Štít

Štít ( latinsky Scutum, zkratka Sct ) zavedl v 17. století J. Havelius na počest polského krále Jana III. Sobieského, který ochránil Evropu před vpádem Turků. Dříve se souhvězdí jmenovalo Štít Sobieského. Štít najdeme v mléčné dráze mezi Orlem, Hadem a Střelcem. Jde o velmi malé souhvězdí složené ze slabších hvězd. Žádná z nich nemá vlastní jméno. S rozlohou 109 stupňů čtverečních zaujímá 84. místo v pořadí velikosti, jde tedy o páté nejmenší souhvězdí. Obsahuje 1 hvězdu jasnější 4. magnitudy a jen celkem 7 hvězd je jasnějších 5. magnitudy. Řadíme ho k letním souhvězdím, vrcholí o půlnoci začátkem července.

Štít.

Foto: Autor

Alfa Štítu je nejjasnější stálicí souhvězdí a jedinou jasnější 4. hvězdné velikosti. Dosahuje 3,8. magnitudy a jde o oranžového obra spektrálního zařazení K3, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků od nás. Odhadujeme, že má zhruba 24 krát větší průměr než naše Slunce a asi dvojnásobek jeho hmotnosti. Povrchová teplota dosahuje přibližně 4300 Kelvinů.

Druhým nejjasnějším světelným bodem v souhvězdí je Beta Štítu. Nachází se v severní části souhvězdí, asi 4,5 stupně severovýchodně od Alfy Štítu. Dosahuje 4,2. magnitudy. Jde o žlutou obří hvězdu spektrálního zařazení G5. Od nás ji dělí velmi zhruba 900 světelných roků. Mohla by mít asi 80 až 90 krát větší průměr než Slunce. Povrchová teplota se pohybuje okolo 4700 Kelvinů. Z rozboru spektra víme, že má hvězdného průvodce s periodou oběhu 2,28 let, který patří do spektrální třídy A nebo B.

Zhruba uprostřed souhvězdí, 2 stupně jihovýchodně od Alfy Štítu najdeme hvězdu s označením Delta Štítu. Je prototypem celé třídy proměnných hvězd. Jde o pulsující hvězdy s velmi krátkými periodami a nepříliš velkými změnami jasnosti. V případě Delty Štítu jasnost kolísá mezi 4,6. a 4,8. magnitudy, ve dvou hlavních periodách 4,65 a 4,48 hodiny. Jde o žlutobílou hvězdu patřící do spektrální třídy F. Má přibližně 4 krát větší průměr než Slunce. Od nás ji dělí asi 200 světelných roků. Delta Štítu je na temné obloze snadno viditelná prostýma očima, světelné změny jsou však při vizuálním pozorování těžko zaznamenatelné.

Dzéta Štítu leží v blízkosti hranice s ocasem Hada, asi 3 stupně jihozápadně od Alfy Štítu. Dosahuje 4,7. magnitudy. Je oranžovou obří hvězdou spektrálního zařazení K0, ve vzdálenosti okolo 205 světelných roků. Má hvězdného průvodce s oběžnou dobou 6,5 roku.

Gama Štítu svítí v jižní části souhvězdí. Dosahuje 4,7. magnitudy. Je bílou hvězdou spektrálního zařazení A1, ve vzdálenosti přibližně 320 světelných roků od Země. Má zhruba 4 krát větší průměr než Slunce. Povrchovou teplotu odhadujeme na 9400 Kelvinů. Hvězda velmi svižně rotuje okolo vlastní osy, takže bude nejspíše nápadně zploštělá. Díky tomu se bude i výrazně lišit povrchová teplota v polárních a rovníkových oblastech hvězdy. Gama Štítu se pohybuje směrem k nám a výpočty naznačují, že za více než 2 miliony let by se mohla přiblížit na vzdálenost pouhých asi 14 světelných roků. Pak bychom na obloze mohli vídat hvězdu minus druhé magnitudy... Asi 8 úhlových minut východně od Gama Štítu se nachází další bílá stálice 6. hvězdné velikosti, u které byla naměřena podobná vzdálenost od Země - zhruba 340 světelných roků.

