Domníváme se na základě mnoha důkazů, že vesmír vznikl před necelými 14 miliardami roků při události, kterou jsme nazvali Velký třesk, nevíme však jak a proč. Od té doby se neustále rozpíná a objekty již na úrovni skupin galaxií se od sebe neustále vzdalují, v menších měřítcích převládá vzájemná gravitace objektů. Vesmír se však dle současných poznatků nerozpíná rovnoměrně, ale zrychleně. Způsobuje to síla působící proti gravitaci, její podstatu neznáme, a proto jsme ji nazvali temnou energií. Domníváme se, že tvoří velmi zhruba ¾ hmoty vesmíru. Vesmír také obsahuje takzvanou temnou hmotu, neviditelnou složku vesmíru, o které víme díky jejím gravitačním účinkům. V současné době se domníváme, že tvoří více než 20 % hmoty vesmíru. Na veškerou pozorovatelnou hmotu vesmíru připadá tedy pouze několik procent hmoty vesmíru.

Předpokládáme, že původně vesmír obsahoval pouze nejlehčí prvky vodík a hélium, možná ještě s nepatrnou příměsí dalších lehčích prvků, ostatní těžší prvky byly vytvořeny ve hvězdách. Posléze tyto hvězdy těžšími prvky obohatily mezihvězdný prostor a umožnily vznik planet podobných Zemi a života tak jak ho známe, včetně nás samotných. Jsme tedy doslova děti hvězd.

Hvězdy, které jsou základními stavebními kameny viditelné hmoty, nejsou ve vesmíru rozloženy nahodile. Slučují se do velkých hvězdných ostrovů, kterým říkáme galaxie. Galaxie, tvoří hvězdy, plyn, prach, planety, temná hmota a další objekty. Galaxie mají různé hmotnosti a velikosti. Podle jejich základní struktury je dělíme na eliptické, spirální a nepravidelné. Velké galaxie vznikly slučováním menších hvězdných ostrovů, tento jev pokračuje i v současné době. Naše sluneční soustava je součástí spirální galaxie, jejíž průměr činí zhruba 100 000 světelných roků ( světelný rok je vzdálenost, kterou urazí světlo ve vakuu za rok – asi 9,5 bilionu kilometrů ). Při pohledu zboku má tvar silně zploštělého disku, při pohledu shora vykazuje nápadnou spirální strukturu. Nacházíme se nyní přibližně na půl cesty mezi jejím středem a okrajem, na okraji jednoho ze spirálních ramen, které jsou hustotními vlnami. Pás mléčné dráhy viditelný na temné obloze je množstvím vzdálených hvězd, prostýma očima nerozlišitelných, tvořící disk naší Galaxie. Všechny objekty obíhají okolo galaktického středu, ve kterém se nachází velmi hmotná černá díra. Slunci trvá jeden oběh kolem galaktického středu zhruba 225 až 250 milionů roků. Naše Galaxie obsahuje stovky miliard hvězd. Všechny hvězdy, které můžete na obloze spatřit prostýma očima jsou součástí naší Galaxie. I galaxie nejsou ve vesmíru rozloženy nahodile, mají tendenci se sdružovat do skupin o počtu několika desítek, a kup o počtu až několika tisíc galaxií. Na velkoškálové struktuře vytvářejí galaxie jakousi síť. Soustřeďují se podél vláken, mezi kterými se nachází relativně prázdný prostor. V dosahu současné pozorovací techniky jsou řádově stovky miliard galaxií. Naše Galaxie je součástí Místní skupiny galaxií, gravitačně vázané skupiny, která obsahuje 3 velké spirální galaxie a několik desítek trpasličích galaxií, vše v prostoru o velikosti asi 5 milionů světelných roků.

