Honící psi

Honící psi ( latinsky Canes Venatici, zkratka CVn ) jsou poměrně nevýrazným souhvězdím, které najdeme pod ojí Velkého vozu ze souhvězdí Velké medvědice. Bylo zavedeno až v 17. století polským astronomem J. Haveliem, který tyto hvězdy ubral Velké medvědici. Souhvězdí představuje dva psy, které drží na vodítku Pastýř. Kolem severního nebeského pólu nahání Velkou medvědici a Malého medvěda. V našich zeměpisných šířkách je severní polovina souhvězdí obtočňová-nikdy nezapadá. Ve směru souhvězdí se díváme téměř kolmo k rovině naší Galaxie, proto v něm pozorujeme málo hvězd. S rozlohou 456 stupňů čtverečních jde o 38. největší souhvězdí. Řadíme ho k jarním souhvězdím. Kulminuje o půlnoci začátkem dubna. Honící psi sousedí se souhvězdím Pastýře, Velké medvědice a Vlasů Bereniky. Souhvězdí obsahuje jen 1 hvězdu jasnější 3. magnitudy, neobsahuje žádnou hvězdu mezi 3. a 4. magnitudou a celkově obsahuje jen 9 hvězd jasnějších 5. magnitudy.

Dominantní stálicí souhvězdí je Alfa Honících psů nazývaná Cor Caroli ( Srdce Karlovo ). Tento neobvyklý název hvězdy vznikl roku 1660. Pojmenoval ji tak anglický astronom Edmund Halley na počest anglického krále Karla II. Hvězda údajně zvýšila jasnost při příchodu tohoto panovníka do Londýna v květnu roku 1660. Cor Caroli dosahuje 2,8. magnitudy, ostatní hvězdy v souhvězdí jsou již slabší 4. hvězdné velikosti. Ve skutečnosti jde o dvojhvězdný systém. Hlavní složka má průvodce 5,6. magnitudy, ten je však viditelný až v dalekohledech. Obě hvězdy jsou bílé ( spektrum A0 a F0 ). Skutečná vzdálenost mezi složkami činí asi 700 astronomických jednotek. Oběžná doba dvojhvězdy je velice dlouhá, odhadujeme ji na nejméně 8000 roků. Jasnější složka vykazuje mírné změny jasnosti v rozmezí 1 desetiny magnitudy, toho si však bez citlivých měřících metod při pohledu prostým okem nejspíše vůbec nevšimnete. Změny probíhají v periodě 5,47 dne, což je zároveň i rotační perioda hvězdy. Ve stejném časovém intervalu pozorujeme i změny ve spektru. Příčinou je silné magnetické pole hvězdy, asi 1000 krát silnější než má naše Slunce. Díky tomu vznikají na povrchu obří skvrny s různorodým chemickým složením. Byly identifikovány vzácné zeminy jako je například křemík či rtuť a některé další prvky okolo železa. Alfa Honících psů je prototypem spektrálních proměnných hvězd. Odhadujeme, že hlavní složka má asi 2,5 krát větší průměr než Slunce, průvodce asi 1,3 krát větší průměr než naše denní hvězda. Dvojhvězda se nachází přibližně 110 světelných roků od Země.

Asterion, někdy také nazývaná Chara ( Beta Honících psů ) je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí. Nachází se asi 5 stupňů severozápadně od Cor Caroli ( Alfa Honících psů ). Leží 27 světelných roků od Země a je poměrně dosti podobná našemu Slunci. Její průměr je jen o asi 12 procent větší, hmotnost zhruba srovnatelná. Nejspíše má i podobné stáří jako naše denní hvězda. Je spektrálního zařazení G0 ( Slunce G2 ) a na pozemské obloze dosahuje 4,2. magnitudy. Pokud by jste se dostali do její blízkosti a podívali se směrem ke Slunci, spatřili by jste naši denní hvězdu téměř stejně jasnou, jak se nám jeví Asterion při pohledu ze Země. Tak jak vidíme Asterion z naší sluneční soustavy, bychom viděli Slunce ze vzdálenosti 27 světelných roků.

Třetí nejjasnější hvězda souhvězdí nese označení 24 Honících psů. Najdete ji v severní části souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Velkou medvědicí a jen něco přes 2 stupně západně od jasné hvězdy Benetnash ( Éta Velké medvědice ). Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5, ve vzdálenosti okolo 180 světelných roků. Odhadujeme, že má 1,5 až 2 krát větší průměr než Slunce.

V severozápadním rohu souhvězdí svítí hvězdička s označením 5 Honících psů. Tvoří téměř rovnostranný trojúhelník s hvězdami Alioth ( Epsilon Velké medvědice ) a Megrez ( Delta Velké medvědice ). Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o žlutého obra spektrálního zařazení G7, ve vzdálenosti zhruba 390 světelných roků.

