Jarní souhvězdí

Jaro patří k nejoblíbenějším ročním obdobím, jak u lidí, tak u zvířecí a rostlinné říše. Své jedinečné kouzlo má i jarní hvězdná obloha. Sice na ní nespatříme velké množství hvězd, jelikož se díváme do oblastí vzdálených od pásu mléčné dráhy, ale i tak nám nabízí množství zajímavých hvězdných obrazců. Nejnápadnějším a nejznámějším jarním souhvězdím je Lev, kterému dominuje hvězda Regulus. Ve hvězdném obrazci si lze dobře představit ležícího "krále zvířat". Nad ním, pod nohami Velké medvědice se nachází již mnohem méně nápadné souhvězdí Malého lva. Hned za Lvem se rozkládá souhvězdí Vlasy Bereniky, tvořené ze slabších hvězd a obsahující blízkou otevřenou hvězdokupu Melotte 111, nápadnou i při pozorování prostýma očima. Nad Vlasy Bereniky, pod ojí Velkého vozu se nachází Honící psi, další z poměrně nevýrazných souhvězdí. Jeho pilířem je dvojice jasnějších hvězd. Nejjasnější hvězda se jmenuje Cor Caroli. Mnohem výraznější je souhvězdí Pastýř, kterému dominuje nejjasnější hvězda severní oblohy - nápadně naoranžovělá Arcturus. K této hvězdě míří oj Velkého vozu. Východně od Pastýře se rozkládá půvabné souhvězdí Severní koruna. Jejímu půloblouku hvězd dominuje jasná Gemma. Níže na jihu, pod Vlasy Bereniky se rozprostírá rozlehlé a poměrně výrazné souhvězdí Panny. Její dominantní hvězda nese název Spica. Trojice jasných hvězd Arcturus, Regulus a Spica tvoří takzvaný jarní trojúhelník, který slouží k orientaci na jarní obloze. Východně od hvězdy Spica se nachází poměrně nápadné souhvězdí Vah. Pod souhvězdím Lva, jižně od jeho nejjasnější hvězdy ( Regulus ) leží velmi slabé souhvězdí Sextant. Pod souhvězdím Panny je malé, ale výrazné souhvězdí Havran. Čtyřúhelník jeho jasných hvězd je u nás na jaře dobře pozorovatelný nad jižním obzorem. Havran sousedí se souhvězdím Pohár, které je již mnohem méně nápadné. Jihozápadně od nejjasnější hvězdy Lva se nachází Hlava Hydry. Její dlouhé tělo se klikatí kolem souhvězdí Sextant, dále pod Pohárem, Havranem a Pannou a končí až u souhvězdí Vah. Hydra je velmi dlouhým souhvězdím. Její nejjasnější stálice nese jméno Alphard. Pod Hydrou se ještě nachází malá, nevýrazná a od nás těžko viditelná souhvězdí Kompas a Vývěva. Pro studium těchto dvou souhvězdí lze doporučit jižnější stanoviště než je Česká republika.