Éta Štítu leží v severovýchodní části souhvězdí. Dosahuje 4,8. magnitudy. Jde o oranžového obra spektrálního zařazení K1, ve vzdálenosti okolo 200 světelných roků. Hvězda by mohla mít zhruba 11 krát větší průměr než Slunce.

Epsilon Štítu najdete ve střední části souhvězdí, 2 stupně východně od Alfy Štítu. Dosahuje 4,9. magnitudy. Je žlutou obří hvězdou spektrálního zařazení G8. Povrchová teplota činí asi 4900 Kelvinů. Mohla by mít velmi zhruba 30 krát větší průměr než Slunce. Světelný paprsek k nám od ní cestuje pravděpodobně více než 500 roků.

Jeden stupeň jižně od hvězdy Beta Štítu najdeme proměnnou s označením R Štítu. Polopravidelně mění jasnost mezi 4. až 9. hvězdnou velikostí, v cyklech dlouhých necelých 5 měsíců. Jde o žlutou veleobří pulsující hvězdu, která se navíc halí do uhlíkatých částic vznikajících v její atmosféře. V období kolem maxima jasnosti je viditelná prostýma očima, v období kolem minima je na její spatření nutný dalekohled. Pro pozorovatele je tedy velmi atraktivní. Vzdálenost k proměnné příliš dobře neznáme, novější odhady mluví o zhruba 900 světelných roků, ale nebral bych je vážně.

Mapka pro vyhledání proměnné hvězdy R Štítu s vyznačenými jasnostmi okolních srovnávacích hvězd.

Světelná křivka proměnné R Štítu.

Převzato z: www.aavso.org/vstar/

Nejvyhledávanějším objektem amatérských astronomů vybavených dalekohledy je v souhvězdí Štítu otevřená hvězdokupa M 11 ( NGC 6705 ). Leží necelé dva stupně jihovýchodně od hvězdy Beta Štítu. S celkovou jasností okolo 6. magnitudy však může být za vynikajících pozorovacích podmínek viditelná i prostýma očima, jako drobná mlhavá skvrnka. Poněkud připomíná mírně rozmazanou slabou hvězdu. Rozkládá se na ploše o velikosti asi 15 úhlových minut. Nejjasnější stálice hvězdokupy dosahuje 8,5. magnitudy, ostatní jsou již slabší 9. hvězdné velikosti. Při pohledu menším dalekohledem může hvězdokupa připomínat hejno letících ptáků v klínovité formaci. Proto se také M 11 někdy přezdívá "Hejno divokých hus", či "Divoké kačeny". Celkově toto velmi bohaté seskupení hostí několik tisícovek hvězd soustředěných v oblasti o průměru okolo 30 světelných roků. Kromě horkých hvězd obsahuje také mnoho žlutých a červených obrů. Její vzdálenost odhadujeme na zhruba 6000 světelných roků a stáří činí několik stovek milionů let. Je součástí spirálního ramena Střelce.

Přibližná poloha otevřené hvězdokupy M 11 v Galaxii.

V souhvězdí se nachází jedna z nejjasnějších částí mléčné dráhy, takzvaný Oblak ve Štítu. Za horších pozorovacích podmínek se jeví jako nápadná velká mlhavá skvrna o průměru asi 5 stupňů, východně od hvězd Alfa a Beta Štítu. Při velmi dobrých pozorovacích podmínkách má již nápadně nepravidelný tvar. Jde o velké množství vzdálených hvězd, které prosté oči nedokážou rozlišit. Díky průzoru v prachových mračnech vidíme do vzdálených oblastí Galaxie. Navíc se v tomto směru díváme podél jednoho ze spirálních ramen naší Galaxie - Ramena Střelce. Součástí hvězdného oblaku je i otevřená hvězdokupa M 11. Začínající pozorovatelé, kteří se ještě příliš dobře nevyznají na noční obloze mohou nenápadné souhvězdí Štítu, jenž tvoří jen slabé hvězdy, snadno identifikovat právě pomocí tohoto hvězdného oblaku.

Štít.

Foto: Autor

Hvězdný oblak ve Štítu je jednou z nejvýraznějších partií mléčné dráhy.

Foto: Autor