Hvězdy jsou vzdálená slunce. Slunce je pro nás nejbližší hvězdou ve vzdálenosti zhruba 150 milionů kilometrů. Světlo k nám z ní cestuje asi 8 minut. Z druhé nejbližší hvězdy již cestuje více než 4 roky. Průměr Slunce činí přibližně 1,4 milionu kilometrů. Patří k nadprůměrně velkým a hmotným hvězdám ve vesmíru. Největší podíl hvězd je hvězd trpasličích. Hvězdy vznikají většinou ve skupinách gravitačním zhroucením plynoprachových mračen. Zdrojem zářivé energie jsou jaderné reakce probíhající v jejich nitru. Hvězdy mají velmi rozdílné velikosti, hmotnosti, povrchové teploty, stáří a dokonce i tvary. Hvězdy vznikají i v současnosti. Žádná z nich nesvítí během své existence stejným jasem. Délka jejich života je obvykle nejvíce závislá od jejich počáteční hmotnosti, čím je hvězda hmotnější tím kratší bývá její zářivá existence. Do hry však mohou vstoupit i další faktory jako je například blízkost další hvězdy v těsném dvojhvězdném systému a jiné. Množství z nich je součástí dvojhvězdných či vícenásobných hvězdných systémů, většina hvězd je však podobně jako naše Slunce osamělých. Přirozeným důsledkem vzniku hvězd je i vznik planet, které se tvoří z okolohvězdných disků prachu a plynu. Drtivá většina hvězd udržuje na své oběžné dráze planety. Planety mají mnohem nižší hmotnosti než hvězdy a neprobíhají v nich jaderné reakce. Množství z nich ovšem putuje vesmírem i volně, bez svých mateřských hvězd. Ve vesmíru je několikanásobně více planet než hvězd. Planet velikostně podobných naší Zemi jsou jen v naší Galaxii pravděpodobně řádově miliardy.

Naše sluneční soustava vznikla před asi 4,5 miliardami roků. Celá řada pravděpodobně náhodných událostí vedla k tomu, že se tu dnes nachází rozvinutý život, tak jak jej známe. Po více než 3 miliardy roků se nacházel pouze v primitivní jednobuněčné formě, rozvinutější formy života se začaly objevovat před méně než 1 miliardou roků. Na ostatních tělesech sluneční soustavy ani nikde jinde ve vesmíru jsme zatím život ani jeho pozůstatky neobjevili. Všechny objekty sluneční soustavy, mezi něž řadíme planety a jejich měsíce, planetky, komety a prach obíhají kolem Slunce, ve kterém je soustředěno okolo 99 % hmotnosti sluneční soustavy. Ve vnitřní části sluneční soustavy obíhají čtyři poměrně velká kamenná tělesa – planety Merkur, Venuše, Země a Mars, přičemž Země je z těchto čtyř těles největší ( průměr asi 12 746 kilometrů ). Naše planeta se nachází ve vhodné vzdálenosti od Slunce, díky tomu může na jejím povrchu existovat voda v kapalném skupenství, která je na Zemi nezbytná pro život. Jeden oběh okolo Slunce dokončí za 365 dnů ( rok ). Díky jejímu sklonu rotační osy, který činí 23,5 stupně, se střídají roční období. Také jako jediná má velký satelit – Měsíc. Měsíc má jen asi 4 krát menší průměr než Země. Okolo Země oběhne za 27,3 dne. Jelikož je doba jeho rotace okolo vlastní osy rovna oběžné době, ukazuje nám při pohledu ze Země stále stejnou polokouli. Ve vnější části sluneční soustavy se nachází čtveřice obřích plynných planet – Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. Všechny planety sluneční soustavy obíhají po téměř kruhových či mírně eliptických drahách. U množství jiných planetárních systémů ve vesmíru tohle ovšem neplatí. Každou z plynných obrů ve sluneční soustavě obklopuje množství měsíců a každá z nich má svůj systém prstenců, nejvýraznější z nich najdeme u planety Saturn. Největší planetou sluneční soustavy je Jupiter. Mezi Marsem a Jupiterem se nachází pás planetek. Ještě hmotnější pás planetek najdeme za dráhou Neptuna. Rotační osy planet mají velmi rozdílné sklony k rovině oběhu a velmi rozdílné jsou i jejich doby rotace kolem vlastní osy. Až na samotném okraji sluneční soustavy se nachází obří zásobárna komet. Komety a planetky se občas srážejí se Zemí v některých případech s katastrofálními důsledky. Naše pozice ve vesmíru není nikterak vyjímečná, ani nijak zvlášť zajímavá.