Lev

Procházku jarní hvězdnou oblohou se sluší začít u jeho nejvýraznějšího souhvězdí. Tím je Lev. S celkem pěti hvězdami jasnějšími 3. magnitudy skutečně mezi jarními souhvězdími vede. Podle řecké mytologie šlo o strašlivého nemejského lva, kterého zabil Herkules. Dobře si zde můžete představit ležícího lva při pohledu z boku. Patří k souhvězdím, které se na obloze nejsnadněji rozeznávají. Název souhvězdí se v blízké budoucnosti měnit nebude, ale zrovna tak si zde můžete představit prasátko s ocáskem, žehličku i jiné věci... Hlava s přední částí těla také na obloze vykresluje velký otazník, či srp. Dominantní hvězda Regulus ( Alfa Lva ) se nachází v místech, kde má Lev plece. Příležitostně se pro ni používá jméno Cor Leonis, tedy "Lví srdce". Regulus je jedním ze čtyř "strážců oblohy", neboli královských hvězd. Tyto hvězdy rozdělovaly rok na čtyři roční období. Regulus označoval bod letního slunovratu, Aldebaran ( Alfa Býka ) jarní bod, Fomalhaut ( Alfa Jižní ryby ) zimní slunovrat a Antares ( Alfa Štíra ) podzimní bod. Alfa Lva dosahuje 1,4. magnitudy. Je modrobílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 80 světelných roků. Namodralý odstín je dobře patrný i při pohledu prostýma očima. Víme také, že je pouze hlavní složkou vícenásobného hvězdného systému. Na tom není zase až tak nic vyjímečného. Již dlouho víme, že drtivá většina hvězd, které vidíme na obloze prostýma očima je členem dvojhvězdného, či vícenásobného hvězdného systému. Regulus obíhá trojice trpasličích hvězd. Nic vyjímečného není ani to, že Alfa Lva je hvězdou silně zploštělou. U rychle rotujících hvězd hlavní posloupnosti jde o běžnou záležitost. V důsledku rychlé rotace okolo vlastní osy vzniká v rovníkových oblastech velká odstředivá síla, která hvězdu protahuje. V případě Regula je však zploštění velmi nápadné, svým tvarem připomíná spíše míč na rugby. Je úžasné, že dnes dokážeme zjistit tyhle věci u vzdálených hvězd. V ocasu Lva září Denebola ( Beta Lva ). Dosahuje 2,1. magnitudy. Je bílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 36 světelných roků. I u ní lze očekávat nápadně zploštělý tvar v důsledku rychlé rotace okolo vlastní osy. Spousta jasných hvězd na obloze nemá ani zdaleka tak krásně kulatý tvar jako naše pomalu rotující Slunce. Prakticky vždy jde však o hvězdy podstatně mladší než je naše denní hvězda. V zadní části Lva se prezentuje Zosma ( Delta Lva ). Dosahuje 2,6. magnitudy a je bílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 58 světelných let. I ona bude nápadně zploštělá. K jasným hvězdám tvořícím tělo Lva patří s hodnotou 2,0. magnitudy také Algieba ( Gama Lva ). Je tvořená dvojicí žlutooranžových hvězd obíhajících kolem společného těžiště. Nachází se ve vzdálenosti okolo 130 světelných roků od nás. Jižně od Algieby si můžete všimnout i prostýma očima slabého, pouze optického průvodce 4,8. magnitudy. Hlava Lva je tvořená stálicemi 3. a 4. hvězdné velikosti. Nejjasnější z nich je Ras Elased Australis ( Epsilon Lva ). Dosahuje 3,0. magnitudy. Tento žlutý obr se nachází ve vzdálenosti okolo 250 světelných roků. Lva řadíme k zvířetníkovým souhvězdím.

Malý lev

Nad souhvězdím Lva, pod zadní tlapou Velké medvědice najdete souhvězdí Malý lev. Patří k novodobým souhvězdím, bylo zavedeno až v 17. století J. Haveliem. V díle Prodromus Astronomiae zavedl Havelius několik nových souhvězdí v místech, kde bylo jen málo jasných hvězd. Ve 20. letech 20. století toto souhvězdí posvětila Mezinárodní astronomická unie. Malý lev je nevýrazný, tvořený slabšími stálicemi, z nichž nejjasnější se pohybují okolo 4. hvězdné velikosti. Malého lva si zde představíte jen s notnou dávkou fantazie. Jde o jednu z typických "nebeských vycpávek". Nejjasnější stálicí souhvězdí je Praecipua ( 46 Malého lva ). Najdete ji u východní hranice souhvězdí. S hodnotou 3,8. magnitudy je jedinou v souhvězdí jasnější 4. hvězdné velikosti. Tohoto oranžového obra od nás dělí zhruba 95 světelných roků. Praecipua je jedinou hvězdou v souhvězdí, která má vlastní jméno. Západně od ní se táhnou směrem k souhvězdí Rysa dvě řádky stálic 4. až 5. hvězdné velikosti, které dotváří zbytek souhvězdí.

