obloze při kojení malého Herkula. Slovo galaxie bylo odvozeno z řeckého názvu naší vlastní galaxie Mléčné dráhy Κύκλος γαλακτικός (Κyklos galaktikos). Souhvězdí Herkula a pás mléčné dráhy se nachází blízko sebe. Další souhvězdí vážící se k postavě bájného hrdiny jsou rozprostřena po velké části oblohy. Souvisí s dvanácti úkoly, které musel Herkules vykonat pro mykénského krále Eurysthea. Patří k nim i Hydra, mnohohlavá nestvůra, kterou Herkules zahubil s pomocí svého přítele Iioláa. Hydru měl za úkol chránit obrovský Rak. Souhvězdí Lva představuje Nemejský lev, jehož zabití bylo dalším z Herkulových úkolů. Pod Hydrou se nachází souhvězdí Havrana a Poháru. Havran byl vyslaný bohem Apollónem pro živou vodu a Pohár představuje nádobu, v němž měl živou vodu donést. Herkules také bojoval s Kentaury, napůl lidmi, napůl koňmi. Na obloze představují souhvězdí Střelce a Kentaura. Souhvězdí Šíp představuje legendární hrdinovu střelu. K postavě Herkula se také vážou souhvězdí Eridanus a Drak. Eridanus byl mýtickou řekou, kde ležela zahrada, odkud měl Herkules přinést zlaté jablka Hesperidek. Tuto zahradu střežil Drak. Souhvězdí Beran je součástí mýtu o výpravě za zlatým rounem, při slavné plavbě Argonautů, které se Herkules také zúčastnil. Za zlatým rounem berana se plavili na lodi Argo, která je dnes rozdělená na čtyři souhvězdí - Plachty, Lodní záď, Lodní kýl a Kompas.

Orionova skupina souhvězdí

Orionova skupina souhvězdí patří k nejmenším, ale také k nejhezčím skupinám souhvězdí. Na obloze tohoto bájného lovce doprovází dvojice psů - Velký pes a Malý pes, kteří mu při lovu pomáhají. Nahání Zajíce, kterého najdeme pod Orionem. Brání se štítem a palicí před útokem Býka. Podle jedné z pověstí Oriona usmrtil Štír svým bodcem. Po smrti byli tito nepřátelé umístěni na opačné strany oblohy. Orion byl také znám svou násilnickou povahou po ženách. Pronásledoval i nymfy - Plejády, které před ním zachránil samotný Zeus. Proměnil je v holubice a pak je přenesl na oblohu. Dnes tvoří půvabnou hvězdokupu v sousedním souhvězdí Býka.

Skupina souhvězdí starých bohů

Další skupina souhvězdí, jejichž názvy pochází z řecké mytologie, má spojitost se starými bohy a jejich příběhy. Nejmocnějším řeckým bohem byl Zeus. Na noční obloze se nám objevuje v několika podobách. Jako Býk unášející krásnou dceru krále Agénora - Európu na ostrov Kréta, jako Labuť, ve kterou se musel přeměnit, aby mohl svést Lédu a také jako Vodnář, který představuje muže lijícího vodu z vědra. Na obloze najdeme i souhvězdí, která s Diem souvisí. Je to například Vozka. Vozka drží v ruce kozičku, jejímž mlékem krmily nymfy malého Dia v jeskyni, kde se ukrýval před svým nenasytným otcem Kronem. Souhvězdí Velké medvědice představuje Kallistó - Diovu milenku, do zvířecí podoby ji proměnila žárlící Diova manželka Héra. Arkase, syna Dia a Kallistó najdeme na obloze v podobě souhvězdí Malého medvěda. Jedním z Diových služebníků byl Orel. Na nočním nebi najdeme i postavy dalších řeckých bohů. Jedním z nich byl i Asklépios - bůh lékařství. Představuje souhvězdí Hadonoše, který drží v rukou Hada. Bůh lesů, polí, stád a pastýřů - Pan, se dostal na oblohu v podobě souhvězdí Kozoroha. Panna představuje bohyni spravedlnosti Diké. Poseidona, boha moří a oceánů znázorňuje Delfín. Lyra představuje hudební nástroj boha Herma. Severní koruna je korunou, kterou daroval bůh Dionýsos své manželce Ariadně. Ariadniny zlaté vlasy připomíná souhvězdí Vlasy Bereniky, kterému se kdysi říkalo Vlasy Ariadny. Jak je vidět, hvězdné nebe je plné bohů...

Zvířecí skupina souhvězdí

Zvířecí skupina souhvězdí patří již do novější doby, do středověku. Vznikla v 17. století. Při tvorbě jejich názvů se astronomové tehdejší doby snažili navázat na starověká zvířecí souhvězdí. Polský astronom J. Havelius zavedl na severní obloze 5 nových zvířecích souhvězdí - Honící psi, Rys, Ještěrka, Lištička a Malý lev. Jednorožce a Žirafu vytvořil nizozemský kartograf Petrus Plancius. Deset zvířecích souhvězdí jižní oblohy se objevuje v Bayerově Uranometrii v roce 1603 - jsou to Vodní Had, Létající ryba, Mečoun, Páv, Rajka, Fénix, Tukan, Jeřáb, Holubice a Chameleon.

La Caillova skupina jižních souhvězdí

V 18. století zavedl Nicolas Louis de la Caille na jižní obloze 14 nových souhvězdí. Jejich jména nenavazují na starověká souhvězdí. Dostaly jména z oblasti vědy, techniky a umění a odrážejí etapu nastupujícího technického pokroku. Jsou to Dalekohled, Mikroskop, Kompas, Oktant, Kružítko, Pravítko, Hodiny, Vývěva, Pec, Síť, Rydlo, Malíř a Sochař. Výjimku tvoří Tabulová hora, pod níž La Caille pozoroval jižní oblohu. Také rozdělil rozsáhlé souhvězdí Loď Argo.

Ekliptika a zvířetníková souhvězdí

Asterismy

Asterismy jsou výrazné skupiny hvězd, které však nepatří k žádným z 88 oficiálních souhvězdí. Usnadňují orientaci na hvězdné obloze. Mohou pomoci při vyhledávání méně výrazných souhvězdí nebo jejich částí. Mezi nejznámější asterismy patří Velký vůz ze souhvězdí Velké medvědice.