Ještěrka

Ještěrka ( latinsky Lacerta, zkratka Lac ) je novodobým souhvězdím, které bylo zavedeno až v 17. století polským astronomem Johannem Haveliem. Ještěrka je malé souhvězdí ležící v mléčné dráze hned za Labutí. Skládá se jen ze slabých hvězd 4. hvězdné velikosti a slabších. Začátečníci mohou mít problémy se v této části oblohy zorientovat. Pilířem souhvězdí je klikatá řádka hvězd, pomocí kterých jej můžete identifikovat. Vhodná je k identifikaci Ještěrky zejména pětice stálic Beta, Alfa, 4, 5 a 2 Ještěrky, rozložených do tvaru písmene W, připomínající zmenšeninu souhvězdí Kasiopeja. Souhvězdí vrcholí o půlnoci koncem srpna. S rozlohou 201 stupňů čtverečních je na 68. příčce v pořadí velikosti. Severní část souhvězdí je v našich zeměpisných šířkách cirkumpolární. Ještěrka sousedí se souhvězdími Andromeda, Kasiopeja, Cefeus, Labuť a Pegas. Obsahuje jen 1 hvězdu jasnější 4. magnitudy a jen 13 hvězd v souhvězdí je jasnějších 5. magnitudy.

Alfa Ještěrky je nejjasnější hvězdou souhvězdí. Dosahuje 3,8. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A1, ve vzdálenosti okolo 100 světelných roků. Odhadujeme, že má asi dvakrát větší průměr než naše Slunce, 27 krát větší zářivý výkon a asi dvojnásobnou hmotnost. Povrchová teplota činí přibližně 9200 Kelvinů. Alfa Ještěrky je jedinou hvězdou v souhvězdí jasnější 4. magnitudy.

Stálice s označením 9 Ještěrky leží 1,5 stupně severovýchodně od Alfy Ještěrky. Dosahuje 4,6. magnitudy. Jde o bílou hvězdu spektrálního zařazení A8. Nachází se zhruba 170 světelných roků od Země. Má přibližně 2 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 7300 Kelvinů.

Beta Ještěrky se nachází přes 2 stupně severozápadně od Alfy Ještěrky. Dosahuje 4,4. magnitudy. Je žlutooranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení G9, ve vzdálenosti okolo 170 světelných let. Odhadujeme, že má asi 10,5 až 11 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4700 Kelvinů.

Světelný bod s označením 4 Ještěrky leží méně než 1,5 stupně jihozápadně od Alfy Ještěrky. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o modrobílou obří hvězdu spektrálního zařazení B9. Nachází se nejméně 1500 světelných roků od Země, nejspíše však ještě mnohem dál. Na spolehlivé změření vzdálenosti takto dalekých hvězd ještě naše současná technika prostě nestačí.

Stálice s označením 5 Ještěrky leží téměř uprostřed souhvězdí, asi 2,5 stupně jižně od Alfy Ještěrky. Dosahuje 4,3. magnitudy. Jde o červenou veleobří hvězdu spektrálního zařazení M0. Její vzdálenost odhadujeme na více než 1000 světelných roků. Domníváme se, že má nejméně 250 krát větší průměr než Slunce, ale těžko říct, když neznáme příliš dobře vzdálenost... Povrchovou teplotu odhadujeme na 3700 Kelvinů. V nepravidelných intervalech vykazuje drobné změny jasnosti, v rozmezí 2 desetin hvězdné třídy. Víme, že má společníka - modrou hvězdu patřící do spektrální třídy B, s oběžnou dobou 42 let.

Pokračujeme tělem Ještěrky k jihu a dostáváme se ke stálici s označením 2 Ještěrky. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde ve skutečnosti o těsnou dvojici modrých hvězd patřících do spektrální třídy B, ve vzdálenosti přes 500 světelných roků. Obíhají kolem společného těžiště v periodě pouhých 2,6 dne.

Dostáváme se do jižní poloviny souhvězdí, kde svítí hvězdička s označením 11 Ještěrky. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K2, ve vzdálenosti okolo 330 světelných roků. Odhadujeme, že hvězda by mohla mít více než 30 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4400 Kelvinů.

