Pegas

Pegas ( latinsky Pegasus, zkratka Peg ) představuje bájného okřídleného koně. Je jedním z původních starořeckých souhvězdí. Jde o rozlehlé souhvězdí mimo mléčnou dráhu, v oblasti chudé na hvězdy. Jeho 3 nejjasnější stálice vytváří s jasnými hvězdami Andromedy obrazec podobný Velkému vozu. Trojice hvězd Scheat, Markab a Algenib spolu s hvězdou Sirrah, která již patří do Andromedy, vykreslují na obloze takzvaný "Pegasův čtverec", používaný k orientaci na podzimní obloze. S rozlohou 1121 stupňů čtverečních zaujímá 7. místo v pořadí velikosti. Pegas hraničí se souhvězdími Andromedy, Ještěrky, Labutě, Lištičky, Delfína, Koníčka, Vodnáře a Ryb. Souhvězdí obsahuje 5 hvězd jasnějších 3. magnitudy, celkem 10 hvězd jasnějších 4. magnitudy a asi 30 hvězd jasnějších 5. magnitudy. Řadíme ho k podzimním souhvězdím, jeho střed vrcholí o půlnoci v polovině září.

Jako první si popíšeme hvězdy tvořící "Pegasův čtverec". Jeho jihovýchodní roh tvoří hvězda Algenib ( Gama Pegasa ). Matoucí je, že toto jméno se používá i pro Alfu Persea. Gama Pegasa dosahuje 2,8. magnitudy. Jde o modrou hvězdu spektrálního zařazení B2, ve vzdálenosti okolo 390 světelných roků. Předpokládáme, že má asi 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 21 000 Kelvinů. Řadíme ji k pulsujícím proměnným hvězdám typu Beta Canis Maioris. Světelné změny probíhají v periodě 3,6 hodiny, jsou však velmi malé ( nepřesahují 1 desetinu magnitudy ) a prostýma očima nepostřehnutelné. Z rozboru spektra víme, že jde o dvojhvězdu s oběžnou periodou 6,83 dne.

Markab ( Alfa Pegasa ) dosahuje na pozemské obloze 2,5. magnitudy. Tvoří jihozápadní roh Pegasova čtverce. Jde o modrobílou hvězdu spektrálního zařazení B9, ve vzdálenosti okolo 135 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má asi 4,5 krát větší průměr než naše Slunce a zhruba dva a půl až trojnásobek jeho hmotnosti. Povrchová teplota činí přibližně 10 000 Kelvinů. Otočku okolo vlastní osy Markab dokončí za 1,5 dne.

Scheat ( Beta Pegasa ) je červenou obří hvězdou ( spektrální třída M ) ve vzdálenosti přibližně 195 světelných roků. Oranžovočervené barvy hvězdy si můžete všimnout již při pohledu prostýma očima. Povrchová teplota činí asi 3700 Kelvinů. Patří k nepravidelným proměnným hvězdám. Jasnost kolísá v rozmezí 2,3. až 2,7. magnitudy. To jsou změny, které lze zaznamenat i při pozorování prostýma očima. Odhadujeme, že Scheat má přibližně 95 krát větší průměr než naše Slunce. Hvězdu obklopuje rozsáhlá plynoprachová obálka. Beta Pegasa tvoří severozápadní roh Pegasova čtverce.

Severovýchodní hvězda Pegasova čtverce nese jméno Sirrah, patří však již do souhvězdí Andromedy. Dosahuje 2,1. magnitudy a je z Pegasova čtverce nejjasnější. Pojednáno je o ní v souhvězdí Andromedy.

Uvnitř Pegasova čtverce nenajdete žádnou hvězdu jasnější 4. magnitudy a jen 4 hvězdy jsou zde jasnější 5. magnitudy. Nejjasnější je z nich Ypsilon Pegasa, s hodnotou 4,4. magnitudy. Leží přibližně 7 stupňů jihovýchodně od hvězdy Scheat ( Beta Pegasa ). Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F8, ve vzdálenosti okolo 170 světelných roků. Odhadujeme, že má přibližně 5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 5800 Kelvinů.

Tau Pegasa leží také uvnitř Pegasova čtverce, jen něco přes 1 stupeň severozápadně od výše zmíněné Ypsilon Pegasa. Dosahuje 4,6. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A5. Od Země ji dělí zhruba 160 světelných roků. Má přibližně 1,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7700 Kelvinů.

Psí Pegasa svítí v severovýchodní části Pegasova čtverce, necelých 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Sirrah ( Alfa Andromedy ). Dosahuje 4,6. magnitudy. Je červenou obří hvězdou spektrálního zařazení M3. Nachází se ve vzdálenosti okolo 475 světelných let. Mohla by mít velmi zhruba 130 krát větší průměr než Slunce. Ve vzdálenosti několika desítek astronomických jednotek má hvězdného průvodce.

