Orel

Orel ( latinsky Aquila, zkratka Aql ) byl jako souhvězdí známý již ve starověku. Představuje letícího orla. Ve hvězdném obrazci si lze tohoto velkého opeřence poměrně dobře představit. Nepřehlédnutelná je jeho nejjasnější hvězda s názvem Altair, která je jedním z vrcholů letního orientačního trojúhelníku. Patří k letním souhvězdím, vrcholí o půlnoci v polovině července. Prochází jím mléčná dráha a také nebeský rovník. S rozlohou 652 stupňů čtverečních jde o 22. největší souhvězdí. Orel sousedí se souhvězdími Šípu, Herkula, Hadonoše, Hada, Štítu, Střelce, Kozoroha, Vodnáře a Delfína. Souhvězdí obsahuje 1 hvězdu jasnější 1. magnitudy, celkem 3 hvězdy jasnější 3. magnitudy, 8 hvězd je jasnějších 4. magnitudy a asi 20 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Dominantní stálicí souhvězdí je Altair ( Alfa Orla ). Dosahuje 0,8. magnitudy a od nás ji dělí vzdálenost 17 světelných roků, patří tedy k poměrně blízkým hvězdám. Je třináctou nejjasnější hvězdou na obloze. Altair je bílou stálicí spektrálního zařazení A7. Patří k rychle rotujícím hvězdám, otáčí se asi 60 krát rychleji okolo vlastní osy než naše Slunce. Rotační obvodová rychlost na rovníku Altairu přesahuje 200 kilometrů za sekundu. Při této rychlosti není možné, aby si tato hvězda zachovala dokonale kulový tvar. V důsledku velké odstředivé síly je polární průměr o asi 20 % menší než průměr rovníkový. Altair je o více než polovinu větší než naše Slunce, rovníkový průměr činí asi 1,7 násobek naší denní hvězdy, tedy okolo 2 400 000 kilometrů. Svítivostí překonává Slunce téměř 11 krát, hmotností přibližně 1,5 krát. Průměrná povrchová teplota dosahuje přibližně 7500 Kelvinů. Stáří činí několik stovek milionů roků. Altair řadíme k proměnným hvězdám typu Delta Scuti. Světelné změny jsou však velmi malé a prostýma očima je v žádném případě nezaznamenáte, liší se jen o několik tisícin magnitudy. Alfa Orla je také jedním z vrcholů letního orientačního trojúhelníku, zbylé dva tvoří Vega ze souhvězdí Lyry a Deneb ze souhvězdí Labutě.

Druhou nejjasnější stálicí souhvězdí je Tarazed ( Gama Orla ). Na pozemské obloze dosahuje 2,7. magnitudy a jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti přibližně 395 světelných roků. Oranžového odstínu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4200 Kelvinů. Odhadujeme, že hvězda svým průměrem převyšuje Slunce zhruba 95 krát. Tarazed leží přibližně 2 stupně severozápadně od Altairu ( Alfa Orla ).

Alshain ( Beta Orla ) se prezentuje jako hvězda 3,7. magnitudy, necelé 3 stupně jihovýchodně od Altairu. Byla zařazena do spektrální třídy G8, má tedy žluté zabarvení a od Země ji dělí asi 45 světelných roků. Povrchová teplota dosahuje přibližně 5100 Kelvinů. Barvou je podobná Slunci, má ale přibližně trojnásobně větší průměr než naše denní hvězda. Hvězdy s podobnými rozměry jako má Alshain řadíme k "podobrům". Má přibližně o jednu třetinu vyšší hmotnost než Slunce. Beta Orla vykazuje drobné změny jasnosti, které však prostýma očima nepostřehnete. Ve velké vzdálenosti ji obíhá slabý průvodce, který je červeným trpaslíkem.

Stálici s označením Ksí Orla najdete jen 1 stupeň jihovýchodně od Altairu ( Alfa Orla ). Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o žlutooranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 185 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 10 až 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4800 Kelvinů. U této hvězdy byla objevena planeta o hmotnosti nejméně 2,8 Jupiteru s oběžnou dobou asi 137 dní.

Mí Orla dosahuje 4,4. magnitudy. Svítí 4,5 stupně jihozápadně od Altairu. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K3. Nachází se ve vzdálenosti okolo 108 světelných roků. Má přibližně 8 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4400 Kelvinů.

Deneb Okab je název hvězdy Delta Orla. Od nás ji dělí asi 50 světelných roků a z této vzdálenosti ji pozorujeme jako stálici 3,4. magnitudy. Je žlutobílou hvězdou spektrálního zařazení F0. Má asi 2 krát větší průměr než Slunce. Okolo společného těžiště obíhá s oranžovou trpasličí hvězdou v periodě 3,42 let.

Ný Orla můžete vyhledat necelé 3 stupně jižně od výše zmíněné hvězdy Deneb Okab ( Delta Orla ). Dosahuje 4,6. magnitudy. Jde o nažloutlou veleobří hvězdu spektrálního zařazení F2. Její vzdálenost zatím nedokážeme spolehlivěji určit, bude však v řádu tisíců světelných roků od nás ( pravděpodobně někde mezi 2000 a 3500 světelnými roky ).

Lambda Orla leží v blízkosti hranice se Štítem. Dosahuje 3,4. magnitudy. Je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 125 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje necelých 12 000 Kelvinů. Poměrně svižně rotuje okolo vlastní osy, takže se dá očekávat, že bude nápadně zploštělá.