Pastýř

Pastýř je jedním z nápadných jarních souhvězdí a to zejména díky své dominantní hvězdě - Arcturus. Její jméno pochází z řečtiny a znamená "strážce medvěda". Míří k ní prodloužená oj Velkého vozu ( ocas Velké medvědice ), která vám může pomoci tuto hvězdu snadno identifikovat. Souhvězdí bylo známé již ve starověku. Jedna ze starých řeckých bájí o něm hovoří jako o Pastýři, který hlídá Velkou medvědici, podle jiné je považován za oráče. Rozložení nejjasnějších hvězd souhvězdí připomíná tvar velkého písmene P, jehož patu tvoří Arcturus. P - jako Pastýř - to se dobře pamatuje. Slušně si zde také můžete představit papírového draka. Arcturus ( Alfa Pastýře ) je s hodnotou 0,0. magnitudy nejen nejjasnější hvězdou souhvězdí, ale i celé severní oblohy. Je oranžovým obrem ve vzdálenosti okolo 37 světelných roků. Patří k nejbližším hvězdám tohoto druhu. Jeho naoranžovělý odstín je nepřehlédnutelný i při pohledu prostýma očima. Do podobného stádia se naše Slunce dostane za několik miliard roků. Studium této hvězdy nasvědčuje tomu, že původně nebyla součástí naší Galaxie. Vznikla uvnitř jiné, menší galaxie, která se s naším hvězdným ostrovem srazila před několika miliardami let. Naše Galaxie tento menší hvězdný ostrov zcela pohltila. Galaktický kanibalismus je běžným jevem, který probíhá i v současnosti. Domníváme se na základě pozorování vzdálených oblastí vesmíru, že všechny velké galaxie vznikly postupným slučováním galaxií menších. Arcturus je také jedním z vrcholů jarního trojúhelníku. Muphrid ( Éta Pastýře ) leží jen asi 5 stupňů západně od nejjasnější hvězdy souhvězdí. Dosahuje 2,7. magnitudy. Je také obrem, tentokrát však žlutým, v prakticky stejné vzdálenosti od Země jako Arcturus, tedy asi 37 světelných roků. Tyto dvě hvězdy spolu nemají nic společného, jde pouze o jejich náhodné setkání. Izar ( Epsilon Pastýře ) je s hodnotou 2,4. magnitudy druhou nejjasnější v souhvězdí. Leží přes 10 stupňů severovýchodně od hvězdy Arcturus. Jedná se o vícenásobný hvězdný systém ve vzdálenosti okolo 205 světelných let. Hlavní složka je oranžovým obrem. V severovýchodní části souhvězdí se můžete pokusit otestovat svůj zrak na optické dvojhvězdě Ný 1 a Ný 2 Pastýře. Obě, prakticky stejně jasné složky dosahují 5,0. magnitudy a na obloze je dělí 11 úhlových minut. Slabší hvězdy v severní části Pastýře kdysi tvořily dnes již neexistující souhvězdí Zední kvadrant ( přístroj k určování průchodu poledníkem a výšky nad obzorem, býval upevněn na zdi ).

Severní koruna

Východně od Pastýře se rozprostírá nápadný půloblouk, který tvoří šestice jasnějších hvězd - souhvězdí Severní koruna. Podle starých řeckých bájí představuje korunu princezny Ariadny, dcery krétského krále Minoa. Severní koruna je malým, ale výrazným souhvězdím. Dominuje jí jasná hvězda Gemma ( Drahokam ). Ne všechny národy zde spatřovaly korunu. Pro Araby byla rozlomenou mísou, australští domorodci si zde představovali bumerang nebo také orlí hnízdo. Severoameričtí indiáni ji nazývali Nebeská sestra. Gemma ( Alfa Severní koruny ), příležitostně také nazývaná Alphekka, dosahuje 2,2. magnitudy. Jde o dvojhvězdný systém tvořený modrobílou a žlutou hvězdou. Kolem společného těžiště obíhají v periodě 17,36 dne. Gemma na nás svítí ze vzdálenosti okolo 75 světelných roků. Ostatní stálice v souhvězdí jsou již slabší 3. magnitudy. Nusakan ( Beta Severní koruny ) je s hodnotou 3,7. magnitudy druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Tuto žlutobílou hvězdu od nás dělí asi 115 světelných roků. Otestovat kvalitu zraku si můžete na optické dvojici Ný 1 a Ný 2 Severní koruny, ležící u východní hranice souhvězdí. Složky 5,2. a 5,4. magnitudy leží v odstupu asi 6 úhlových minut. Nedaleko hvězdy Epsilon Severní koruny se občas představí známá rekurentní ( opakující se ) nova T Severní koruny. Zjasnila v letech 1866 a 1946 a jasností soupeřila s nejjasnější hvězdou souhvězdí - Gemmou. V současné době je prostýma očima neviditelná. Očekáváme další vzplanutí, kdy se tak stane, však přesně nevíme. Pravděpodobně v průběhu příštích několika desítek let.