Stálici s označením 20 Honících psů můžete najít necelých 5 stupňů severovýchodně od nejjasnější hvězdy souhvězdí - Cor Caroli. Dosahuje 4,7. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F3. Nachází se ve vzdálenosti okolo 265 světelných let. Odhadujeme, že má více než 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7000 Kelvinů.

Méně než 1 stupeň jihozápadně od výše zmíněné 20 Honících psů leží stálice 4,9. magnitudy. Nese označení HIP 64540. Jde o žlutooranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti zhruba 460 světelných roků.

25 Honících psů leží v jihovýchodní části souhvězdí, zhruba 9 stupňů jihovýchodně od Cor Caroli ( Alfa Honících psů ). Jde o dvojici bílých ( spektrum A7 a F0 ) hvězd 5,0. a 7,0. magnitudy obíhajících kolem společného těžiště. Prostýma očima se však 25 Honících psů jeví pouze jako jeden světelný bod 4,8. magnitudy. Systém se nachází zhruba 200 světelných roků od Země.

Jen 1 stupeň severozápadně od 25 Honících psů leží další stálice jasnější 5. magnitudy. Nese katalogové označení HIP 66257. Dosahuje 4,9. magnitudy a jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F2, ve vzdálenosti okolo 150 světelných roků.

V jihovýchodním rohu souhvězdí ještě stojí za zmínku HIP 67665. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžovou obří hvězdu spektrálního zařazení K5. Nachází se zhruba 600 světelných roků od nás.

Stálici s označením 6 Honících psů najdete necelé 3 stupně jihozápadně od hvězdy Asterion ( Beta Honících psů ). Dosahuje 5,0. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti okolo 260 světelných let. Odhadujeme, že má přibližně 9 krát větší průměr než Slunce.

Asi 4,5 stupně severovýchodně od hvězdy Asterion ( Beta Honících psů ) se nachází proměnná hvězda Y Honících psů, nazývaná La Superba. Polopravidelně svou jasnost mění mezi 5. a 6. hvězdnou velikostí s periodou asi 157 dnů. Na temné obloze je tedy hvězda viditelná i prostýma očima. Nápadného oranžovočerveného odstínu si můžete všimnout však až v dalekohledu. La Superba je jednou z nejčervenějších hvězd na obloze. Tato barva je důsledkem působení uhlíkových molekul v atmosféře hvězdy, které absorbují její modré světlo.Vzdálenost této červené obří hvězdy odhadujeme na asi 700 světelných roků. Je skutečně obrovská-její poloměr pouze hrubě odhadujeme na 2 astronomické jednotky ( asi 300 milionů kilometrů ). Pokud bychom ji umístili do středu sluneční soustavy, sahala by až za oběžnou dráhu Marsu. Její povrchová teplota nepřesahuje 3000 Kelvinů. Část své vnější atmosféry hvězda odhazuje do prostoru a kolem ní se tak vytváří obrovský disk materiálu. Pravděpodobně se připravuje na fázi planetární mlhoviny.

V jihovýchodní části souhvězdí, v blízkosti hranice se souhvězdím Pastýře se nachází kulová hvězdokupa M 3 ( NGC 5272 ). Leží na spojnici hvězd Cor Caroli ( Alfa Honících psů ) a Arcturus ( Alfa Pastýře ), poblíž středu této spojnice, o něco blíže k nejjasnější hvězdě Pastýře. S jasností 6,2. magnitudy patří k nejvýraznějším kulovým hvězdokupám severní oblohy. Za vynikajících pozorovacích podmínek ji lze spatřit již prostýma očima bez dalekohledu jako slabou mlhavou hvězdičku. Z území našeho státu však nepůjde o nic snadného, díky rostoucímu světelnému znečištění. Vzdálenost M 3 odhadujeme na více než 30 000 světelných roků ( nejčastější odhad se pohybuje kolem 34 000 světelných let ). Nachází se zhruba 32 000 světelných roků nad galaktickou rovinou a přibližně 39 000 světelných roků od středu Galaxie. Jako všechny kulové hvězdokupy obíhá kolem centra Galaxie po výstředné dráze. Jeden celý oběh dokončí za přibližně 300 milionů roků. Stáří objektu odhadujeme na 12 až 13 miliard roků. Na fotografiích zabírá M 3 plošku o průměru asi 20 úhlových minut, skutečný průměr objektu odhadujeme na přibližně 200 světelných let. Hvězdokupa je domovem stovek tisíc hvězd. Nejjasnější z nich dosahují 12. magnitudy a jsou tedy v dosahu až silnějších dalekohledů.