Jasnější 5. magnitudy je ještě v Pegasově čtverci stálice s označením 56 Pegasa. Najdete ji necelé 3 stupně jihojihovýchodně od hvězdy Scheat ( Beta Pegasa ). Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti zhruba 600 světelných roků. Má hvězdného průvodce, bílého trpaslíka.

Opouštíme vnitřek Pegasova čtverce a dostáváme se k dalším hvězdám souhvězdí.

Matar ( Éta Pegasa ) je stálicí s jasností 2,9. magnitudy. Leží 5 stupňů severozápadně od hvězdy Scheat ( Beta Pegasa ). Tuto obří žlutou hvězdu spektrálního zařazení G2 dělí od Země přibližně 170 světelných roků. Má zhruba 18 krát větší průměr než Slunce. Jde o vícenásobný hvězdný systém. Bílý průvodce patřící do spektrální třídy A obíhá v periodě 813 dnů. Součástí systému je možná ještě dvojice žlutých hvězd na velmi vzdálené orbitě.

Již prostýma očima můžete rozlišit dvojici Pí 2 a Pí 1 Pegasa, v severní části souhvězdí. Podmínkou je však temná obloha a velmi dobrý zrak. Dvojici hvězd s jasnostmi 4,3. a 5,6. magnitudy dělí na obloze necelých 10 úhlových minut. Jde však pouze o optickou dvojhvězdu. Vzdálenost jasnější z nich odhadujeme na asi 260 světelných roků, slabší je o několik desítek světelných roků dál, pravděpodobně ve vzdálenosti okolo 290 světelných roků. Jasnější z dvojice je nažloutlá, spektrálního zařazení F5, slabší je žlutá, spektrálního zařazení G6.

Sadalbari ( Mí Pegasa ) leží necelých 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Scheat ( Beta Pegasa ). Dosahuje 3,5. magnitudy. Je žlutou hvězdou spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 105 světelných roků. Mohla by mít zhruba 9 až 10 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 5000 Kelvinů.

Lambda Pegasa leží méně než 1,5 stupně jihozápadně od výše zmíněné hvězdy Sadalbari ( Mí Pegasa ). Dosahuje 4,0. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G8, ve vzdálenosti okolo 365 světelných roků. Mohla by mít zhruba 30 krát větší průměr než Slunce.

Dostáváme se do oblasti hlavy okřídleného koně.

Ksí Pegasa můžete najít něco přes 5 stupňů jihozápadně od hvězdy Markab ( Alfa Pegasa ). Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F7, ve vzdálenosti okolo 53 světelných roků. Má přibližně 1,9 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 6200 Kelvinů.

Homam ( Dzéta Pegasa ) je modrobílou hvězdou spektrálního zařazení B8, ve vzdálenosti okolo 205 světelných roků od nás. Na pozemské obloze dosahuje 3,4. magnitudy. Má přibližně 4 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje přibližně 12 000 Kelvinů. Homam tvoří hlavu Pegasa.

Součástí Pegasovy hlavy je také Baham ( Théta Pegasa ). Dosahuje 3,5. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A2, ve vzdálenosti okolo 90 světelných roků od Země. Odhadujeme, že má 2 až 2,5 krát větší průměr než Slunce.

Čumák okřídleného koně tvoří hvězda Enif ( Epsilon Pegasa ). Jde o oranžového veleobra spektrálního zařazení K2, v dosti značné vzdálenosti, snad někde okolo 700 světelných roků. Z této dálky na nás svítí jako stálice 2,4. magnitudy. Oranžového nádechu hvězdy si můžete všimnout již při pozorování prostýma očima. Odhadujeme, že Enif může mít více než 180 krát větší průměr než naše denní hvězda, asi 10 krát větší hmotnost a povrchová teplota se pohybuje okolo 4400 Kelvinů. Stáří hvězdy činí nanejvýš několik desítek milionů roků. Patří k nepravidelným proměnným hvězdám - v minulosti byly zaznamenány výrazné krátkodobé zjasnění, jejichž příčinou budou pravděpodobně obří erupce na povrchu hvězdy. V noci z 26. na 27. září roku 1972 byla údajně stejně jasná jako Altair ( Alfa Orla, 0,8. magnitudy ). V budoucnu ji možná čeká oslnivý zánik ve formě supernovy, zdá se, že má k tomu dostatečně vysokou hmotnost. Jisti si však nejsme.

V západní části souhvězdí, necelých 8 stupňů severně od hvězdy Enif ( Epsilon Pegasa ) můžete vyhledat stálici s označením 9 Pegasa. Není nijak zvlášť výrazná - dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G5. Od nás ji dělí velmi zhruba 900 světelných roků. Její průměr odhadujeme na opravdu jen přibližně 80 průměrů Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4900 Kelvinů.