Vlasy Bereniky

Mezi Pastýřem a Lvem se rozprostírá nevýrazné souhvězdí Vlasy Bereniky. Skládá se jen ze stálic slabších 4. hvězdné velikosti. Pro pozorovatele prostýma očima je však přitažlivé zejména díky otevřené hvězdokupě Melotte 111. Souhvězdí představuje vlasy egyptské královny Bereniky, které podle pověsti obětovala bohům za šťastný návrat svého manžela Ptolemaia III. z válečné výpravy. Tři nejjasnější hvězdy souhvězdí - Alfa, Beta a Gama vytváří na obloze pravoúhlý trojúhelník. Všechny tři mají podobnou jasnost. Alfa Vlasů Bereniky nese jméno Diadem. Dosahuje 4,3. magnitudy. Je druhou nejjasnější v souhvězdí. Tvoří ji dvojice nažloutlých trpasličích hvězd, obíhajících kolem společného těžiště. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 58 světelných roků. Nejjasnější hvězdou v souhvězdí je Beta Vlasů Bereniky, ale jen těsně - také dosahuje 4,3. magnitudy. Tato hvězda je svými parametry podobná našemu Slunci. Leží ve vzdálenosti okolo 30 světelných roků. Gama Vlasů Bereniky je třetí nejjasnější hvězdou souhvězdí, dosahuje 4,4. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu ve vzdálenosti okolo 167 světelných roků. Na temné mimoměstské obloze vás ale v první řadě upoutá nakupení slabých hvězd 5. až 6. hvězdné velikosti. Již na pohled je zřejmé, že nemůže jít o náhodu. Jsou součástí blízké otevřené hvězdokupy Melotte 111, lidově prostě nazývané "hvězdokupa Vlasů Bereniky". Její jádro leží ve vzdálenosti okolo 300 světelných roků, patří tedy k nejbližším otevřeným hvězdokupám. Otevřené hvězdokupy se soustřeďují zejména poblíž roviny Galaxie. Ani Melotte 111 od ní není příliš vzdálená. To že hvězdokupu pozorujeme v blízkosti severního galaktického pólu je vykompenzováno její blízkostí. Melotte 111 je jedním z nejhezčích objektů na obloze i pro pozorovatele prostýma očima. Severní galaktický pól se nachází v blízkosti hvězdy s označením 31 Vlasů Bereniky ( 4,9. magnitudy ). V tomto směru se díváme přesně kolmo vůči rovině Galaxie - Mléčné dráhy. Jižní galaktický pól se nachází na opačné straně oblohy, v pro nás nepříliš dobře pozorovatelném souhvězdí Sochaře.

Honící psi

Pod ojí Velkého vozu je k dispozici nevýrazné souhvězdí Honící psi. Bylo zavedeno v 17. století J. Haveliem. Hvězdy tvořící toto souhvězdí původně patřily k Velké medvědici. Souhvězdí představuje dva psy, které drží na vodítku Pastýř. Kolem severního nebeského pólu nahání Velkou medvědici a Malého medvěda. V našich zeměpisných šířkách je severní polovina souhvězdí obtočňová - nikdy nezapadá. Ve směru souhvězdí se díváme téměř kolmo k rovině naší Galaxie, proto v něm pozorujeme málo hvězd. V Honících psech najdeme jen 2 jasnější hvězdy. Jmenují se Cor Caroli a Asterion. Na obloze je od sebe dělí asi 5 stupňů. Cor Caroli ( Alfa Honících psů ) dosahuje 2,8. magnitudy a je zde dominantní. Tvoří ji dvojice bílých hvězd obíhajících kolem společného těžiště, v periodě v řádu tisíců let. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo 110 světelných roků. Asterion, někdy také nazývaná Chara ( Beta Honících psů ) je s hodnotou 4,2. magnitudy druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Svými parametry je dosti podobná našemu Slunci. Nachází se ve vzdálenosti okolo 27 světelných let. Další stálice v souhvězdí se již pohybují okolo 5. hvězdné velikosti. Asi 4,5 stupně severovýchodně od hvězdy Asterion ( Beta Honících psů ) se nachází proměnná hvězda Y Honících psů, nazývaná La Superba. Polopravidelně svou jasnost mění mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí s periodou asi 157 dnů. Světelné změny můžete na temné obloze sledovat i prostýma očima. Poblíž středu spojnice hvězd Cor Caroli a Arcturus ( Alfa Pastýře ) je možné zahlédnout kulovou hvězdokupu M 3. S jasností 6,2. magnitudy je však poblíž hranice viditelnosti prostýma očima. Je nutná temná obloha, velmi dobrý zrak a znalost její přesné polohy na nebi. Se vzdáleností větší než 30 000 světelných roků je suverénně nejvzdálenějším objektem, jaký můžeme v tomto souhvězdí spatřit bez optických pomůcek.