15 Ještěrky dosahuje 4,9. magnitudy. Jde o červenou obří hvězdu spektrálního zařazení M0. Klademe ji do vzdálenosti okolo 325 světelných roků.

6 Ještěrky dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o modrého obra spektrálního zařazení B2. Vzdálenost hrubě odhadujeme na asi 1500 světelných roků.

Nejjasnější stálici v jižní polovině souhvězdí je 1 Ještěrky. Dosahuje 4,1. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3. Od Země jej dělí zhruba 600 světelných roků. Svým průměrem převyšuje naši denní hvězdu velmi zhruba 50 krát. Povrchová teplota činí asi 4300 Kelvinů. 1 Ještěrky je druhou nejjasnější hvězdou souhvězdí.

Jasnější 5. magnitudy je v jižní části souhvězdí také stálice s označením 10 Ještěrky. Dosahuje 4,9. magnitudy. Je mladou horkou modrou hvězdou spektrálního zařazení O9. Povrchová teplota činí přibližně 32 000 Kelvinů. Její stáří činí jen několik milionů roků. Vzdálenost odhadujeme na zhruba 1500 světelných let. Domníváme se, že má dostatečnou hmotnost na to, aby jednou vzplanula ve formě supernovy. Je součástí mladé hvězdné asociace Lacerta OB 1. Jejím členem je také například výše zmíněná 6 Ještěrky, dále 12 Ještěrky ( 5,2. magnitudy, spektrum B2 ), 16 Ještěrky ( 5,6. magnitudy, spektrum B2 ) a také spousta dalších slabších hvězd viditelných v dalekohledu v jižní části souhvězdí. Jádro asociace leží ve vzdálenosti zhruba 1500 světelných roků.

Za zmínku stojí i stálice s katalogovým označením HIP 109754. Leží 2 stupně severně od výše zmíněné 1 Ještěrky. Dosahuje 4,5. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti snad někde okolo 480 světelných roků.

Za vynikajících pozorovacích podmínek můžete asi 2,5 stupně západně od Alfy Ještěrky spatřit v pásu mléčné dráhy malou mlhavou skvrnu. Jde o otevřenou hvězdokupu NGC 7243.

Celkově dosahuje 6,4. magnitudy, vyžaduje tedy skutečně temnou oblohu. Rozkládá se na ploše o velikosti asi 20 úhlových minut. Nejjasnější členové hvězdokupy dosahují pouze 8,5. až 9. magnitudy. Vzdálenost NGC 7243 odhadujeme na zhruba 2500 až 3000 světelných roků. Stáří hvězdokupy by se mohlo pohybovat okolo 100 milionů roků.

Ve 20. století byly v Ještěrce pozorovány 3 jasné novy. Stalo se tak letech 1910,1936 a 1950. Všechny se objevily, jak už to tak chodí, v pásu mléčné dráhy v severní části souhvězdí. Tři jasné novy viditelné prostýma očima během čtyř desetiletí na ploše o velikosti jen asi 6 stupňů, jsou zajímavou raritou. Největší jasnosti dosáhla nova 1936 ( později dostala označení CP Lac ) - v maximu vyšplhala na 2,1. magnitudy a stala se tak dominantní hvězdou souhvězdí. Objevila se v těsné blízkosti severní hranice souhvězdí, asi 1,5 stupně jižně od hvězdy Epsilon Cefea ( 4,2. magnitudy ). Pro našinec je zajímavé, že ji objevil český, tehdy 16-ti letý astronom Záviš Bochníček ( 1920-2002 ). V době objevu dosahovala třetí hvězdné velikosti. I koukáním na oblohu prostýma očima můžete učinit významný objev, pokud se na obloze vyznáte a přeje vám štěstí...Výbuchy nov a supernov stále neumíme předpovědět...

Nova z roku 1910 ( DI Lac ) se objevila asi 2 stupně východně od Bety Ještěrky. V maximu dosáhla 4,3. magnitudy. Měla tedy podobnou jasnost jako Beta Ještěrky.

Nejslabší byla nova z roku 1950 ( DK Lac ), dosáhla pouze 5,0. magnitudy. Objevila se asi 4,5 stupně východně od Bety Ještěrky.