V západní části souhvězdí, v těsné blízkosti hranice s Lištičkou leží stálice s označením 1 Pegasa. Dosahuje 4,1. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 155 světelných roků. Má asi 12 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota dosahuje zhruba 4700 Kelvinů.

Nedaleko hranice s Lištičkou leží také Kappa Pegasa. Dosahuje 4,1. magnitudy. Je nažloutlou hvězdou spektrálního zařazení F5, ve vzdálenosti okolo 110 světelných let. Jde o vícenásobný hvězdný systém.

Jota Pegasa se také prezentuje v západní části souhvězdí. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o nažloutlou hvězdu spektrálního zařazení F5. Svítí na nás ze vzdálenosti okolo "pouhých" 38 světelných roků. Má přibližně 1,5 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 6500 Kelvinů. Je dvojhvězdným systémem. S periodou 10,2 dne obíhá kolem společného těžiště po téměř kruhové dráze se žlutou trpasličí hvězdou.

Za západním okrajem Pegasova čtverce můžete již prostýma očima spatřit nenápadnou slabou hvězdičku ( 5,5. magnitudy ) s označením 51 Pegasa, která se nesmazatelně zapsala do historie astronomie jako první hvězda hlavní posloupnosti, u které byla objevena planeta. Stalo se tak v roce 1995. První pozorování tělesa planetární hmotnosti bylo ohlášeno v roce 1992, kdy byla objevena planeta obíhající kolem zhroucené neutronové hvězdy-pulsaru. Planeta s označením 51 Pegasi b neformálně pojmenována Bellerophon ( hrdina řecké mytologie, který na Pegasovi létal ), obíhá velice blízko centrální hvězdy-dělí ji od ní necelých 8 milionů kilometrů. Díky této blízkosti ke hvězdě je velice horká-na povrchu teplota přesahuje 1000 stupňů Celsia. Trajektorie planety kolem mateřské hvězdy je kruhová a oběžná doba činí 4,23 dne. Planeta je tvořená převážně plyny a její hmotnost dosahuje nejméně ½ hmotnosti našeho Jupiteru. Předpokládáme, že tento horký plynný obr má vázanou rotaci - planeta natáčí ke hvězdě stále stejnou polokouli a myslíme si, že má větší průměr než náš Jupiter. Do současné pozice v blízkosti hvězdy nejspíše planeta migrovala z původně mnohem vzdálenější oběžné dráhy. Samotná hvězda 51 Pegasa je dosti podobná našemu Slunci. Má podobnou periodu rotace, hmotnost, velikost i zářivý výkon jako naše denní hvězda. Od nás ji dělí asi 50 světelných roků.

Přibližně 4 stupně severozápadně od hvězdy Epsilon Pegasa ( Enif ), leží kulová hvězdokupa M 15 ( NGC 7078 ). S jasností 6,3. magnitudy je poblíž hranice viditelnosti prostýma očima na temné obloze a patří k nejjasnějším kulovým hvězdokupám na severní obloze. Její spatření bez optických přístrojů může být pro pozorovatele z území našeho státu velkou výzvou, ale stojí to za pokus. Pokud máte výborný zrak a hodně temnou oblohu na pozorovacím stanovišti máte šanci. Nemá vůbec smysl se pokoušet o spatření hvězdokupy prostýma očima z měst, či oblastí s výrazným světelným znečištěním. Pokud vám bude přát štěstí, spatříte ji jako velmi slabou hvězdičku na hranici viditelnosti. Pozor však na záměnu s hvězdou 6. magnitudy, která se nachází 20 úhlových minut východně od hvězdokupy. Na nebi zabírá hvězdokupa plošku o velikosti asi 12 úhlových minut, s velmi slabými vnějšími oblastmi však zdánlivý průměr hvězdokupy přesahuje 20 úhlových minut. Nejjasnější stálice hvězdokupy ( červení obři ) se pohybují pouze okolo 13. magnitudy. M 15 patří ke kulovým hvězdokupám s vysokou hustotou hvězd-obsahuje jich statisíce, v kouli o průměru asi 200 světelných roků. V její centrální oblasti je již téměř hvězdná tlačenice a v poměrně malém objemu je zde soustředěna velká část hmotnosti celé hvězdokupy. Její jádro patří k oblastem s nejvyšší koncentrací hvězd v Galaxii mimo její centrální část. Vzdálenost M 15 odhadujeme na přibližně 35 000 světelných roků od nás. Stáří hvězdokupy odhadujeme na 12 až 13 miliard roků, stejně jako všech kulových hvězdokup náležejících naší Galaxii. M 15 hostí velké množství proměnných hvězd, bylo zde také objeveno několik pozůstatků po výbuchu supernov - neutronových hvězd a dokonce jedna planetární mlhovina.