Panna

Panna je rozsáhlé rovníkové souhvězdí zvířetníku. Je druhým největším souhvězdím na obloze, hned po souhvězdí Hydry. V mytologii byla spojována zejména s bohyněmi spravedlnosti nebo úrody. Sousední souhvězdí Vah symbolizuje spravedlnost a jako symbol úrody drží Panna v ruce obilné klasy v místě, kde svítí nejjasnější hvězda souhvězdí - Spica ( latinsky klas ). Mnohem lépe než Pannu s obilným klasem v ruce, si zde lze například velmi dobře představit závodnici skákající přes překážku. Spica ( Alfa Panny ) je s hodnotou 1,0. magnitudy v souhvězdí dominantní. Patří mezi 20 nejjasnějších hvězd oblohy. Tvoří ji dvojice modrých hvězd obíhajících kolem společného těžiště v periodě 4 dny. Modrobílý odstín hvězdy je patrný i při pohledu prostýma očima. Systém se nachází ve vzdálenosti okolo 250 světelných let. Spica je jedním z vrcholů jarního trojúhelníku. Druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí je Porrima ( Gama Panny ), někdy také nazývaná Arich. Dosahuje 2,7. magnitudy. Je tvořená dvojicí téměř totožných žlutobílých hvězd. Leží ve vzdálenosti okolo 38 světelných let. Vindemiatrix ( Epsilon Panny ) je s hodnotou 2,8. magnitudy třetí nejjasnější v souhvězdí. Jde o žlutou obří hvězdu ve vzdálenosti okolo 110 světelných roků. Ostatní stálice v souhvězdí jsou již slabší 3. magnitudy. Patří k nim i Heze ( Dzéta Panny ) s hodnotou 3,4. magnitudy. Je bílou hvězdou ve vzdálenosti okolo 75 světelných roků. Auva ( Delta Panny ) také dosahuje 3,4. magnitudy. Tato červená obří hvězda se nachází ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. V souhvězdí se nachází průsečík světového rovníku s ekliptikou - podzimní bod. Na své zdánlivé dráze po ekliptice Slunce tímto bodem přechází na jižní nebeskou polokouli, končí léto a nastává podzim.

Sextant

Pod souhvězdím Lva, jižně od jasné hvězdy Regulus, se nachází Sextant. Jde o malé, velmi nenápadné souhvězdí na nebeském rovníku, složené jen ze slabých hvězd. Zavedl jej v 17. století polský astronom J. Havelius. Sextant byl využíván k přesnému určování poloh nebeských těles. Přístroj se nazývá sextantem, protože má tvar a stupnici šestiny kruhu. Sám Havelius jej používal při svých měřeních. Přístroj tehdy ještě nebyl vybaven dalekohledem, k zaměření nebeských objektů sloužily jen jednoduché průzory. Dosahovalo se jím přesnosti okolo 1 úhlové minuty. Pokud víte, jak tento přístroj vypadá, můžete si jej ve slabém hvězdném obrazci poměrně dobře představit. K pozorování souhvězdí Sextantu je však nutná temná mimoměstská obloha. Jen jediná stálice je zde jasnější 5. magnitudy a žádná nemá vlastní jméno. Alfa Sextantu dosahuje 4,5. magnitudy. Vzdálenost této bílé hvězdy odhadujeme na přibližně 280 světelných roků.

Havran

Pod souhvězdím Panny, nedaleko její nejjasnější hvězdy Spica, jižně od nebeského rovníku, najdeme malé, ale výrazné souhvězdí Havran. Patří k původním 48 starořeckým souhvězdím a představuje posvátného opeřence boha Slunce Apollona. Za jarních večerů jej spatříme nad jižním obzorem. Jeho nejjasnější stálice 3. hvězdné velikosti vytváří na obloze nepravidelný čtyřúhelník. Zatímco Havran se začíná objevovat na večerní jarní obloze, ti skuteční havrani území našeho státu houfně opouštějí. Pro nás jsou jedním z typických symbolů zimy. Nemálo lidí si je plete s vránami. Havran polní dorůstá délky 45 až 47 centimetrů, váží 200 až 625 gramů a rozpětí křídel činí 81 až 94 centimetrů. Kořen zobáku je u dospělých ptáků světlý a neopeřený, čímž se odlišuje od ostatních krkavcovitých středoevropských ptáků. Vyskytuje se téměř po celé Evropě a v Asii. U nás každý rok zimuje několik milionů jedinců. Nejjasnější stálicí souhvězdí je s hodnotou 2,6. magnitudy Gienah ( Gama Havrana ). Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 155 světelných let. Kraz ( Beta Havrana ) dosahuje 2,7. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 145 světelných let. Algorab ( Delta Havrana ) dosahuje 3,0. magnitudy. Jde o modrobílou hvězdu ve vzdálenosti okolo 87 světelných let. Minkar ( Epsilon Havrana ) dosahuje také 3,0. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 320 světelných let.