Stálice s označením 12 Orla leží jen 1,5 stupně jihozápadně od Lambdy Orla. Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 145 světelných let. Odhadujeme, že má 11 až 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4600 Kelvinů.

Ve východním křídle Orla, 8 stupňů jižně od nejjasnější hvězdy souhvězdí-Altaira, se pro zájemce o pozorování proměnných hvězd nabízí "nestálá stálice" s označením Éta Orla. Je jedním z nejjasnějších zástupců proměnných hvězd typu Delta Cefea ( Cefeid ) na obloze. Jasnost mění téměř o jednu hvězdnou třídu mezi 3,5. až 4,3. magnitudy s periodou 7,17664 dne. Změny jsou tedy snadno postřehnutelné již prostýma očima. Éta Orla je nažloutlou obří hvězdou. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Během periody se mění i spektrum hvězdy mezi F6 a G2 a ruku v ruce s tím i povrchová teplota, přibližně mezi 6200 a 5300 Kelvinů. Odhady vzdálenosti této cefeidy se pohybují okolo 1200 světelných roků od nás, ve skutečnosti však tato proměnná hvězda může být o několik stovek světelných let blíže či dále. Stáří hvězdy odhadujeme na několik desítek milionů roků.

Hvězda označená jako Théta Orla dosahuje 3,2. magnitudy. Je také součástí východního křídla Orla. Od Země ji dělí vzdálenost přibližně 290 světelných let. Jde o modrobílou stálici spektrálního zařazení B9. Z rozboru spektra víme, že je těsnou dvojhvězdou s oběžnou dobou 17,12 dne. Průvodce pravděpodobně také patří do spektrální třídy B. Théta Orla je čtvrtou nejjasnější hvězdou souhvězdí.

Na konci východního křídla Orla svítí trojice slabších stálic 4. až 5. hvězdné velikosti. Nejjasnější z nich nese označení 71 Orla. Leží prakticky na hranici s Vodnářem. Dosahuje 4,3. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 335 světelných roků. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 205 dnů.

70 Orla leží 1,5 stupně jižně od 71 Orla. Dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o oranžového veleobra spektrálního zařazení K5. Vzdálenost velmi zhruba odhadujeme na 1300 světelných roků.

69 Orla také dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků.

Jota Orla leží 4,5 stupně jihozápadně od proměnné Éty Orla. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je modrou hvězdou spektrálního zařazení B5, ve vzdálenosti okolo 390 světelných roků. Odhadujeme, že má asi 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 14 500 Kelvinů.

Stálici s označením Kappa Orla najdete v jižní části souhvězdí. S hodnotou 4,9. magnitudy však nijak nevyniká. Jde o modrou obří hvězdu spektrálního zařazení B0. Vzdálenost odhadujeme na velmi zhruba 1700 světelných roků. A také jen odhadujeme, že by mohla mít 12 až 13 krát větší průměr než Slunce. V důsledku rychlé rotace okolo vlastní osy však bude nejspíše výrazně zploštělá. Její průměrná povrchová teplota by se mohla pohybovat okolo 26 500 Kelvinů.

V jižní části souhvězdí ještě zmíním stálici s označením 26 Orla. Najdete ji necelé 4 stupně východně od Lambdy Orla. Dosahuje 5,0. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 155 světelných roků. Má přibližně 6 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4900 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou dobou 266,5 dne. Průvodce obíhá po silně výstředné dráze. Jeho hmotnost odhadujeme na 1,4 hmoty Slunce.

Západní křídlo Orla tvoří stálice s označením Dzéta Orla. Známá je také pod jménem Deneb el Okab. Najdete ji v severozápadní části souhvězdí. Dosahuje 3,0. magnitudy a jde o bílou stálici spektrálního zařazení A0, ve vzdálenosti okolo 83 světelných roků od nás. Rotuje velmi rychle okolo vlastní osy, v důsledku čehož bude velmi silně zploštělá. Její rovníkový poloměr je o asi 30 % větší než polární poloměr. Hvězda je přibližně 2 krát větší než Slunce. Deneb el Okab je třetí nejjasnější hvězdou v souhvězdí.

V severozápadní části souhvězdí leží také Epsilon Orla. Vyznačuje konec západního křídla tohoto dravce. Nachází se jen necelé 2 stupně severozápadně od hvězdy Deneb el Okab ( Dzéta Orla ), v blízkosti hranice s Herkulem. Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1. Domníváme se, že má přibližně 10 krát větší průměr než Slunce. Od Země jej dělí zhruba 155 světelných roků. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4700 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že má hvězdného společníka s oběžnou dobou 3,5 roku.

Dlouhoperiodickou proměnnou typu Mira Ceti je hvězda s označením R Orla. Najdete ji zhruba 5,5 stupně jižně od Dzéty Orla. V maximu se pohybuje mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí a je pod temnou oblohou pozorovatelná i prostýma očima, naopak v minimu klesá na 11. až 12. hvězdnou velikost a je viditelná až dobrým dalekohledem. Jde o obří červenou hvězdu spektrální třídy M. Příčinou světelných změn jsou pulsace. Perioda se však významně zkracuje. Ve druhé polovině 19. století byla 350 dní, v současnosti činí pouze asi 270 dní. Zkracování periody svědčí o změnách vnitřní struktury hvězdy. Vzdálenost R Orla odhadujeme na 700 světelných roků od nás.