Pohár

Pohár najdeme mezi Havranem a Hydrou. Je malým a nevýrazným souhvězdím jižní oblohy. Tvoří jej jen slabé hvězdy 4. hvězdné velikosti a slabší, jejich rozložení však skutečně dobře připomíná pohár. Šestice hvězd tvoří půloblouk ve tvaru misky. Souhvězdí je podobné řecké nádobě zvané kratér. Za jarních večerů jej spatříme nevysoko nad jižním obzorem. Podle staré řecké báje měl do tohoto zlatého poháru nabrat Havran vodu pro boha Apollona. Delta Poháru je nejjasnější stálicí souhvězdí, dosahuje 3,6. magnitudy. Najdete ji zhruba uprostřed souhvězdí. Je oranžovou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 190 světelných roků. Ostatní stálice v souhvězdí jsou již slabší 4. magnitudy. Alkes ( Alfa Poháru ) dosahuje 4,1. magnitudy. Je také oranžovou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 160 světelných let.

Hydra

Hydra je největším a nejdelším souhvězdím na obloze. Rozkládá se severně i jižně od nebeského rovníku. Podle staré báje představuje mnohohlavého netvora s hadovitým tělem, se kterým bojoval Herkules. Přestože měla Hydra 9 hlav, na obloze má jen jedinou, o které se říká, že je to ta nesmrtelná. Na figurálních mapách bývá Hydra zobrazována jako velký vodní had. Její hlava, kterou tvoří šestice hvězd 3. a 4. hvězdné velikosti se nachází pod souhvězdím Raka a její tělo se vine pod Sextantem, Pohárem, Havranem a Pannou po jižní obloze až k souhvězdí Vah. Zabírá více než čtvrtinu délky celé oblohy. Celou ji můžeme vidět ve večerních hodinách jen v květnu a červnu. Její hlava je však viditelná již od ledna. Jižní polovina Hydry u nás nevystupuje příliš vysoko nad obzor. Výhodnější podmínky na pozorování celého souhvězdí poskytují jižnější stanoviště. S výjimkou hlavy je Hydra poměrně nevýrazným souhvězdím. Její dominantní hvězda nese jméno Alphard ( Alfa Hydry ), v překladu znamená "osamocená", v jejím širokém okolí se totiž nenachází žádná jasná hvězda. Značí srdce Hydry ( Cor Hydrae ). Najdete ji jihozápadně od jasné hvězdy Regulus ( Alfa Lva ), již pod nebeským rovníkem. Alphard dosahuje 2,0. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků. Její naoranžovělý odstín je dobře patrný i při pohledu prostýma očima. Hlava Hydry je jen nahodilou skupinou šesti hvězd v různých vzdálenostech od Země. Nachází se v rozmezí asi 130 až 600 světelných roků od nás. Rozkládají se na ploše o průměru asi 5 stupňů. Nejjasnější je zde s hodnotou 3,1. magnitudy Dzéta Hydry. Je žlutou obří hvězdou ve vzdálenosti okolo 165 světelných roků. Naopak nejslabší z této šestice je Sigma Hydry, dosahuje 4,5. magnitudy. Jihozápadně od hlavy Hydry, v blízkosti hranice s Jednorožcem, leží otevřená hvězdokupa M 48. Na temné obloze ji můžete spatřit i prostýma očima, jako mlhavou skvrnu. K zajímavým proměnným hvězdám patří U Hydry a R Hydry. Soubor slabších hvězd nad koncem ocasu Hydry kdysi vyznačoval staré, dnes již nepoužívané souhvězdí Noční sova. Jeho původ není znám. Mezi Hydrou a Vývěvou kdysi existovalo malé souhvězdí Kočka ( Felis ). Zavedl jej francouzský astronom J. Lalande v roce 1799. Prý měl rád kočky...